Michal Jirkovský: „africký trh může být klíčem k úspěšné exportní politice“
Michal Jirkovský procestoval celou Afriku a je předním českým odborníkem na tuto oblast. V minulosti byl ředitelem Česko-africké obchodní komory, v současné době je výkonným ředitelem společnosti Xenia, která se zaměřuje na poradenství pro české vývozce a jednou z jejích specializací je právě africký trh. S Michalem Jirkovským jsme hovořili o potenciálu Afriky pro české firmy.
1/ Neustále se hovoří o vzrůstajícím významu států BRICS, kam je právě například počítána již i Jihoafrická republika. JAR představuje dynamicky rostoucí ekonomiku, ale jaký je hospodářský potenciál Afriky jako celku?
Souhlasím s názorem, že potenciál Afriky roste, podle mých zkušeností a na základě rozhovorů s odborníky si troufám tvrdit, že nejlepší perspektiva pro export států Evropy je právě v Africe. Afrika je extrémně bohatá z hlediska nerostných surovin, z hlediska dřeva a z hlediska turistiky. Samozřejmě je velmi bohatá i na potraviny, vzpomeňme tropické ovoce, ryby, a tak dále. Já procestoval všechny země Afriky, takže to můžu potvrdit a porovnat a ten ekonomický nárůst je skutečně obrovský.
Jsou to tři měsíce zpátky, co jsem se vrátil z Jihoafrické republiky a jen pro zajímavost, kriminalita v JAR za poslední rok klesla o 70%, takže se ukazuje, že i vláda to řídí dobře. Já si dovolím tvrdit, že Afrika má šanci ekonomicky předehnat Čínu.
2/ Narážíte na to, že by Afrika mohla porazit Čínu v konkurenceschopnosti. Nemluví proti Africe rozdrobenost jejích často nestabilních států?
Perspektiva Afriky je v jedné věci. Afrika je hladová, chybí tam důležité stavby a infrastruktura, i když už se postupně buduje. Čína se ekonomicky zpomaluje a myslím, že není až tak důležité snižování HDP v Číně, jako spíše nárůst mezd v Číně. Africké státy tak postupně přebírají úlohu nízkonákladových výrobních zemí.
Pokud jde o rozdrobenost Afriky, tak se ukazuje, že ekonomicky nejlépe přežívají ty celky, které mají tisíce drobných výrob a podniků. To je třeba v Asii případ Taiwanu – proč neměl Taiwan nikdy krizi? Teď je tam sice gigantický koncern Flextronics, ale ještě před 10 lety tam byly tisíce a tisíce malých rodinných firem, každý den jich několik krachovalo a vznikaly nové. Opačným příkladem byla Jižní Korea, která má v podstatě tři podniky (Samsung, Daewo, Hyundai), nebo Japonsko, které má dvacet podniků, ale jinak nic. Když měl problémy jeden podnik, tak celá Jižní Korea 10 let stagnovala a Japonsko se z toho vzpamatovává dodnes.
Myslím proto, že velkou výhodu má Evropa, která je teď sice v obrovské krizi, ale je složená z desítek států a v nich tisíce výrob, které si konkurují a vzájemně soupeří. V Africe je to podobné, jen na nižší úrovni a i když to celé zvenku působí, že je tam zmatek a že musí zkrachovat, tak i když tam zmatek samozřejmě je, nikdy to nezkrachuje.
3/Bez vlastního integračního procesu se ale Afrika neobejde…
V Africe je celkem 54 zemí, černá Afrika má 49 zemí a počítejme jen tu, severoafrické země si odmysleme. Část je frankofonní, část hovoří anglicky, část portugalsky, jsou tam jednotlivé země, hovořící španělsky, jako je Rovníková Guinea. Dále je tam Mauretánie, hovořící arabsky, v Namibii málem převládá němčina. Někde je větší vliv Číny, někde Ruska a jinde velmi rychle rostoucí JAR. Vývoj je tak logicky nejednotný a rozdrobený. Ve světě obecně platí, že čím větší celek, tím větší zisk, ale je to všechno sázka na jednu kartu. Afrika by samozřejmě potřebovala sjednotit, ale to je myslím v nedohlednu. Funguje sice Organizace africké jednoty, která za hlavní město Afriky považuje Adis Ababu, ale ta je slabá, nekoordinovaná a špatně organizovaná.
Jsou určité pokusy, že některé státy vystupují společně. To se týká např. Tanzanie, Keni, Ugandy a Etiopie, které mají jednu společnou obchodní komoru. To je věc, kterou by myslím potřebovala Česká republika: mít společnou hospodářskou komoru se Slovenskem a Maďarskem a takto vystupovat v zahraničí.
4/ Jak vnímá africkou příležitost Česká republika a jak ji vnímají české firmy?
Obecně vzato, já reprezentuji soukromou firmu, takže můžu říct, že nejsmutnější je to, že nejmenší zájem o Afriku je právě ze strany českých podnikatelských subjektů. O něco větší zájem je ze strany Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy, kteří by rádi něco s Afrikou udělali, ale ani jejich členové o to moc nestojí. Největšími odborníky na Afriku jsou tak dnes paradoxně naši diplomaté na zastupitelských úřadech. Nejvíce pro Afriku dělá Ministerstvo zahraničních věcí a nejméně ti, co by to potřebovali nejvíce – čili exportéři.
Je samozřejmě špatné, že se ruší naše ambasády v Africe – máme jich tam skutečně velmi málo – ale to můžeme bavit o tom, jak efektivně pracují, proč se to ruší, že nejsou peníze a tak dále.
