Krym – z ukrajinské Sicílie k ruskému Monaku?

Rusko po anexi Krymu údajně plánuje z tohoto poloostrova udělat jakési malé post-sovětské Monako a svobodnou ekonomickou zónu. „Samozřejmě pro Rusko je dnes výzva pozvednout vše bez západních investic. Já jsem ale přesvědčen, že správná stimulující ekonomická politika může dělat zázraky,“ prohlásil o Krymu ochránce práv ruských podnikatelů Boris Titov. Jenže investiční klima trochu kazí fakt, že Krym tradičně patřil mezi jednu z nejkriminálnějších částí Ukrajiny.

Tento text je součástí našeho CBAP speciálu o politických a ekonomických aspektech současného dění, týkajícího se konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.


Krym býval díky vlivu skupin organizovaného zločinu (dále OZ) již v 90. letech popisován jako „Sicílie Ukrajiny“. Mezi krymskými politickými stranami a bývalými strukturami organizovaných kriminálních skupin (OKS) dodnes přetrvávají úzké personální vazby a řada příslušníků kriminálních skupin je nadále aktivních. Ruské silové struktury se údajně obávají stavu místní policie – krymské policejní struktury jsou skrz naskrz zkorumpované a někteří policisté jsou do služby přímo dosazeni komerčními strukturami, dealery drog nebo kriminálními „avtoritěty“. Podle ruského odborníka na OZ a novináře Sergeje Kaněva začalo před dvěma lety další přerozdělení kriminálního trhu, což s sebou přineslo další vlnu násilí.

Vznik krymských OKS a válka gangů

V průběhu 90. let si Krym mezi sebou rozdělily dvě hlavní OKS s názvy Bašmaki a Sejlem. Obě skupiny vznikly přibližně ve stejnou dobu. Bašmaki se na Krymu objevili na konci 80. let. Jádro tvořili bývalí boxeři a zápasníci. V roce 1990 byla založena obchodní společnost „Rus“, kterou vedl známý gangster Alexandr Tkačev („Sachan“) a jeho pomocník Viktor Bašmakov („Bašmak“). Bašmak se stal Sachanovým nejbližším spolupracovníkem, poradcem a šéfem bezpečnosti v době, kdy Sachan vedl se Sejlemem válku o jižní pobřeží Krymu. Právě Bašmakov, rodák ze simferopolského předměstí a řidič kamionu, záhy získal v této skupině vedoucí pozici a celá OKS byla po něm pojmenována. Zpočátku se Bašmakov zabýval racketeeringem, později do portfolia OKS přibyly nájemné vraždy[1] a násilné přebírání podniků. Bašmaki disponovali obchodním (či finančním) a bojovým křídlem s moderní technologií a zbraněmi.[2] Získali pod kontrolu různé druhy výroby a veřejných služeb od vydávání knih a turistického ruchu po obchod s léky a kradenými automobily. Zakládali stavební firmy a banky. Výnosnou činností byla především vlastní výroba vodky a servis kradených zahraničních aut. Sám Bašmakov byl nakonec v červenci 1994 zavražděn a vedení OKS po něm převzali Pavel Šolochov a Stanislav Komjagin. Celkově skupina čítala v první polovině 90. let na 1500 členů. Ještě v roce 2009 se Bašmaki pokoušeli střílet z granátometu na prokuraturu Simferopolu, ale pachatel předčasně stiskl spoušť a granát dopadl do sousedního obytného domu.

U založení konkurenční OKS Sejlem stál Sergej Voronkov („Voronok“). Skupina vznikla v Simferopolu přibližně v roce 1988 a zpočátku byla spojena s komerčním sdružením Aj-Petri. Název je odvozen od obchodní značky populárních cigaret Salem[3]. Zločinecké války se nevyhnuly ani Krymu. Na počátku roku 1991 se mezi Bašmaki a Sejlemem rozzuřil boj, který měl jen za jediný měsíc bilanci 30 mrtvých. O něco slabší Sejlem se pokusil napojit na mocenskou strukturu. To se jim částečně podařilo, jelikož ze sejlemské OKS pocházela řada poslanců a zakladatelů všemožných svazů či spolků (Sergej Mišak, Alexandr Kaljus, Alexandr Kovalenko, Alexandr Višňakov a další). Díky zákonu z roku 1994 získali poslanci krymského parlamentu imunitu a nemohli být trestně stíháni. Do politických kruhů začali pronikat i Bašmaki, ale byli méně úspěšní než jejich konkurenti ze Sejlemu. Bašmaki jsou zodpovědní za nájemné vraždy dvou poslanců krymského parlamentu ze Sejlemu Mišaka a Višňakova v roce 1996. V roce 1998 krymské policejní složky zahájily tažení proti těmto skupinám, jelikož OZ začal představovat nepřehlédnutelnou hrozbu pro bezpečnost státu. Policie se zaměřila na tři „sejlemovské“ banky a desítky jejich firem (mnohé z nich následně ukončily svou činnost). Do vězení byla zavřena řada místních avtoritětov, z nichž někteří sedí ve vězení dodnes. Mnohým z těch, co byli za posledních deset let propuštěni, se už nepodařilo vydobýt si zpět svou autoritu.[4]

