CBAP monitor 28.10. – 4.11.
CBAP nově poskytuje pravidelný týdenní výběr z informací známých bezpečnostních a strategických think-tanků. Aktuálně přinášíme pohled na sjednocení Německa před 25 lety, roli saúdské ropy v boji proti energetické závislosti na Rusku, vzestup populismu v Evropě a nebezpečně se rozvíjející kapacity Islámského státu.
Čtvrtstoletí od sjednocení
Německo slaví 25 let od znovusjednocení země. Ač působí na první pohled jako velmi jednotná země, při bližším pohledu lze najít mnoho oblastí, v nichž rozdělení na východ a západ přetrvává. V nedávném průzkumu uvedlo 75 % Němců žijících v bývalé NDR, že považují sjednocení země za úspěšné. Tento názor však sdílí jen 50 % západních Němců.
Při pohledu z kosmu je stále patrné rozdělení na východní a západní Berlín. Ve východním Berlíně se totiž používá pouliční osvětlení žluté barvy, zatímco v západním zelené. Světla na západě jsou odrazem působení environmentalistických hnutí 70. a 80. letech, které se NDR vyhnulo.
Rozdělení na východní a západní Německo se rýsuje dále na mapách znázorňujících:
– výši příjmů (na východě je podstatně nižší)
– míru nezaměstnanosti (na východě je výrazně vyšší)
– podíl mladých lidí v populaci (na východě je významně nižší)
– podíl imigrantů v populaci (na východě je o něco nižší)
– úspěšnost neonacistické NPD (na východě dosahuje četných volebních úspěchů na zemské a komunální úrovni, na západě je v téměř bezvýznamná)
– produkce odpadu (východ země ho produkuje výrazně méně)
– zařízení péče o dítě (na východě jich je podstatně více)
– velikost zemědělských pozemků (na východě jsou významně větší)
– podíl lidí očkovaných proti chřipce v populaci (na východě se lidé nechávají častěji očkovat)
– počet lidí vlastnících přívěsy (výskyt přívěsů je na východě mizivý, lidé preferují spaní pod stanem)
Rick Noack (The Washington Post): The Berlin Wall fell 25 years ago, but Germany is still divided
Saudská ropa jako zbraň proti ruské rozpínavosti
Ceny ropy klesají. Zásoby jsou vysoké a poptávka nízká. Rozhodujícím faktorem v tomto ohledu zůstává Saúdská Arábie. S poklesem cen v září Saúdové tvrdili, že upřednostňují pevnější ceny a začali snižovat produkci. Nakonec se však ukázalo, že dělají něco jiného. Prvního října přišla zpráva, že svým asijským zákazníkům nabízí dolarovou slevu z tržní ceny ropy.
Jedním z vysvětlení je snaha států v zálivu o získání dlouhodobého podílu na asijském trhu. Kromě toho je však vysoce pravděpodobné, že se USA se Saúdy dohodly na snížení cen ropy, aby bylo snadnější držet na uzdě Rusko. Této teorie se rychle chytila ruská média, kterým pomáhá v jejich narativu o Západu jako spiknutí zlých kapitalistů a fašistů, kteří se snaží zlikvidovat Rusko.
Ruské aktivity na Blízkém východě jsou Saúdům v poslední době velmi nepříjemné. Vedle vojenské pomoci syrskému režimu se snaží být oporou i Íránu. Kombinace sankcí a nízkých cen ropy má na ruskou ekonomiku nezanedbatelný negativní dopad. Cena rublu neustále klesá, stejně jako index akcií MICEX a společnosti jako Rosneft čekají na státní bailouty.
Pro ruský rozpočet je potřebná cena 100 dolarů za barel. Saúdům stačí cena 83,60 dolarů, což je zhruba současná úroveň. Ruská centrální banka a ministerstvo financí momentálně připravují i krizový scénář, pokud by ceny klesly až k 60 dolarům za barel, což by znamenalo pro ruskou ekonomiku katastrofu.
