Ruská východní ropná politika a ropovod VSTO (Východní Sibiř – Tichý Oceán)

Dynamický růst Číny v roli světové velmoci s sebou logicky nese problematiku rusko-čínských vztahů a obzvláště ruské energetické politiky vůči Číně. V minulosti se již projevily problematické aspekty této energetické spolupráce, kdy Čína odmítala platit určené tranzitní tarify a určila si své vlastní bez ohledu na podepsané dokumenty. Hlavní otázka zní, nakolik je pro Rusko ziskové budovat energetickou spolupráci s Čínou za současných podmínek?

Podle Ruské energetické strategie do roku 2030, schválené vládou v roce 2009, Rusko hodlá zvýšit svůj podíl exportu ropy na východ ze současných přibližně 6 % na 20-25 % v průběhu příštích 20 let. Ohledně východní ropné politiky nicméně zůstala řada otázek nezodpovězených. Ruské politické elity usilují o posílení ruské přítomnosti na východních enegetických trzích a o omezení své závislosti na evropských trzích (nyní okolo 90 % ruského ropného exportu míří do Evropy). Klíčovým projektem v ropné východní politice je ropovod Východní Sibiř – Tichý Oceán (VSTO) a rozvíjející se ropná naleziště, které se mají nacházet na trase VSTO (některé jsou však trase ropovodu značně vzdáleny), obzvláště v Irkutské oblasti. Těžba na těchto nalezištích je životně důležitá kvůli očekávánému vyčerpání hlavních zdrojů ropy ve východní Sibiři a Povolží. Diverzifikace energetických dodávek zní poměrně logicky a je významné pro energetickou bezpečnost každé země, ale jsou náklady na tuto diverzifikaci akceptovatelné pro ruskou ekonomickou a politickou bezpečnost? Ruské státní vedení je rovněž zainteresováno v čínských investicích na dálném východě a východní Sibiři za účelem rozvoje energetického sektoru. Rusko se svými rozsáhlými přírodními zdroji a Čína s dynamickou ekonomikou společně s rostoucí spotřebou energetiských surovin tvoří zdánlivě přirozené partnery pro energetickou spolupráci. Vybudování ropovodu VSTO byl možný zejména díky čínské půjčce v hodnotě 25 miliard USD výměnou za garantované dodávky 15 milionů tun ropy ročně během příštích 20 let a (pravděpodobně) za nižší než tržní ceny ropy.

Pochyby o návratnosti energetických investic

Ceny ruské ropy pro Čínu se odhadují na zhruba 60 dolarů za barel, což je přibližně dvakrát méně než globální tržní ceny. Kromě toho se Číňané snažili vyjednat snížení tranzitních tarifů a v první polovině minulého roku dokonce čínská strana platila cenu, kterou sama považovala za rozumnou a dlužila v jedné chvíli Rusku desítky milionů dolarů a podle některých zdrojů: „Čína nerespektuje právní dokumenty a prakticky ignoruje mezinárodní legislativu. Kromě toho, Peking chtěl také snížit již tak velmi nízké ceny ropy.“ VSTO má ambiciózní cíl dodávat 80 milionů tun (dále mt) ropy do roku 2030, ale řada expertů to vnímá jako nereálný požadavek. Někteří z nich jsou přesvědčeni, že VSTO nebude plně využíváno a přepravní kapacita se bude pohybovat mezi 50-80 mt ročně. Přičemž se předpoklásá, že ropovod bude ziskový pouze pokud přepravovat přes 50 milionů mt. Pokud tomu tak nebude, ziskovější variantou je přeprava ropy po železnici, za což před rozhodnutím o výstavbě VSTO lobboval šéf ruských železnic Vladimir Jakunin.

