Jak Čína vidí Evropu

 V posledním čísle Foreign Affairs zkoumají Andrew J. Nathan a Andrew Scobell, jakým způsobem se Čína dívá na Ameriku, a dospívají mimo jiné k závěru, že čínští vědci a politici „uvažují o tom, zda Amerika bude využívat svou moc ku pomoci nebo k poškození Číny“. Tento závěr je logický, vezmeme-li v potaz celou řadu křížících se geostrategických zájmů a také vzrůstající zájem Spojených států o Pacificko-asijský region.

Vztahy mezi Pekingem a Bruselem jsou však jiné, zejména díky neexistenci křížících se geostrategických zájmů. Ekonomická úroveň představuje hlavní problematiku ve strategickém partnerství spuštěném mezi ČLR a EU v roce 2003. V dnešní době je Evropa největším obchodním partnerem Číny, stejně jako exportním trhem a zdrojem technologií. Zároveň představuje druhý největší importní trh. Jak podotknul první sekretář Čínské mise při EU Sü Ťien: „Čínský dvanáctý pětiletý plán a evropská strategie Evropa 2020 byly zpuštěny současně, což naznačuje velké plány v budoucí kooperaci obou stran“.

Dvanáctý pětiletý plán má pozitivní konsekvence jak pro mezinárodní vztahy, tak i pro vztahy obchodní. Hlavním poselstvím, obsaženým v sekci 12 je následující věta: „Vytvořit oboustranně výhodnou situaci zvýšením stupně otevřenosti (Číny venkovnímu světu)“. Čínský ambasador při EU Song Če v tomto ohledu zdůraznil některé oblasti, jež jsou výjimečně slibné pro budoucí čínsko-evropskou spolupráci a zejména pro evropské firmy.

Prvním bodem je skutečnost, že je očekáván nárůst výdajů čínských domácností, což vytváří dlouhodobou příležitost pro vývozce evropského zboží. Za druhé, jsou patrné velké snahy o zmodernizování technologické základny čínského průmyslu a ekonomiky obecně. Evropské hi-tech průmyslové společnosti by z těchto snah měly profitovat. Za třetí, Čína v současné době prožívá velký rozvoj využívání čisté energie a environmentálně příznivých postupů, které by měly pomoci řešit obrovské čínské environmentální problémy stejně jako neustále rostoucí poptávku po energii. Tato oblast v sobě také skrývá velké příležitosti pro evropské firmy, zejména pak v sekci nízkouhlíkových technologií. Mimo tyto příležitosti však vstup na čínský trh sebou přirozeně nese i jisté hrozby a překážky. Jde zejména o zvyšující se konkurenceschopnost čínských firem v kombinaci s čínskou politikou veřejných zakázek, která zvýhodňuje čínské firmy před zahraničními. Tyto skutečnost mohou být pro evropské investory skutečnou výzvou. Přirozeně je nutné zmínit také starý problém týkající se vynucováni ochrany práv duševního vlastnictví.

Jestliže tedy dvanáctý pětiletý plán přináší evropským zemím nové příležitosti, stejně jako některé hrozby, je také důležité podávat se na „druhou stranu barikády“. Jak Čína vnímá Evropu, její současnou situaci a co to znamená pro budoucnost?

Jak tvrdí někteří vědci a političtí komentátoři, hodnota Evropy v očích čínských politiků v posledních letech upadla. Pro toto tvrzení lze nalézt několik hlavních příčin. První podtrhuje rozdíly ve vnímání mezinárodních vztahů a s tím spojených klíčových hodnot. Na straně jedné je Čína, věřící v bilaterální řešení mezinárodních otázek a se svým vlastním „portfoliem“ pravidel a hodnot. Na straně druhé se Evropa snaží „socializovat“ Čínu snahami o napojení Pekingu na nejrůznější mezinárodní organizace a pravidla, s cílem přinutit Čínu přijmout evropskou sadu pravidel a hodnot. Tyto evropské snahy jsou však mezi čínskými politiky silně nevítané a kontraproduktivní, neboť právě nejvíce kritizované principy naprosté suverenity a nevměšování se jsou neoddělitelnými součástmi čínské zahraniční politiky.

Druhou příčinou je neustálé evropské váhání nad zrušením či zachováním zbrojního embarga, které bylo na Čínu uvaleno po událostech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Tato problematika je navíc stále jedním z nejproblematičtějších bodů evropsko-čínských vztahů a čínští vůdci opakovaně požadovali zrušení embarga, které je v Číně vnímáno jako druh „politické diskriminace“.

Třetí příčina může být viděna v chabých ekonomických výkonech celé Evropy. Aktuální vnímáni Evropy je v tomto směru přirozeně silně formováno současnou dluhovou krizí eurozóny, která má silné negativní důsledky také pro čínskou ekonomiku a její růst. Reálně čínští politici věří, že právě evropská krize stáhla Čínu do nejhorší ekonomické situace za poslední tři roky, přičemž tato situace představuje značnou hrozbu pro čínskou ekonomiku orientovanou primárně na export. Je tedy v čínském zájmu stát Evropě bok po boku. Čínský premiér Wen Ťia-pao se vyjádřil v podobném duchu následovně: „Čína je ochotna, za předpokladu plného zvážení rizik, pokračovat v investicích do trhu se státními dluhopisy eurozóny a zároveň posílit komunikaci a diskuzi s Evropskou unií, Evropskou centrální bankou, MMF a dalšími klíčovými zeměmi aby podpořila zadlužené země eurozóny v překonání těžkostí“. Na druhé straně, čím déle zůstává Evropa v krizi a čím více Čína pociťuje, že tato krize má negativní dopad na její ekonomiku, tím menší bude šance, že Čína bude považovat Evropu za rovnocenného světového hráče.

Peking ovšem v rostoucích evropských a amerických dluzích nevidí pouze hrozbu, ale i příležitosti. Mimo jiné v tom smyslu, že podobné problémy mohou nastiňovat konec éry poválečného systému z Bretton-Woods a stejně tak i G8. Pokud světová ekonomika přežije a ta čínská přežije s ní, pak bude její důležitost posílena a Čína se může stát základním kamenem nového světového ekonomického systému.

Dalším důležitým aspektem, jenž je nutno vzít v potaz, pokud jde o budoucí vývoj evropsko-čínských vztahů je skutečnost, že v současné době Čína vnímá Evropskou unii nikoliv jako jednolitého hráče, ale jako vzájemně konkurující si jednotlivce. To je samozřejmě poměrně negativní vjem, který však může být čínskými politiky využit pro jejich vlastní prospěch. Na druhé straně musí být Čína v tomto ohledu skutečně opatrná, neboť ekonomická provázanost mezi EU a ČLR může být značně nebezpečná. Zhroucení evropských ekonomik by totiž bylo pro Čínu stejnou, ne-li však ještě větší katastrofou než pro Evropu.

Sečteno a podtrženo, jestliže v roce 2003 vypadalo strategické partnerství mezi Čínou a Evropou velmi slibně, stalo se postupně problematickým a jeho budoucnost není růžová, zejména když je tolik v sázce. Co víc, hodnota Evropy v čínských očích klesá den ode dne.

Jak uzavřel svou analýzu Bernd von Muenchow-Pohl, „Zaměřena na Spojené státy, Čína má tendenci vidět EU stále více jako druhotnou politickou sílu se zmenšující se ekonomickou základnou, jejíž vlastní zájmy jsou do značné míry definovány silným přizpůsobováním se Washingtonu“.

 Autor: Jiří Suchánek

 

1339