Čína: vojenské dohánění Západu nebo jen naditá peněženka?

V posledních několika měsících byla o čínských vojenských kapacitách napsána řada textů. Například jen na několika větách ředitele londýnského think-tanku International Institute for Strategic Studies (IISS) o čínském vojenském dohánění Západu, které se objevily v novém vydání Military Balance pro rok 2017[1], založila zprávu mnohá média[2],[3],[4],[5].

Zájmu médií se však nelze divit. Neuplyne týden, aniž by Čína neoznámila zavedení nějaké nové vojenské techniky či nepředstavila plány k jejímu vývoji. Úspěchy toho, co bude v budoucnu pravděpodobně označováno za nejmasivnější a nejrychlejší vojenskou reformu v dějinách, jsou zcela neodmyslitelné. Peking se nebojí utrácet. Bude to ale stačit?

Šustění penězi aneb vše pro PLA

Čína byla jednou z prvních zemí, která si uvědomila dopady první války v Perském zálivu na vedení boje. Druhým budíčkem byly války na Balkáně v 90. letech. Tyto události a uvědomění si vlastní slabosti daly vedení strany velmi silný impuls k reformě a modernizaci čínských ozbrojených sil, která pokračuje i v současnosti.

Prezident země a předseda KSČ Xi Jinping bere tento úkol velmi vážně. Čínský obranný rozpočet poslední roky roste o dvouciferné hodnoty, přičemž podíl na HDP se konstantně pohybuje na 1.9 %.

Vzhledem k nedostatku transparence nelze určit všechny položky náležící k vojenskému rozpočtu. Odhady různých organizací se pak mohou lišit o desítky miliard dolarů. Nejvyšší strop většinou uvádí SIPRI[6],[7].

2012 2013 2014 2015
Mld. dolarů*

169,3

182,9 199,6 214,5

*dle hodnoty v roce 2014.

I když SIPRI zatím nezveřejnila svá data pro rok 2016, ty konzervativnější zdroje uvádějí 146 mld. dolarů, takže údaje SIPRI nepochybně přesáhnou hranici 225 mld. dolarů. Tento rok bude růst čínského vojenského rozpočtu nejnižší za posledních sedm let, nicméně i se 7% růstem půjde zřejmě o dvojcifernou sumu.

Kromě poměrně fluidního vojenského rozpočtu je také nutné přihlédnout nižším nákladům na výzkum, vývoj i produkci, které jsou někdy až o pětinu či třetinu levnější než v USA.

Příkladem toho, že se Peking nebojí utrácet, je bleskový vývoj „stealth“ letounu J-20 Chengdu, který nedávno vstoupil do aktivní služby[8]. První prototyp vzlétl v roce 2010 a s ohledem na malé čínské zkušenosti s letouny 5. generace je jeho zařazení do služby o sedm let později velmi slušný a velmi drahý výkon.

Čínský letoun J-20. Zdroj: Wikimedia

Námořnictvo jako lakmusový papírek

Vzhledem ke svým teritoriálním nárokům v Jihočínském moři Peking investuje značné prostředky do námořnictva, které má v regionu silné protivníky, zejména Japonsko a USA.

Námořnictvo je přitom historicky zanedbávanou složkou čínských ozbrojených. Tento trend se začal měnit teprve v 80. letech, což znamená jednu zásadní věc: čínské námořnictvo postrádá téměř 100 let zkušeností, které Japonsko a USA nasbíraly od konce 19. století. V případě provozu letadlových lodí je propast možná ještě větší.

Liaoning, původně sovětský Varyag (plánovaná sesterská loď ruského Admirála Kuzněcova), je první čínskou letadlovou lodí a je velmi nedokonalým zástupcem své třídy. Stejný osud čeká druhou loď Shandong, která má poprvé vyplout v příštím roce. I když půjde o první letadlovou loď postavenou čínskými loděnicemi, bude stále jen modifikovanou kopií Liaoningu.