Hlavní riziko čínské větve ropovodu ze Skovorodina do více než milionového Ta-čchingu je orientace na pouze jednoho spotřebitele, který má díky tomu značně silné vyjednávací pozice. To bylo potvrzeno čínskými snahami o revidování výše tranzitních tarifů, které se Pekingu zdály nevýhodné. Většina expertů věří, že tranzit ropy do Číny není ziskový, obzvláště pro ruskou transportní společnost Transněfť. Tranzitní tarif se pohybuje okolo 57 dolarů za tunu, ale náklady na tranzit představují okolo 140 dolarů za stejné množství ropy. Z ekonomického úhlu pohledu je tranzit dotován ruským státem, mimo jiné protože Transfěfť musí přepravovat ropu téměř přes celou Sibiř z hlavního ropného naleziště Vankor v Krasnojarském kraji do VSTO, což je značně nákladné. Podle některých analytiků Transněfť ztrácí každoročně okolo miliardy dolarů. Někteří experti ale argumentují tím, že ropovod je ztrátový pro Transněfť, ale pro ruskou ekonomiku jako takovou může přinést zisk díky nové energetické infrastruktuře, například speciálnímu přístavu v Kozminu, jedinému ruskému přístavu přístupnému těžkým tankerům. Kozmino nabízí příležitost pro transport ruské ropy kdekoliv do světa v relativně velkých objemech. Znepokojení ohledně ruské východní energetické strategie se týká i ropných nalezišť ve východní Sibiři a jejich přínosu. Těžba přinese zisk, pokud ceny dosáhnou alespoň 80-90 dolarů za barel (momentálně se Číně prodává za 60 USD). Celkově zatím VSTO a s tím spojené aspekty zisk nepřinášejí. V této fázi převažují politické aspekty diverzifikace a geopolitické úvahy. Na druhé straně rentabilita ropné diverzifikace v budoucnu není vyloučena v případě vysokých cen ropy a plně rozvinuté energetické infrastruktury v regionu. Nyní se v této oblasti nachází řada nevyužívaných nalezišť, která očekávají zahájení těžby po roce 2016.

Má Rusko pro Čínu dostatek ropy?

Mnoho odborníků je znepokojeno obavami, že ve východní Sibiři neexistuje dostatek ropy k zaplnění VSTO a v momentu, kdy dojde k vyčerpání tradičních ropných polí a otevírá se nový trh, může to znamenat opuštění starých trhů a jejich nahrazení trhy novými, které nejsou ani zdaleka tak rentabilní jako ty staré. Rusko by podle nich mělo samozřejmě vyvážet ropu do Číny, ale za jiných, příznivějších podmínek. Těžba na východosibiřských ropných polích se momentálně nachází ve své počáteční fázi a úroveň těžby na nich se pohybuje okolo několika milionů tun ropy, což je dost málo pro ropovod s maximální kapacitou 80 mt. Vysoký potenciál energetických surovin ve východní Sibiři je téměř nedotčen díky geografické izolovanosti a tvrdému klimatu. Slabě rozvinutá infrastruktura v tomto regionu komplikuje transport nutného vybavení a export produkce. Některé optimistické prognózy ukazují, že východosibiřská ropná pole mohou produkovat maximálně 45 mt ropy ročně do roku 2020, ale zdanění těchto ropných polí může zpomalit jejich těžbu. Současný daňový systém činí tato pole ztrátovými. Moskevský Fond národní energetické bezpečnosti prohlašuje, že ruská východní energetická strategie se soustřeďuje na pochybných předpokladech stabilního růstu těžby, který by měl zabezpečit uchování evropských trhů a „dobýt“ nové východní trhy. Těžba ve východní Sibiři pokračuje velmi pomalu a proto se celý systém východní energetické politiky zaměřuje na přesunutí ropy ze západní Sibiře (Vankorské naleziště) do Číny. Ekonomický smysl těchto kroků není příliš jasný.

Ruská východní strategie jako celek je založena na racionálních předpokladech že čím dříve budou ruské energetické dodávky přepraveny na čínský trh a posílí svou pozici, tím více financí a politického potenciálu Rusko může na tomto exportu získat. Nicméně tato politika by měla být realizována za podmínek, které budou pro Moskvu příznivější.

Autor: Martin Laryš

1800