Evropské zbrojní embargo vůči Číně – zamrzlá příležitost?
Na svém posledním summitu EU-Čína, čínský premiér Wen Ťia-pao důrazně urgoval ukončení zbrojního embarga, uvaleného na Čínu po událostech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Wen Ťia-pao mimo jiné prohlásil následující slova: “Ohledně tématu odstranění zbraňového embarga vůči Číně a přiznání plného statutu tržní ekonomiky Číně. Tvrdě jsme na tom pracovali posledních deset let, avšak řešení bylo nedosažitelné. Hluboce toho lituji.”
Pokud se podíváme do historie, objevila se celá řada snah o zrušení embarga, ovšem každá z nich selhala. Můžeme si proto položit několik důležitých otázek. Co evropské embargo znamená pro Čínu? Kdo podporuje zachování embarga v platnosti a kdo je pro jeho zrušení? A v neposlední řadě jaká by byla šance pro evropské firmy, pokud by bylo embargo v blízké budoucnosti zrušeno?
Pokud bychom měli zodpovědět první otázku, evropské zbrojní embargo je pro Čínu zejména symbolem a cejchem. Více než 20 let stará sankce již v současné době není adekvátním nástrojem při pohledu na realitu soudobé Číny. V jednom ze svých vyjádření, Wen Ťia-pao dokonce prohlásil, že Čína by ani nekupovala evropské zbraně, pokud by bylo embargo odstraněno. Čína by však zcela přirozeně reálně uvítala zejména pokročilé evropské zbraňové technologie. Peking však již dokázal, že Evropa, ani Spojené státy, (které taktéž na Čínu uvalily zbrojní embargo) nejsou schopny zabránit čínskému vyzbrojování a technologickému rozvoji. V tomto ohledu je třeba říci, že zbrojní embargo, uvalené technologicky nejrozvinutějšími aktéry – tedy evropskými zeměmi a Spojenými státy může mít, a v případě Číny také paradoxně má kontraproduktivní účinek. Čínský zbrojní průmysl byl totiž přinucen k masivním investicím do výzkumu a vývoje a je nyní schopen produkovat moderní zbraně bez výraznější zahraniční pomoci. Z takového vývoje pak může pramenit situace, kdy v blízké budoucnosti mohou být Čínou vyvinuty zbraně podobně účinné, jako jsou zbraně Západní, ovšem v těchto zemích neznámé a tím potenciálně i více nebezpečné.
Co víc, vedle vlastního výzkumu a vývoje využívá čínský zbrojní průmysl, k překlenutí technologických mezer, duální použití civilních technologií stejně jako masivního dovozu zbraní z Ruska. To vše s jasným cílem. Ve svých oficiálních dokumentech totiž stanovil Peking ambiciózní metu: dohnat technologicky nejrozvinutější armády do roku 2020. Je však důležité zmínit fakt, že i některé evropské země, především však Francie, dodávaly do Číny značné množství zbraní. Podle databáze SIPRI je dokonce Francie druhým největším dovozcem zbraní do Číny a to hned po Rusku.
Přistupme nyní k druhé položené otázce, a sice kdo je pro a kdo je proti zbrojnímu embargu vůči Číně. Čína je přirozeně proti a to z několika klíčových důvodů. Za prvé, tato sankce je Pekingem vnímána jako velká politická diskriminace. Za druhé, čínský zbrojní průmysl by rád profitoval z pokročilých evropských technologií. A konečně za třetí, vzhledem ke skutečnosti, že embargo je Čínou považováno za velkou křivdu, je z pohledu Pekingu jednou z hlavních bariér v prohlubování vzájemné kooperace mezi EU a Čínou.
S postupujícím časem od uvalení sankce však i v Evropě postupně sílily hlasy požadující odstranění embarga. První z nich se objevily v roce 1997, v letech následujících pak země jako Francie, Španělsko, Řecko, Česká republika a další nazývaly embargo “zastaralým” a projevovaly ochotu k jeho zrušení. Tento postoj byl ovšem někdy používán také k zisku prospěchu ze strany Pekingu v potenciální bilaterální obchodní spolupráci. Není jistě překvapením, že jedním z nejaktivnějších zastánců zrušení embarga byla Francie, která je zároveň druhým největším dovozcem zbraní do Číny, jak již bylo popsáno výše. Přirozeně ne každá evropská země byla ochotna souhlasit s odstraněním embarga. Zejména Německo či Švédsko byly v opozici vůči snahám Francie a Španělska, přičemž volaly po zlepšení problematiky lidských práv v Číně.
