CBAP Monitor: Po útocích v Paříži – listopad 2015

CBAP monitoruje reakce think- tanků na útoky v Paříži.

Po Paříži

Richard N. Haass – Council on Foreign Relations

Pařížské útoky ze strany Islámského státu (IS) vyvolávají potřebu po určité reakci. Vojenské nálety proti IS musí být doplněny pozemními operacemi. Jako nejlepší možností se podle Haasse jeví spolupráce s kurdskými jednotkami a vybranými sunnitskými kmeny v Iráku i Sýrii, kterým by byly poskytnuty zpravodajské a vojenské prostředky. Takové snahy však musí být zaštítěny kolektivním úsilím – spolupráce mezi státy. Také by měl být vyvinut větší tlak na zintenzivnění snah Turecka v boji proti IS. Takový boj však nebude probíhat v konvenčním slova smyslu.

Boj proti extremismu po pařížských útocích

FarahPandith – Council on Foreign Relations

Reakce na pařížské útoky nemůže být vedena pouze na vojenské úrovni, ale musí být využita také „soft power“ – zabránit náboru dalších rekrutů – především prostřednictvím komunikačních kanálů s lokálními entitami. Evropský přístup je však v tomto ohledu značně nekonzistentní a liší se země od země. I přes zaměření se na problematiku ideologického náboru v posledních letech, nebylo dosaženo hmatatelných výsledků. Pandith upozorňuje na vliv sociálních sítí, který však může být obousměrný a právě západní velmoci musí aktivně využívat jejich anti-rekrutační potenciál.

 Po Paříži: zpět k základům

Adam Garfinkle – Foreign Policy Research Institute

Islámský stát (IS) je po pařížských útocích příliš zveličován, a to nejen svými činy, ale také postoji západních politiků k němu – francouzský prezident Hollande a jeho tvrzení o „aktu války“ nebo možná aktivace článku 5. Tento postup není správný, jelikož z IS dělá něco co ve skutečnosti (zatím) není. Centrem problému IS je dle Garfinkleho Sýrie a její vnitřní konflikt. Základem tak nemůže být pouze masivní užití síly proti IS, ale zejména hledání cesty k regionálnímu uspořádání, které je v současnosti těžko představitelné. Musíme však být připraveni i na zhoršení situace, na druh terorismu, který se v poslední době stále častěji objevuje – terorismus nevedený organizací, ale páchaný jednotlivci (lone-wolfstrategy).

Pařížské útoky přicházející pro Evropu v nebezpečnou chvíli

Robin Niblett – Chatham House

Útoky v Paříži mají jisté konotace s útokem v USA z 11. září 2001 (prezentace jako „akt války“ či článek 5 NATO), avšak důležité jsou spíše rozdíly. Jedním z nich je obava z vojenské intervence, a to zejména v kontextu neúspěchu v Iráku a možné intenzifikace útoků v Evropě. V kombinaci s uprchlickou krizí a v některých evropských zemích také silným problémem nezaměstnanosti či ekonomického úpadku, jsou útoky „vodou na mlýn“ populistickým stranám. Právě neřešení problémů v Sýrii, Libyi, Jemenu a dalších slabých státech je aspekt dopadající na Evropu tím nejtvrdším možným způsobem.

Pařížské útoky: Liberálové musí bojovat s krajní pravicí, jinak budou poraženi

Matthew Goodwin – Chatham House

Nebezpečí „islamizace“ Evropy, na kterou krajně pravicové strany upozorňují již několik let, může po pařížských útocích získat nové kontury. Nejenže se některým stranám na základě anti-islamizační rétoriky a „jasných představ“ řešení problému daří postupně etablovat v politickém systému (např. Rakousko, Švýcarsko, Švédsko či Francie), ale útoky nahrávají růstu jejich budoucích preferencí. Současní liberálové se tak dostávají do obtížné pozice, kdy začínají postupně ztrácet argumenty, které by mohly být použity proti krajně pravicovým stranám. Debata, které se dlouhou dobu vyhýbali pomocí nálepkování těchto ultra-pravicových stran jako fašistických či rasistických, však v dnešní době nepostačuje. Musí tak přijít s vlastní vizí řešení krize v Evropě, v opačném případě vyklidí pozice krajně-pravicovým subjektům.

 Kalašnikovy použité při pařížských útocích byly vyrobeny v Bulharsku

Maria Guineva– Organized Crime and Corruption Reporting Project

Podle Bulharské národní televize (BNT) byly kalašnikovy použité při útocích v Paříži ze 13. listopadu vyrobeny v osmdesátých letech přímo v Bulharsku a poté prodány dále na Střední východ. Tyto informace však nebyly dosud potvrzeny, nicméně bulharští bezpečnostní experti je nevyvrací a naopak dodávají, že islámské skupiny napříč Sýrii a Irákem využívají zbraně vyrobené v Bulharsku. Pro detailnější expertízu by bylo žádoucí zaslat zbraně přímo do Bulharska, kde by prošly patřičnou kontrolou.

Zpracoval: Erik Jurásek

Thewar on Islamic State afterParis: a strategyremaining and expanding

Haroro J. Ingram–theAustralianInstituteofInternationalAffairs

Po tom, ako sa Islamský štát prihlásil k teroristickým útokom v Paríži, v Bejrúte aj k zodpovednosti za pád lietadla nad Sinajom, sa dá očakávať zintenzívnenie útokov voči IS. Avšak nádej, že Paríž sa stane signálom pre zmenu stratégie, vyhasla po vyjadreniach amerického prezidenta, podľa ktorého je doterajšia stratégia správna a bude sa v nej pokračovať. To ale nemusí byť múdrym riešením, keďže doterajší boj voči IS má za sebou čiastkové úspechy, ale džihádistom sa stále darí držať pozície v Sýrii a Iraku a byť hrozbou pre krajiny Západu. Stratégia boja s Islamským štátom je založená na predpokladoch, ktoré zahŕňajú, že IS je v prvom rade teroristická organizácia, snaží sa najmä o zisk územia a pri kontrole miestneho obyvateľstva musí používať donucovacie prostriedky. Zanedbávaný je však fakt, že IS svoje hnutie označuje primárne ako povstanie. Rovnako je potrebné brať do úvahy, že džihádisti používajú k dosiahnutiu svojich cieľov aj migráciu či propagandu. Preto je potrebné opustiť pokračujúcu krátkozrakosť v stratégii boja voči IS. Po útokoch v Paríži sa ozývajú hlasy, že k porazeniu IS je potrebné najprv spolupracovať s Asadom a až potom riešiť politickú situáciu v Sýrii, ak však západní lídri nebudú brať ohľad na možné vedľajšie efekty tohto prístupu, mohlo by sa im to v budúcnosti vypomstiť.

Zpracovala: Bety Neuschlová

 

749