Rusko má v úmyslu vedle anexe Krymu a vojenských aktivit na východě Ukrajiny svoji expanzi podpořit masivním vojenským programem, do nějž do roku 2020 hodlá investovat 576 miliard dolarů s cílem nahradit 70 % vojenského materiálu.
Právě úspěšný rozklad ruských státních financí tuto ambici již nyní narušuje. Na začátku října ministr financí Siluanov oznámil, že Rusko si přezbrojovací program za současného stavu financí nemůže dovolit. Jeho původní velkorysá varianta počítala s jiným vývojem ekonomiky. Siluanov však nemá pravomoc škrtat ve výdajích na obranu.
Rozhodnutí zůstává na Putinovi. Není zdaleka vyloučeno, že se rozhodne iracionálně a megalomanský vojenský program bude pokračovat. To však není argumentem, aby se nedělalo nic. Pokud existuje lepší politika zadržování než snižování cen ropy, musí ji někdo nejprve navrhnout.
Neil Barnett (CapX/Centre for Public Policy Studies): Saudi oil – the secret weapon against Russian encroachment
Populismus a evropská kulturní válka
Ačkoliv drtivá většina Evropanů nevyužívá svého práva volit do Evropského parlamentu, lídry znepokují především ti, kteří se účastní a volí populisty. Největší událostí tedy nebyla historicky nejnižší volební účast, ale úspěch stran jako UKIP v Británii a Národní fronty ve Francii. Německý vicekancléř a předseda sociální demokracie Sigmar Gabriel uvedl, že levicové i pravicové euroskeptické strany jsou hloupé. Čímž vyjádřil, jak smýšlí většina evropských politických elit.
Od konce 70. let a především od 80. let prožívají tradiční levicové a pravicové strany krizi identity. V reakci na ztrátu voličů si politici hlavního proudu osvojili neideologický, technokratický přístup. Postupem času se pak prohlubovala propast mezi světonázorem a zájmy vládnoucích elit a jejich elektorátu.
Témata evropského populismu jsou v zásadě kulturní. Hnutí rostla již před ekonomickou krizí. Ba co víc, strany založené na identitě jsou nejúspěšnější v prosperujících oblastech jako Švýcarsko, Dánsko, Flandry nebo Lombardie.
Současný úspěch UKIP, Národní fronty či Dánské lidové strany, stejně jako znepokojivé výsledky extrémnějších uskupení jako maďarský Jobbik a řecký Zlatý úsvit, ukazuje, že poválečné uspořádání evropské politiky čelí nové výzvě.
Komentátoři a politici nejsou s to se s tímto fenoménem kriticky vypořádat. Komentáře jsou povrchní, založené z části na nepochopení, z části na morálním odsouzení. Rozšířená je snaha populismus patologizovat, dělat z voličů těchto stran pacienty, kteří zkrátka nevědí, co činí. Motiv jejich jednání má být iracionální strach z druhých, z přistěhovalců, ze ztráty národní identity a ohrožení globalizací. Bývají odsuzováni jako rasisté a zpátečníci.
Populistické ideje jsou přímo namířené proti kultuře technokratických elit. Morální a kulturní kontrast mezi těmito dvěma světy dobře ilustroval rozhovor s Nigelem Faragem na téma imigrace. Když byl Farage konfrontován s obvyklými argumenty o ekonomických výhodách přistěhovalectví, reagoval odmítnutím tazatelova předpokladu.
Uvedl, že politika nespočívá jen v ekonomických otázkách. Lidé mají starosti především ohledně společenských důsledků imigrace. Vnímají ji spíše jako otázku budoucnosti svých komunit než ekonomiky. Politici a tvůrci veřejného mínění jsou tak ponořeni do technokratických argumentů, že nejsou s to rozumět, o čem Farage hovořil. Ač tedy jeho vyjádření získalo sympatie u podstatné části veřejnosti, jeho oponenti a média je interpretovali jako důkaz Farageovy ekonomické negramotnosti.
Dnešní populismus je namířen proti kulturním hodnotám elit – nejen proti držitelům moci, ale i proti tvůrcům veřejného mínění a především médiím. Ta se neproviňují jen povrchními analýzami, ale především odcizením od života běžných lidí.
