Jak je naplňováno vládní prohlášení v oblasti bezpečnosti a jaké nové výzvy stojí před naší vládou?

Premiér Sobotka na začátku ledna oznámil, že bezpečnost je jednou z hlavních priorit vlády pro rok 2016. Vláda zcela logicky reaguje na změny bezpečnostního prostředí, které nastaly v posledních letech. Zároveň i svým způsobem „dohání“ to, na co ve svém vládní prohlášení „zapomněla“. V únoru tomu budou dva roky, kdy vláda, která vzešla po vleklých a složitých jednáních, schválila své programové prohlášení.

Vláda se v rámci svých klíčových priorit zaměřila především na opatření pro hospodářský růst, sociální oblast, korupci a zlepšení fungování státního aparátu. Bezpečnosti věnovala pouze okrajovou pozornost a omezila se na obecnou deklaraci: „Aktivní členství v Evropské unii a NATO v souladu se zájmy České republiky, působení v OSN při odstraňování rizik ohrožujících mezinárodní mír, podporování rovnoprávné spolupráce mezi národy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu.“

V kapitole věnované Ministerstvu obrany si jako prvořadý úkol vytýčila provedení auditu hospodaření. Další priority se týkaly plnění závazků v rámci mezinárodních organizací (OSN, NATO, EU), zvyšování schopností AČR, dialog s obranným průmyslem a v neposlední řadě dokončení branné legislativy.

Pokud bychom se podívali na kapitolu Ministerstva vnitra, hlavní prioritou je personální stabilizace bezpečnostních sborů a zlepšení podmínek služby. Dále zde najdeme obecné konstatování, že „Vláda bude klást důraz na následující bezpečnostní oblasti: boj proti terorismu, extremismu, organizovanému zločinu, korupci a rasové nesnášenlivosti.“. Další priority se týkají spíše občansko-právních agend.

Vláda vůbec nereagovala na zhoršující se mezinárodní situaci v té době, především v arabském světě, kde už docházelo k formování Islámského státu (IS), zhoršující se situaci na Ukrajině, zároveň ze strany NATO stále silněji zaznívaly hlasy na neudržitelnost nízkých výdajů na obranu členských států.

Následné události, jakými byla ruská anexe Krymu, válka na Ukrajině, v Sýrii, teroristické útoky v Evropě, ukázaly, že se vláda musí problematikou bezpečnosti zabývat intenzivněji. Kroky, které doposud udělala lze hodnotit pozitivně, především to, že bezpečnost se vrátila mezi celospolečenská témata. Dlouhodobá absence tohoto tématu ale ukazuje, že ho vládní představitelé neumí uchopit. Naše společnost si nepřipouštěla reálné bezpečnostní hrozby, je proto velmi těžké najít optimální způsob, jak ji připravit, aby tyto hrozby vnímala a byla jim schopna čelit, a to nejenom po stránce vojenské, ale i po stránce psychologické.

Vládě se po dlouhých diskuzích podařilo dokončit brannou legislativu. K hlavním zákonům patří Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti, zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany a nový Zákon o službě vojáků v záloze. Jedná se o nejvýznamnější změny od roku 2005, kdy byla zrušena povinná vojenská služba. V rámci tohoto legislativního procesu si však vláda počínala celkem neobratně. V novelizovaném Branném zákoně navrhla obnovit plošnou odvodní povinnost. Tento krok vyvolal ostrou reakci, nejenom z řad veřejnosti, ale i z řad poslanců napříč politickým spektrem. Po složitých jednáních musela od tohoto kroku ustoupit a vše ponechat na dobrovolnosti.

Vláda také začala řešit neuspokojivou situaci související s nízkými výdaji na obranu. Dne 15. 6. 2015 schválila dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2030, který počítá s růstem rozpočtu na 1,4 % HDP do roku 2020 s tím, že optimálně by měl dosáhnout v roce 2039  2 % HDP. Otázkou je, zda tento horizont není příliš dlouhý a zda navýšení bude stačit ke splnění úkolů, které si resort obrany vytýčil v rámci Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2025. Armáda bude muset personálně posílit, řešit koncepci aktivních záloh, nahradit zastaralou vojenskou techniku (např. bitevní vrtulníky, mobilní radiolokátory), modernizovat stávající techniku a infrastrukturu a doplnit operační rezervy (zejména munici, ale i další materiál).

Podařilo se prosadit Zákon o kybernetické bezpečnosti. Česká republika se stala jednou z mála zemí (má ho také Slovensko a Estonsko), která takovýto zákon přijala. Zejména v současné době, kdy kybernetické útoky představují jednu z významných hrozeb, se jedná o velmi důležitou právní normu. Uvidíme, jak se podaří naplnit jeho literu v praxi a do jaké míry pomůže při vytváření stabilního bezpečnostního prostředí.

Dalším důležitým zákonem byla novela Zákona o zpravodajských službách. Jedním z aspektů zákona je i zlepšení kontroly zpravodajských služeb. Novela má sice řadu kritiků, kteří jí vytýkají, že kontrola tajných služeb je stále nedostatečná. Podařilo se alespoň dále posunout kontrolní mechanismy, pod parlamentní kontrolou je nově i Úřad pro zahraniční styky a informace. Významnou novinkou je vytvoření kontrolního orgánu, který bude volit Poslanecká sněmovna.

V reakci na teroristické útoky v Paříži chce vláda zavést stupně ohrožení teroristickými útoky, jaké má například Velká Británie nebo USA. V rámci tohoto systému by měly být identifikovány teroristické hrozby a opatření bezpečnostních složek na jejich eliminaci. Otázkou je, do jaké míry je tato cesta efektivní. Uvedenou stupnici mají státy, které s terorismem na svém území bojují již dlouhá léta. Naše země, podle zpravodajských služeb, není zájmovou destinací teroristů. Možná by bylo účelné využít stávajících opatření, které jsou zahrnuty v ústavním zákonu č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Dosavadní klasifikace obsahuje stavy související s živelními katastrofami a s bezpečnostními hrozbami, nabízí se tak možnost jejich revize a přizpůsobení současné situaci. Další možností je i širší aplikace systému NATO, tzv. NATO Crisis Response System, který pracuje s různými stupni ohrožení, a to i mimo článek 5.

Pokud bychom se ohlédli za aktivitami vlády v oblasti bezpečnosti v posledních dvou letech, tak můžeme říci, že vláda jednala spíše pod tlakem událostí. Její přístup zároveň postrádal komplexnější pojetí bezpečnosti a opatření byla orientována spíše směrem na jednotlivé resorty.

Jaké kroky by měla vláda podniknout ve zbytku volebního období? Měla by především postupovat při zajištění bezpečnosti naší země komplexněji. Bezpečnostní sbory by měly být připravovány „v těsné součinnosti“. Jednou z cest jsou společná cvičení Policie ČR a Armády ČR, a to na všech úrovních.

Další oblastí jsou již zmiňovaná legislativní opatření reflektující „také“ teroristické hrozby. Úsilí by se mělo více soustředit na úpravu stávajících právních norem, než na zavádění norem nových.

Vláda by měla zvážit, zda tempo zvyšování vojenského rozpočtu, které deklarovala, je dostačující pro modernizaci a další rozvoj Armády ČR a jejích schopností.

V neposlední řadě by vláda měla být garantem celospolečenské diskuze o bezpečnostních tématech. Bezpečnostní témata by se neměla stát nástrojem soupeření mezi politickými stranami a ústavními činiteli. Zároveň by neměla být zneužívána různými extrémistickými skupinami.

Zpracoval: Tomáš Kolomazník, CBAP

 

1434