Zákulisí české politiky

Září 2012

Mocenské pozice ministra financí Miroslava Kalouska

Ministr financí Miroslav Kalousek je vnímán jako „šedá eminence“ české politiky, nicméně v poslední době na veřejnost prosáklo několik skandálů, které by teoreticky mohly ohrozit jeho mocenskou pozici:

– Hlavním úderem vůči Kalouskovi a jeho okruhu přátel a chráněnců byly korupční skandály, týkající se bývalých ministrů obrany Martina Bartáka a Vlasty Parkanové. Obě kauzy mají ale poněkud odlišný charakter a pozadí.

– Kalousek na sebe upozornil zejména rozhodnou obranou Vlasty Parkanové, čímž začaly vznikat otázky, proč podniká takové skandální kroky jako jsou telefonáty vysokým státním úředníkům, kteří jej následně obvinili z přímého nátlaku. Ve spojitosti s touto kaouzou se opět vynořily spekulace o roli zbrojní společnosti Omnipol a Kalouskova přítele Richarda Hávy, který své akcie Omnipolu předal rovným dílem svým dvěma synům.

– Hlavním důvodem obrany Parkanové byla snaha přesvědčit své přátele a chráněnce v systému personálních vazeb a obchodních zájmů o jejich vlastním bezpečí. Chtěl se vyvarovat toho, aby jeho svěřenci nemuseli opouštět vytvořené schéma neformálních personálních sítí, ovlivňující českou politiku i byznys.

– Ačkoliv se o podobných kauzách spekulovalo již dříve, příčinu jejich současného rozkrývání je třeba hledat v procesu osamostatnění českých státních složek, zejména policie a státního zastupitelství. Ty se postupně emancipují a vydělují zpod politické kontroly. Jejich doposud poměrně pasivní přístup byl umělý stav, který se nyní začal přetvářet v aktivní stádium činnosti. Tyto emancipační procesy jsou ale trnem v oku mocným politickým strukturám či jedincům, kterým vyhovoval předchozí stav faktické podřízenosti těchto složek politické vůli.

– Kdo inicioval kroky k vyvolání korupčních skandálů (netýkající se nutně Kalouskova okolí) je věcí neznámou a díky zmíněné autonomizaci státních složek to může být prakticky kdokoliv a nemusí se nutně jednat o osoby z nejvyšších pater české politiky. Klidně mohlo jít o struktury z policejního prezidia či podřízených policejních složek. Politická sféra za tím stát nemusí, protože na systému zbrojních zakázek se údajně obohacovaly struktury prakticky všech velkých současných a bývalých vládních stran včetně sociální demokracie. Takže politici všech politických stran, které tvořily součást vládních koalic, se mají čeho obávat a nehodlají otevírat „Pandořinu skříňku“ armádních zakázek.

– Tyto kauzy mají zjevně své racionální jádro, takže stačilo policejní orgány namotivovat k zahájení činnosti a dodat jim příslušné materiály. Spekulovalo se také o nepřátelských vztazích Kalouska a faktického šéfa Věcí veřejných Víta Bárty, nicméně v současnosti Bárta podle všech zdrojů nemá kontrolu ani vliv na současné politické procesy. Ačkoliv Bárta disponuje kompromitujícími materiály na některé politiky, drží se spíše v pozadí a jeho role politicky aktivního aktéra je u konce.

– Kauza Martina Bartáka je méně zajímavá, protože zde odeznívají politické konotace. Barták delší dobu stojí mimo politické dění a je jasné, že na jeho záchranu je již pozdě. Poslední vývoj v úplatkářské aféře Tatry ukazuje sice na poslední záchvěvy Bartákova vzdoru ve snaze změnit chod událostí ve svůj prospěch, ovšem velký zvrat v průběhu celé kauzy se nejspíše konat nebude, protože za ním již skoro nikdo nestojí. Barták byl podle některých zdrojů spíše „muž na špinavou práci“, který v určitý moment překročil pomyslnou hranici a ocitl se mimo politický vliv. Jeho kauza je zajímavá z mediálního či trestně-právního hlediska, ale nikoliv politického. Barták navíc nebyl typicky Kalouskův člověk jako například Vlasta Parkanová (která údajně ani pořádně nevěděla co podepisuje), jelikož byl silnější postavou a na Ministerstvo obrany jej dosadil spíše bývalý premiér Topolánek.