Hlavní zastánce zachování embarga však nepocházel a ani dnes nepochází z Evropy. Spojené státy americké se totiž zdají být jedním z klíčových aktérů v této problematice. Jedním z důvodů pro zachování embarga, uvedeným Washingtonem je obava, že transfery zbraní by mohly destabilizovat křehkou situaci mezi Čínou a Tchaj-wanem, stejně jako situaci v Jihočínském moři. Jelikož Spojené státy mají v těchto oblastech své strategické zájmy, je zřejmé, že se chtějí vyhnout možnosti, že budou čelit vyspělým evropským zbraním v případném konfliktu s Čínou. V neposlední řadě je třeba zmínit také lidsko-právní organizace a aktivisty jakožto další důležité aktéry v opozici ke zrušení embarga. Členové této skupiny často argumentují, že zrušení embarga by do Pekingu vyslalo nesprávný signál ohledně nutnosti zlepšení přístupu k dodržování lidských práv.
Pokud jde o poslední vznesenou otázku, zda evropské zbrojní embargo uvalené na Čínu může být vnímáno jako zamrzlá příležitost pro evropsko-čínské vztahy, evropskou ekonomiku a zejména evropský zbrojní průmysl, lze uvést následující.
Čínský zbrojní průmysl byl v posledních dvanácti letech silně reformován. Přes zavedení reforem bylo toto odvětví čínského průmyslu v dlouhodobé ztrátě, až v roce 2007 vykázalo prudký nárůst zisků. Rok na to došlo k důležitému průlomu, když byl čínský zbrojní průmysl otevřen zahraničním investicím, ve snaze snížit jeho velkou závislost na státu skrze široké spektrum zahraničních i soukromých domácích investic. Co je však ještě důležitější, od počátku reforem je čínský vojenský rozpočet na prudkém vzestupu. Oproti roku 2000 je rozpočet v roce 2012 téměř trojnásobný a jeho hodnota je podle čínské vlády 106,4 miliardy dolarů. Podle různých nevládních organizací je však rozpočet ještě vyšší.
Kromě vlivu na vzájemné vztahy mezi Evropskou unií a Čínou, který je však vzhledem k dlouhodobě rostoucímu vzájemnému obchodu diskutabilní, je zřejmé, že reálný dopad má embargo na evropský zbrojní průmysl, který má velmi limitované možnosti jak těžit z obrovského čínského vojenského rozpočtu. Ve stejném duchu k tomuto tématu hovořil i čínský ambasador při EU Sung Če, když poznamenal: “Nedává to žádný smysl, aby embargo zůstalo v platnosti…S ním budeme vyvíjet naše vlastní zbraně ještě rychleji. Nakonec jsou to především evropské firmy, kdo na embargu tratí.” Na druhé straně, jelikož byl čínský zbrojní průmysl přinucen k nezávislému rozvoji a má nyní slušnou základnu s vlastním výzkumem, potenciální příležitosti evropského zbrojního průmyslu klesají každým dnem úměrně s čínským rozvojem. Podle analýzy SIPRI se totiž Čína v posledních letech stává stále méně závislou na dovozu zbraní.
Sečteno a podtrženo, velmi důležitým argumentem je, že většina odborníků se u toho tématu shoduje na faktu, že evropské embargo je do značné míry symbolickým prvkem, neboť čínskému vyzbrojování nezabrání a jeho vliv na dodržování lidských práv je také pouze symbolický. Ačkoliv tak někteří odborníci stále argumentují pro zachování embarga – jako například Richard Wietz, tyto hlasy přicházejí zejména ze Spojených států či z lidsko-právních organizací. Jelikož v současné době neexistují vážné náznaky toho, že embargo by mohlo být v blízké budoucnosti zrušeno, je možné nadále považovat čínský zbrojní průmysl za „zamrzlou“ příležitost pro evropskou ekonomiku a evropský zbrojní průmysl zvlášť.
Autor: Jiří Suchánek
1993