Komentář ke změně vlády v Egyptě

Necelé dva měsíce po svém zvolení přistoupil prezident Mohamed Mursí k radikálnímu kroku: odsunul z vlády a výkonných pozic prezidenta Vysoké rady ozbrojených sil (SCAF) a jeho nástupce a zrušil tzv. doplňující ústavní prohlášení armády z června. 23-členný SCAF v čele s generály Tantávím a Annánen řídil porevoluční vývoj v Egyptě tzv. ústavními deklaracemi. Jeho stále jasnějším cílem bylo napomoci uchování statu quo a privilegovaného postavení armády, která si i v období demokratizace měla zachovat finanční autonomii a suverénní moc. Během prezidentských voleb nechal SCAF rozpustit parlament a v tzv. „měkkém puči“ si přisvojil část prezidentských pravomocí, v očekávání výhry islamistického kandidáta. Egypt se tak, podobně jako Turecko před 20 lety, nacházel v situaci tzv. dvojité suverenity: volební a vojenské.

Prezident Mursí rétoricky tyto kroky odsoudil, učinil několik symbolických kroků proti armádě, avšak do poslední chvíle se zdál být prezidentem s velmi okleštěnými pravomocemi. Poslední rozhodnutí však ukázalo, že za jeho zdánlivou pasivitou se skrývalo plánování rozhodné akce na prosazení své autority.

Mursí učinil dvě věci: odstavil dva dosud nejmocnější muže armády a ministerstvem obrany jmenoval mladšího šéfa vojenské rozvědky, Anděl Fagana Sissiho, který s sebou přinese skupinu mladších důstojníků. Absence reakce ze strany staré gardy naznačuje jakýsi vnitřní puč ve spolupráci s jakousi vnitřní opozicí v armádě, o které se dosud pouze spekulovalo.

Konečně se tedy ukazuje, jakou podobu na sebe může vzít jedna z možností rozdělení moci: islamisticko-vojenská aliance. Byla by jistě efektivnější pro výkon vládní moci, než dosavadní studená institucionální válka mezi islamisty a armádou, ale dlouhodobě nepříznivá pro demokratizaci státních institucí a politický liberalismus. Otázkou je, zda se udrží, až se bude rozhodovat o detailech dělení moci.

Druhou Mursího akcí bylo zrušení posledního ústavního prohlášení SCAFu, které bylo všeobecně považováno za nelegitimní a nedemokratické. Moc se tedy navrací do úřadu prezidenta a také se ruší jistá ústavní privilegia SCAFu. Zrušení prohlášení zjednoduší fluidní a nepřehlednou právní situaci, ve které si armáda přizpůsobovala pravidla hry za pochodu a je tedy pozitivním krokem.

Za absence voleného shromáždění a právně nezpochybnitelného ústavního shromáždění se toto rovná soustředění až diktátorské moci v rukou prezidenta. Egyptský stát se ovšem nachází v situaci institucionálního oslabení – není jasné, která instituce má jakou moc. Potom prosazování se volené instituce – prezidenta – na úkor instituce nevolené a nekontrolovatelné – SCAFu – je riskantní, ale potenciálně pozitivní vývoj, na čemž se zatím shodují i zahraniční komentátoři.

Vše záleží na tom, jak bude Mursí dále jednat: zda bude pokračovat v koncentraci moci, či zda moc využije k urychlení ústavního procesu a slíbených reforem a bude jednat státnicky.

Autor: Zora Hesová

1678