– Ministr financí hraje svou roli i v průběhu současné vládní krize, ale nikoliv rozhodující, protože chápe, že se jedná především o vnitřní záležitost ODS. Snaží se mít situaci pod kontrolou alespoň informačně – je obecně známo, že ačkoliv poslanec Ivan Fuksa je členem ODS, má ke Kalouskovi velmi blízko a informuje jej o vnitřním dění v ODS. Kalouskovi tato situace může vyhovovat, protože díky krizi uvnitř ODS se pozapomělo na tahanice TOP09 se stále neposlušnějšími Starosty a nezávislými (STAN).

Vztahy mezi TOP 09 a STAN

Strana TOP 09 (fakticky vedená Miroslavem Kalouskem) se nachází ve stále složitějších vztazích se Starosty a Nezávislými (STAN) – politickou stranou poměrně oblíbených politiků na komunální úrovni (zejména starostové obcí), těšící se důvěře veřejnosti, se kterými má TOP 09 uzavřenou koaliční smlouvu. Důvody pro nespokojenost koexistence STANu s TOP 09 může mít hned dva důvody:

a) Kalousek prý nevychází nejlépe s hlavní osobou uvnitř STAN, jeho místopředsedou Stanislavem Polčákem.

b) STAN cítí, že jej Kalouskova nepopularita stahuje s sebou.

O dalším osudu koexistence TOP 09 a STAN ukáží především podzimní krajské volby (12.-13. října), které budou klíčovým ukazatelem dalšího setrvání STAN na straně TOP09. STAN mezitím monitoruje situaci a zvažuje možnost odejít od TOP09 ke KDU-ČSL, která má momentálně velmi vysokou šanci na návrat na parlamentní půdu v možných předčasných parlamentních volbách. Přesto existuje poměrně vysoká naděje dobrých výsledků TOP 09 v komunálních volbách a vzájemná spolupráce obou subjektů může trvat i nadále.

Odvolání policejního prezidenta Lessyho

Významnou událostí bylo také odvolání policejního prezidenta Petra Lessyho, který byl 29. srpna zbaven své funkce. Za tímto odvoláním lze hledat především osobní spory mezi ministrem vnitra Kubicem a právě policejním šéfem Lessym, za jehož jmenování v lednu 2011 tvrdě bojoval Vít Bárta a jeho Věci veřejné (třebaže Lessy nebyl vyloženě jejich člověkem). Jakmile ale Věci veřejné padly a jejich vliv zeslábl, Lessy začal čerpat legitimitu své funkce z obrany policie proti všem útokům na její činnost. Jenže ministr vnitra Kubice je poměrně samostná postava, která příliš nebere v potaz politické nálady jednotlivých skupin a ztrátu politické podpory využil k řešení osobních sporů s Lessym (čímž proti sobě poštval zejména prezidenta Václava Klause). Nový policejní prezident Martin Červíček nebude moci udržet policii v roli pasivního diváka různých kauz a skandálů díky zmíněné emancipaci těchto složek a přítomnosti řady mladých a ambiciózních osob ve vedení.

Politická krize uvnitř ODS a možnost předčasných voleb

Dlouhodobou skutečností české politiky je neexistence pevných koaličních vazeb mezi jednotlivými politickými skupinami nebo stranami, ale spíše situační spojenectví na bázi společných zájmů, a to uvnitř i napříč politickými stranami. Ani ODS není jednotnou stranou, ale spíše konglomerátem regionálních zájmů (nikoliv s absolutní platností). Vývoj v ODS navíc dospěl k vážné vnitrostranické krizi, jejíž příčiny se spojují zejména s:

a) Projevy nespokojenosti Václava Klause s Petrem Nečasem. Klausova motivace ovliňvovat dění uvnitř ODS je podle důvěrných zdrojů do značné míry vedena snahou kontrolovat současný politický proces na základě osobních ambicí a touhou ještě naposledy zamíchat politickými kartami a vyřídit si účty se svými politickými rivaly. S ohledem na blížící se vypršení prezidentského funkčního období začaly od jara 2012 vznikat konflikty s některými politickými činiteli, kteří na něj přestali brát ohledy. Má se na mysli zejména tahanice s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o jmenování velvyslanců (zejména Schwarzenbergovo odmítnutí vyslat Klausova protokoláře Jindřicha Forejta velvyslancem do Vatikánu ad).