Ovšem myslet si, že nejdříve někam přijde český podnik a potom stát bude zřizovat ambasádu, aby se to podpořilo, takto to u nás prostě nefunguje a fungovat nebude. Podnikatelé by spíše potřebovali, aby někde bylo nejdříve diplomatické zastoupení, to by sehnalo zakázky a pak přesvědčilo výrobce, aby tam přišli.
5/ Nenahrávaly tomu v minulosti nejasnosti ohledně kompetencí ve věci koordinace exportní politiky mezi MPO a MZV? (rozhovor vznikl ještě před podepsáním nedávné dohody mezi oběma ministerstvy, poznámka CBAP)
Skutečně ten vztah mohl vyznívat různě, ta nekoordinovanost, někdy zaváněla až chaosem, který byl zdůvodňován nedostatkem peněz, ale souhlasím, že ty kompetence by měly být naprosto jednoznačně dány.
Spíše vidím problém v tom, že pro české podnikatele je mnohdy španělskou vesnicí pochopit, co dělá Czech Trade, jaká je úloha Czech Investu, co dělají Česká centra, a tak podobně. Podle mého názoru tyto tři orgány dělají v podstatě totéž. Kromě toho je tu ministerstvo průmyslu a obchodu, pak existují ekonomičtí radové, dříve obchodní radové. Samozřejmě ze zákona je jasně patrné, kdo co má dělat, ale z vlastní zkušenosti vím, že 90% podnikatelů v tom jasno nemá. A do toho vstupuje Ministerstvo zahraničních věcí se svojí politickou agendou a politickými diplomaty.
My bychom měli napodobit úspěšné státy. Pak se nám v zásadě nabízí dva modely:
Buď zřídit speciální ministerstvo, které může být velmi malé, mít třeba jen 100 zaměstnanců, a sice Ministerstvo zahraničního obchodu. To by bezprostředně řídilo pouze a jen oblast exportu, možná importu, případně investic a některých dotací z Bruselu.
Anebo jít cestou jako jde třeba Kanada, která má ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodního obchodu. Je to jedno ministerstvo, které má na starosti jak politické, tak obchodní záležitosti.
Pokud vezmu současnou situaci, tak začlenění exportu pod Ministerstvo zahraničních věcí je asi správné. Kdybychom se ale nemuseli dívat na každou korunu vydanou z rozpočtu, pak by ideální bylo samostatné Ministerstvo zahraničního obchodu.
6/ To už tu ale jednou bylo…
Ano a bylo zrušeno. Nicméně samostatné ministerstvo zahraničního obchodu má třeba Japonsko, které je kapitalistický stát. Přesto to má takto vyčleněno a v zahraničním obchodu a investicích je velmi úspěšné.
7/ Na jaké africké státy by se měla zaměřit Česká republika? Co je pro nás z hlediska Afriky nejperspektivnější region?
To je otázka, o které se diskutuje neustále. V poslední době se zvažovalo, kde má Česká republika zřídit nové velvyslanectví a nakonec padlo rozhodnutí na Senegal. Ale stejně tak mohli zvolit třeba Guineu, kde kdysi velvyslanectví bylo, stejně jako v Angole. Zajímavá je jistě Libérie, která je nejstarším státem Afriky vůbec. Potenciál má i rozvíjející se Rwanda, velmi vyspělý je Gabun, kde koneckonců československá humanitární expedice podporovala v 60. letech stavbu nemocnice v Lambarene. Zmínil bych také Botswanu, která je dnes nejbohatší zemí Afriky.
Podle mého názoru je nejlepší jít tam, kde je nejmenší konkurence a pak samozřejmě ten který stát musí mít zájem spolupracovat s Českou republikou. Já bych ale řekl, že to chtějí potenciálně všechny státy a nebál bych se jít ani do bývalých francouzských kolonií, což jsou státy jako Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Benin, nebo Kamerun, které byly ještě před lety z 90% závislé na obchodu s Francií, ale dnes chtějí diverzifikovat.
Klíčovou otázkou je, zda máme jít do takových států, které chtějí změnu, nebo se zaměřit na ty pro nás historicky tradiční, jako Angola a Zambie. Úplně největší potenciál pro český export je ve státech, které nehovoří anglicky, tedy v portugalsky a francouzsky hovořících zemích. Nejtěžší je pronikat do těch anglofonních jako je Keňa, Tanzanie právě pro to, že tam chtějí všichni, už kvůli angličtině, kterou zná většina obchodníků ze světa.
Ukazuje se ale, že začít se dá všude. V bývalém Zairu (dnes Demokratická republika Kongo) bylo kdysi dokonce přímé obchodní zastoupení Tatry Kopřivnice. Dnes tam není ani ambasáda. Pro české podniky je tedy reálné jít do jakékoliv země. Bohužel, když se exportéři rozhodují kam jít, zpravidla si vybírají ty největší státy jako Nigérie a Jihoafrická republika. Tam je ale také největší konkurence.
Kdyby třeba přijel ministr, nebo premiér do malé zemičky jako je Togo, Komory, Madagaskar, nebo Malawi, tak si myslím, že by si to obyvatelé pamatovali ještě padesát let a ten obchod by se tam uzavřel. Pro takové země bychom mohli být něco jako Amerika. Obchod s takovými zeměmi by byl spíše středně velký, ale byl by uzavřen s téměř stoprocentní pravděpodobností. Vezměte si, kolik premiérů už jelo do Nigérie, abychom jim nabídli letouny L-410, nebo L-159 a výsledek je nula.
Abych to shrnul, malým a středním podnikům řekněme s 200-300 zaměstnanci bych doporučoval zaměřit se na malé státy, gigantům typu Škoda Auto, nebo Vítkovice, spíše ty větší.
3135