Aktuální debaty o obřízkách židovských a muslimských dětí či zahalování na veřejnosti ukazují hlubokou kulturní nejistotu. Typický je příklad z Dánska, kde některé kodaňské školky přestaly podávat vepřové produkty.
Dánská lidová strana proti tomuto kroku rozjela kampaň, která jej interpretovala jako útok na národní identitu. Reakce veřejnosti byla tak silná, že sociálně demokratická premiérka Helle Thorningová-Schmidtová veřejně vystoupila s prohlášením, že pojídání vepřového je součástí dánské národní identity.
Intenzita reakce ukazuje, že kauza byla skutečně velkou částí veřejnosti vnímána jako otázka dánské identity. Lidé nabývají pocitu, že věci donedávna považované za samozřejmé jsou dnes jejich lídry považovány za věc politického vyjednávání.
Populismus je dlouhodobě užíván jako negativní nálepka pro strany radikálního protestu. Často je s xenofobií, rasismem, lpěním na přežitých zvycích a zpátečnictvím. Nebo je interpretován jako nabízení jednoduchých odpovědí bez skutečného řešení.
Co mají však antievropské strany od UKIP po Syrizu společného je touha po solidaritě. Výrazná část evropské populace se cítí psychicky vzdálená od svých vlád a institucí. Mají pocit, že jejich zvyky a tradice jsou neustálým terčem posměchu oligarchie, která si přivlastňuje patent na pravdu. Není divu, že mnohé Evropany oslovují hnutí, která slibují respekt a potvrzení jejich stylu života.
Populismus je dnes politickým stylem přijatým rozličnými ideologickými hnutími. V době, kdy se miliony Evropanů cítí ignorováni a mají pocit, že s nimi elity jednají blahosklonně a s opovržením, není nárůst popularity populistických stran zdaleka překvapivý.
Populismus v současné době slouží jako hlavní zprostředkovatel odpovědi na antidemokratický styl technokratického vládnutí. Samotný populismus však nestačí. Furedi volá po transformaci populistického impulzu v politické hnutí, které by touhu po solidaritě spojilo s ideály svrchovanosti lidu a nekompromisní oddanosti svobodě.
Frank Furedi (Spiked): The EU’s culture war against the people
Rozvědka Islámského státu jako nástroj represe
Podle zprávy blízkovýchodního deníku Al-Monitor, odvolávajícíc se na zdroje ze zpravodajských služeb, buduje Islámský stát vlastní rozsáhlou zpravodajskou síť. Ta přitom výrazně pomáhá jeho teritoriální expanzi a mocenskému růstu. Zdroje, pohybující se v oblasti tvrdí, že v mnoha případech představují zpravodajští operativci Islámského státu bývalé příslušníky obdobných složek Iráku a Sýrie.
Tito lidé jsou přitom byli vycvičeni ještě sovětskou KGB, popřípadě americkými agenturami a toto know-how teď předávají Islámskému státu. Zpravodajská agentura IS tak kopíruje jak strukturu, tak operační postupy standardních špionážních agentur, což výrazně zvyšuje její schopnosti nejen na bojišti, ale především na strategické úrovni.
Hlavním úkolem operativců IS zůstává především ochrana předních vojenských velitelů, kteří se v nedávné době stali terčem několika úspěšných pokusů o atentát především v severozápadním Iráku. Podle dostupných informací se zaměřují rovněž na vyhledávání a zatýkání, popřípadě následnou eliminaci jedinců, podezřelých ze spojení s kurdskými milicemi, nebo syrskou a iráckou vládou. Opomenout nelze samozřejmě nárůst kapacit Islámského státu ve věci kontrašpionáže, kterými snižuje riziko infiltrace nepřátelskými rozvědkami. Podle autorů zprávy operativci Islámského státu rovněž úzce spolupracují s polovojenskými skupinami sunnitských extremistů, kteří pronásledují a vraždí šíity, umírněné sunnity, nebo lokální vůdce, podezřelé ze spolupráce s vládami v Bagdádu, nebo Damašku.
Ali Mamouri (Al-Monitor): IS uses intelligence to purge opponents
1182