b) Skupinou odpůrců Nečase uvnitř samotné ODS, vedenou Petrem Tluchořem. Tuto skupinu tvoří více osob než jen šest poslanců, rebelujících proti přijetí legislativního balíčku na zvýšení daní. Síla nespokojenosti s Nečasem se projeví na podzimním kongresu ODS. Ten slouží zároveň jako vynikající příležitost pro odstavení Nečase z vedení strany. Samotné tažení proti Nečasovi nemá věcný obsah (možná s výjimkou Václava Klause). S Nečasem je v ODS nespokojena řada lidí, protože vyvolal spoustu osobních animozit a nespokojenci čekají na příležitost k jeho svrhnutí. Tuto příležitost poskytl právě onen daňový balíček (ohledně budoucí zvýšené sazby daně z přidané hodnoty, daně z převodu nemovitostí ad.), který se Nečas snažil na počátku září v parlamentu prosadit. Do médií sice Nečasovi odpůrci vypouštějí náznaky možného vyjednávání, ale dost pravděpodobně se může jednat o „kouřovou clonu“ mající za úkol vytvořit obraz jejich konstruktivního jednání k zabránění ztráty podpory napříč stranou. Nečas se snaží ve straně najít stoupence právě pomocí osočování nespokojenců ze snah o pád vlády a aktivit, které sníží úspěch ODS v podzimních krajských volbách, což se mu do jisté míry daří.

Scénáře budoucího politického vývoje v ČR

Pravděpodobnost pádu vlády (i předčasných parlamentních voleb) je poměrně vysoká a to z několika důvodů:

– Podle zdrojů je i prezident Václav Klaus připraven zapojit se do snahy o pád vlády a mometálně je velmi složité odhadnout Nečasovy šance na politické přežití.

– Nečasovi odpůrci se sice výsledků možných předčasných voleb obávají, ale na druhou stranu si jsou vědomi obecně nepříznivé situace a nízkých volebních preferencí, které se radikálně nezmění ani do roku 2014.

– Předčasné volby nejsou jedinou variantou – dalšími možnostmi jsou menšinová vláda s podporou sociální demokracie nebo sestavení nové vlády, čímž bude ze strany Václava Klause pověřen někdo jiný než Petr Nečas.

Kandidátem na nového lídra ODS je zejména současný ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, který je nakloněn rozvoji obchodu se zeměmi mimo Evropskou unii, zejména Ruskou federací, kterou v České republice reprezentuje například Vladimir Jermakov, předseda prezídia Česko-ruské obchodní komory a generální ředitel Vemexu, dceřiné společnosti ruského Gazpromu. Martin Kuba je podle mnohých zdrojů připraven tuto funkci převzít a v rámci vládních představitelů ODS se má jednat o nejschopnějšího a nejsilnějšího hráče s velkým politickým potenciálem. Termín případných předčasných voleb by připadal nejspíše na jaro 2013, kdy se budou zároveň konat i volby prezidentské. Předčasné volby by prospěly mimo jiné i Ruské federaci, protože nejvíce proruská politická strana je Strana práv občanů (SPO), tesně napojená na ropnou společnost Lukoil. SPO by se nyní díky široké mediální prezentaci na veřejnosti bezpochyby dostala do parlamentu. Do značné míry se ale jedná o krátkodobý efekt, který může do roku 2014 vymizet, takže SPO má právě nyní jedinečnou příležitost zhodnotit svůj politický kapitál.

V případě Vašeho zájmu můžeme poskytnout detailnější analýzy českého politického a ekonomického prostředí. Více viz info@cbap.cz

 Autor: CBAP

784