Ve zlaté zemi: ekonomické vzkříšení Myanmaru

Myanmar (země se 48 miliony obyvatel) patří k nejméně rozvinutým státům na světě. S průměrným ročním ekonomickým růstem okolo 4,5 % HDP a příjmem zhruba 400 USD na osobu je tato země jedna z nejpomaleji rostoucích zemí regionu.

Barma, jak byl tento stát dříve nazýván, byla součástí obchodní cesty mezi Indií a Čínou. Po ovládnutí země Brity v roce 1824 byla tradiční barmská ekonomika redistribuce zakázaná a země se prostřednictvím koloniálního obchodu spojila s globálními trhy. Díky tomu se Myanmar stal největším světovým producentem rýže a hlavním exportérem týkového dřeva.

Nově zvolená vláda nezávislé Barmy v roce 1948 zahájila politiku znárodňování a pokusila se zavést osmileté ekonomické plánování. Export rýže, dřeva a ostatních přírodních surovin byl omezen na minimum. Ekonomické vyhlídky se v dalším desetiletí ještě zhoršily díky státnímu převratu, který odstartoval barmskou cestu k socialismu pomocí dalšího znárodňování, tentokráte celého průmyslu. Mnoho let špatného státního vedení, centrálně plánované ekonomiky, nesprávné alokace zdrojů a nízké úrovně industrializace zemi připravily o obchodní partnery a rozvinutý privátní sektor.

Ačkoliv je Myanmar velmi bohatý na přírodní zdroje (zemní plyn, drahokamy a nejspíše i ropa), přesto je stále z větší části závislý na svém zemědělském sektoru (rýže), lesnictví (týkové dřevo) a rybářství. Tento bývalý hlavní světový exportér rýže dnes disponuje pouze zanedbatelným podílem na světovém trhu s rýží. Výroba se (na rozdíl od zemědělství) na ekonomické aktivitě podílí jen velmi malým poměrem a hlavní roli v tomto sektoru hrají státní firmy.

Nové náznaky ekonomického rozvoje se realizují díky novému prezidentovi Myanmaru, Thein Seinovi. Společnost doufá, že právě on změní ekonomickou politiku stejně jako politické směřování země. Od svého zvolení v roce 2011 se pustil do rozsáhlých reforem se záměrem zemi opět propojit s globálními trhy, se kterým byly přerušeny styky částečně i díky dlouhodobým západním sankcím. Myanmar (znovu)získává zahraniční partnery, kteří se budou moci podílet na uskutečnění programu politické a ekonomické obnovy země. Evropská unie například v dubnu 2012 pozastavila všechny sankce s výjimkou zbrojního embarga. EU záhy následovaly Spojené státy, když zmírnily některé finanční a investiční sankce. Od počátku reforem je v Myanmaru přítomna také Světová banka, která nedávno představila novou „prozatímní strategii“ zaměřenou na rozvoj managementu v soukromém sektoru, která by transparentně spojila rozpočet s rozvojovými strategiemi, rozvojem privátního sektoru, přístupem k mikrofinancování a ostatním typům půjček.

Banka také slouží jako hlavní sběratel dat, jelikož uzavřenost barmské ekonomiky znemožnila analyzování jejích socioekonomických indikátorů. Proto ekonomové mohou jen velmi obtížně sledovat vývoj ekonomiky. Institucionální reformy jsou dlouhodobým procesem, nicméně pomoc a zájem ze strany mezinárodního společenství pomáhá vybudovat důvěru v budoucí ekonomické vyhlídky Myanmaru.

Pozitivní očekávání rozvoje země je zásadní pro přilákání zahraničních invetorů, což přináší pracovní pozice a peníze do prozatím značně křehké ekonomiky.

Zájem Myanmaru na zahraničních investicích byl demonstrován na summitu „Invetiční summit nového Myanmaru“, který se konal v červenci 2012 po přijetí změny návrhu zákona o zahraničních investicích, týkající se korporací a mezinárodních firem (malé a střední podniky spravuje Myanmarský zákon o soukromých společnostech). Investoři nyní mohou založit firmu stoprocentně vlastněnou zahraničním subjektem, stejně jako společný podnik s myanmarským partnerem.

Investiční summit skutečně zaujal řadu zajímavých společností, které láká přístup ke klíčovým sektorům surovinově bohaté ekonomiky. Myanmar se v první polovině roku 2012 dočkal investic v hodnotě okolo 660 milionů USD, z toho více než polovinu tvoří ropný a plynárenský průmysl, následovaný elektrickou energií, výrobou a těžbou. Mezi hlavní investory se řadí Čína, Indie, Malajsie, Hong Kong a Singapur. Velká Británie, druhý největší investor hned po Číně, je jediným evropským zástupcem této skupiny. Ve světle pokračujících projektů na zásobování Myanmaru zemním plynem se očekává, že v průběhu prvního čtvrtletí roku 2013 bude dojednáno mnoho nových investic.

Obchodování v Myanmaru však ani přes dosavadní pozitivní vývoj není jednoduché. Každý investor musí bedlivě zkoumat infrastrukturu, přístup k elektrické energii a telekomunikacím, nabídku kancelářských prostor a také trh práce. V indexu vnímání korupce Transparency International získal Myanmar 1,5 z 10 bodů, čímž se umístil na 180. místě ze 183 hodnocených. Tato skutečnost ukazuje na počáteční fázi tranzičního procesu. Nutno říci, že institucionální změny jsou spolu s rozvojem nového právního systému chránícího vlastnická práva nepřetržitým, velmi dlouhodobým a náročným procesem.

Katarina Kobylinski je studentka doktorského studia ekonomie na CERGE-EI (Praha, Česká republika), dříve studentka Visegrádského fondu s magisterským titulem z rozvojové ekonomie Varšavské univerzity (Polsko). Získala bakalářský titul z mezinárodních vztahů a diplomacie na VŠE v Praze. Katarina píše pro North Africa Post a působí jako asistentka v think-tanku „Global Europe“. Mezi její profesionální zájmy patří rozvojová a institucionální ekonomika.

1989