Kaspický plynovod a vzrůstající ruská obezřetnost

V nedávné době bylo možné po delší době zaznamenat známky ruského nesouhlasu s projektem plynovodu, který by měl propojit Turkmenistán s energetickými trhy Evropy a Turecka. Ministr zahraničí Sergei Lavrov ve středu 19. listopadu v projevu k ruské Dumě prohlásil, že každá země má právo zvolit si své ekonomické partnery, ale jen do té míry, do jaké to nenarušuje zájmy jejích sousedů. Poté dodal, že projekt, který by umožnil dovoz turkmenského plynu do Evropy, ruské zájmy narušuje.

Tento 300 kilometrů dlouhý plynovod, který byl původně navržen v roce 1996, by měl pod Kaspickým mořem vést od západního turkmenského města Turkmenbaši až do ázerbájdžánského Baku. Odtud by následně mohlo až 30 miliard metrů krychlových turkmenského plynu putovat jižním plynovým koridorem přes Gruzii do Turecka a dále do Evropy. Nynější využití jižního koridoru z Ázerbájdžánu je poměrně nízké, protože tudy putuje pouze 4,7 miliardy metrů krychlových s plánovaným zvýšením o 10 miliard v roce 2018, kdy by měla být spuštěna těžba na novém ázerbájdžánském ropném poli Shah Deniz II.

Toto poměrně malé spojení napříč Kaspickým mořem do Turkmenistánu (v ceně téměř 5 miliard dolarů) má umožnit velkému množství zásob plynu dostat se do Turecka a Evropy – konkrétně do balkánských a středoevropských států – a tak omezit dominanci ruského plynu na těchto trzích. Z tohoto důvodu bylo Rusko již od počátku pevně proti tomuto projektu. V minulosti se nicméně Moskva neměla turkmenského plynu proč obávat, jelikož Turkmenistán se snažil udržet si odstup od Západu a exportovat své energetické zdroje přes Rusko do Číny. Navíc, právní spory o námořní hranice v Kaspickém moři umožňují energetickým gigantům, jako je Rusko nebo Írán, podkopávat jakýkoliv postup na plynovodu. Nakonec zůstává otázka, zda Ašchabad přistoupí na projekt, proti kterému se Moskva tak výrazně vymezuje, neboť ruský vliv zůstává dominantním ve střední Asii a stále existuje Turkmenský strach z kremelského vměšování se do jejich vnitřních záležitostí.

Energetická situace se mění

Nicméně sled aktivit kolem kaspického plynovodu znovu nastartoval projekt a tím zřejmě opět zvýšil i zájem Rusů. Během vůbec první návštěvy tureckého prezidenta Erdogana 7. listopadu v Ašchabadu podepsali turecké a turkmenské firmy sadu dohod, která mají zabezpečit dodávky turkmenského plynu do Turecka. Vědomi si ruské nespokojenosti, snažili se turečtí a turkmenští představitelé udržet trasu dopravy nejasnou, ale všechno ukazuje právě na kaspický plynovod. Následující týden ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev oznámil, že jeho země začíná prozkoumávat trasy, přes které by se ázerbájdžánský plyn mohl dostat do střední Evropy. Následně 19. listopadu, během své návštěvy Turkmenistánu, čelný představitel Státní ropné společnosti Ázerbájdžánské republiky Rovnag Abdullayev oznámil, že Ázerbájdžán je připraven nabídnout celou infrastrukturu potřebnou pro kaspický plynovod. Navíc dodal, že zásoby plynu z kaspického plynovodu by zajistily bezpečnost jak zákazníkům, tak i producentům.

I přesto, že se projekt během posledního desetiletí často odkládal a znovu spouštěl, dynamika vztahů jednotlivých zapojených aktérů se za poslední rok změnila. Po růstu napětí mezi Západem a Ruskem jsou nyní Evropa a Turecko mnohem obezřetnější ohledně Ruska jako spolehlivého (či dokonce žádoucího) energetického partnera. Navíc, Rusko vyvíjí strategii pro diverzifikaci exportů a snaží se snížit závislost na západních trzích tím, že své zásoby začne prodávat ve východní Asii.

Kromě toho velikost ruského vlivu na bývalé sovětské státy se kvůli krizi na Ukrajině taktéž mění. Každý takový stát postupně přehodnocuje, zda by měl pokračovat v následování ruských přání. Taková změna by mohla vést země jako je Turkmenistán nebo Ázerbájdžán k většímu sebevědomí při spouštění projektů, které jdou proti ruským zájmům, podobně jako by se to mohlo stát při kaspickém plynovodu.

Ruská odpověď

Tato změna může být důvodem, proč Lavrov tvrdí, že s Ruskem by měly být konzultovány veškeré projekty, týkající se Kaspického moře. Technicky vzato, Rusko stále má právní základ a dostatečnou vojenskou sílu na to, aby zabránilo kaspickému projektu. Nicméně, při některých příležitostech se Rusko spíše snažilo integrovat do projektu, než mu agresivně zabránit. Například když Turkmenistán a Čína stavěli svůj dlouhý plynovod, byly to ruské firmy, které realizovaly většinu projektu ve střední Asii. A navíc Rusko stále jistým způsobem kontroluje tranzit Turkmenského plynu do Číny přes Kazachstán, což se děje zejména díky tomu, že člen představenstva Gazpromu je šéfem kazachstánského energetického sektoru.

Jedinou jistotou v budoucnosti dlouho diskutovaného kaspického plynovodu je to, že bude čelit řadě komplikací. V souvislosti s proměnou vztahů se Západem a změnami v rámci bývalého sovětského bloku je zřejmé, že ruská nespokojenost s tímto projektem bude narůstat.

Zdroj: Stratfor

Zpracoval: Branislav Mičko

1568