Jedním z klíčových nedostatků je absence parních katapultů, které by letadlům umožnily startovat s větší zátěží. Bez katapultů stroje nemohou startovat s plnými nádržemi (externími) ani s plnou výzbrojí, což omezuje jejich efektivní nasazení. Katapulty budou až na palubě další čínské letadlové lodi v pořadí (zatím bez jména).

Peníze, které Peking pumpuje do námořnictva sice mohou postavit lodě, ale nevynahradí zkušenosti a operační a taktické know how, kterým disponují státy s bohatou námořní tradicí.

Letadlové lodě vybavené “skokanským můstkem” umožňují start pouze letadlům s krátkou vzletovou drahou. Zdroj: Wikimedia

Obratné ovlivňování veřejného mínění a špionáž

Čína v oblasti projekce soft power stále ještě tápe, ale má k dispozici skoro sedmdesátiletou zkušenost s propagandou a ovlivňování veřejného mínění, kterou umí dobře využít. Kontrola nad médii umožňuje Pekingu ukazovat stav ozbrojených sil v mnohem lepším světle. Vzhledem k absenci jiných zdrojů se pak světová média ráda chytají každé senzace. Výsledkem jsou zkreslené představy veřejnosti (mnohdy i odborné) o čínských „stealth“ stíhačkách, protilodních střelách či schopnostech čínského námořnictva.

Příkladem může být opět letoun J-20 Chengdu. Ten média popisují jako stealth stíhačku 5. generace srovnatelnou s F-22 či F-35. Označení stealth je v případě J-20 sporné, jelikož letoun je obtížně zjistitelný pouze zepředu[9], na rozdíl od svých amerických protějšků. Stejně tak se příliš nehovoří o tom, že motory v J-20 jsou s největší pravděpodobností ruské, jelikož Čína stále bojuje s konstrukcí dostatečně výkonných vlastních.

Čína je také špionážní velmocí. I když je řada jejích výtvorů po technické stránce kvalitní, často nejde o zcela originální design a řešení. Zejména v oblasti letectví se Čína nebojí kopírovat ruské a americké technologie.

Jde o logický krok. Když Spojené státy začaly s vývojem F-22 Raptor, Čína se teprve začala probouzet do nového světového pořádku, kde jsou rozhodujícím faktorem na bojišti technologie a nikoli množství. Desetiletí absence adekvátního know how ve vysoce kompetetivním leteckém průmyslu byla kompenzována masivním nasazením špionáže a vynalézavým zpětným inženýrstvím.

Čas ukáže

Čína není žádným zbohatlíkem prezentujícím se „podnikatelským barokem“ a čínští vůdci nejsou hlupáci. Znají své nedostatky a snaží se je velmi intenzivně napravit, nebo se s nimi naučit pracovat. Při analýze reálných čínských schopností je však potřeba nedělat unáhlené závěry a nenechat se svést vlnou senzace chtivých titulků, které věští konec éry amerických letadlových lodí tváří v tvář čínských proti-lodním střelám. Alespoň dokud neznáme skutečné možnosti čínských zbraní.

Zpracoval: Michal Myklín

[1] https://www.iiss.org/en/publications/military%20balance/issues/the-military-balance-2017-b47b

[2] http://www.dw.com/en/chinas-military-progress-challenges-western-dominance-says-iiss/a-37552817

[3] http://www.straitstimes.com/asia/east-asia/chinas-military-tech-challenging-wests-dominance-study

[4] http://www.popularmechanics.com/military/weapons/a25261/china-west-military-power/

[5]http://zpravy.idnes.cz/cina-armada-mezinarodni-ustav-pro-strategicka-studia-p0u-/zahranicni.aspx?c=A170222_095759_zahranicni_san

[6] https://www.sipri.org/sites/default/files/Milex-constant-USD.pdf

[7] https://www.sipri.org/sites/default/files/Milex-GDP-share.pdf

[8] http://www.businessinsider.com/americas-f-35-fighter-jet-vs-chinas-j-20-2016-12

[9] https://www.defensetech.org/2017/03/10/china-j-20-stealth-fighter-service/

 

847