Z šusťákovek do obleků

Sejlemu a Bašmakům se podařilo přežít, ovšem byli nuceni změnit svou strategii a legalizovat svou činnost. Vyměnili sportovní oděv za obleky, vstoupili do politiky, stali se poslanci, poradci poslanců, zakladateli charitativních fondů a různých svazů. Zakladatel Sejlemu Sergej Voronkov se stal předsedou simferopolského městského oddělení Svazu průmyslníků a podnikatelů, dříve působil jako zastupitel Simferopolu, ale posléze byl na konci 90. let zatčen a odsouzen na 7 let odnětí svobody. Vedení Sejlemu převzal stínový podnikatel a bývalý poslanec bloku Za Janukovyče Alexandr Mělnik. V rámci Bašmaků údajně hrál významnou roli Lev Mirimskij, lídr politické strany Svaz, který měl velké slovo při rozdělování půdy – na Krymu velmi lukrativní byznys. Mirimskij vedl politickou sílu, zastoupenou v krymském parlamentu a je jedním z velmi vlivných lidí na poloostrově. Dnes je Mirimskij poslancem ukrajinského národního parlamentu a jedním z nejbohatších lidí obyvatel Krymu (jeho jmění se odhaduje na 180 mil. USD). Dříve podle některých zdrojů vedl hospodářské (i politické) křídlo Bašmaků (kriminální vedl Alexandr Danilčenko). V roce 2006 se dostaly na mezinárodní zatykač vedoucí struktury Bašmaků. Jedná se především o poslance krymského parlamentu a bývalého prezidenta fotbalového klubu Tavrija Simferopol Ravina Aronova, který byl nakonec zatčen v březnu 2008 v Kyjevě. Další vedoucí postavou má být již zmiňovaný Alexandr Danilčenko, předseda Krymské boxerské federace. V zájmech skupiny měla pracovat řada vysoce postavených policistů. Bývalí prominenti krymského OZ z 90. let začali postupně pronikat do místní politiky, včetně samotného zakladatele Sejlemu Sergeje Voronkova („Voronok“). Voronok začal být po svém propuštění z vězení velice aktivní a navázal kontakty s organizací Občanský aktiv Krymu (GAK), krymskou pobočkou Progresivní socialistické strany Ukrajiny (PSPU) Natálie Vitrenko, Blokem Julie Tymošenkové a komunisty Leonida Grače.

Před dvěma lety došlo k nové vlně násilí, spojené s organizovaným zločinem. V únoru 2013 byl zasřelen ze samopalu starosta pobřežního turistického městečka Simeiz Kirill Kostěnko. Při vyšetřování se našla řada podezřelých dokumentů, týkající se prodeje drahých přímořských pozemků a pensionů prakticky za pár haléřů zpřáteleným podnikatelům. V polovině 90. byl starosta Kostěnko dvakrát zadržen za napadení na podnikatele a braní úplatků. Podle údajů ministerstva vnitra Ukrajiny byl aktivním členem OKS Bašmaki. V červenci 2013 byl zastřelen také primátor Feodosije Alexandr Barteněv. Ten měl podle policejních zdrojů v 90. letech přezdívku Major a taktéž byl členem krymského podsvětí. Důvodem k jeho vraždě mohl být nejspíš boj o příjmy z pašování ropných produktů, které se kryjí policejními složkami a politickým vedením Krymu. V lednu a únoru 2014 byli zastřeleni podnikatelé Viktor Berežinskij (stavební firma Izumberg) a Stepan Čorochjan (zábavní centrum Malibu). Podle Sergeje Kaněva je krymská policie špatně vybavena speciální technikou a zakouší silný deficit zkušených a motivovaných policistů, nehledě na zkorumpovanost a občasné přivýdělky policistů prodejem drog. Místní policejní síly čeká podle všeho reatestace a krymští policisté budou doplněni ruskými. Personální „čistky“ lze očekávat také v krymské prokuratuře (vydělí se z ní vyšetřovací složky) a zpravodajské službě SBU.

Organizovaný zločin a investice na Krymu po ruské anexi

Novým premiérem Krymu byl jmenován předseda Ruské jednoty, strany, která v posledních volbách do krymského parlamentu získala okolo 4 % hlasů. S tímto jmenováním se okamžitě začaly množit informace o Aksenovově minulosti. Podle mnohých zdrojů byl totiž významným účastníkem OKS Sejlem s přezdívkou Goblin („Skřet“). Předsedou Ruské jednoty se stal v roce 2010 následkem přeskupení proruských separatistických organizací, které se v té době netěšily významnější volební popularitě. Aksenov mimo jiné působí jako předseda Krymské federace řecko-římských zápasů a má být podle některých zdrojů spojencem Voroncova, minimálně před svým „jmenováním“ premiérem Krymu.

Kdo v tomto prostředí bude na Krymu budovat Monako není docela jasné. Nehledě na špatné investiční klima je v Krymu vysoká i obyčejná kriminalita (lídrem ve statistikách těžkých zločinů je Sevastopol). Podle Kaněva je Krym podobný ruským provinciím, kde moc stejně jako dříve mnohdy náleží kriminálním autoritám. Za pomocí se místní obyvatelé dost často neobracejí ke státním institucím, ale k místnímu podsvětí. V každém městečku je „smotrjaščij“, to jest představitel některé z kriminálních skupin, kontrolující daný rajón, který urovnává konflikty a vybírá „daň“. Ty, kteří se nehodlají podřídit, většinou nic dobrého nečeká. V srpnu 2013 takto „smotrjaščij“ města Džankoj přímo v centru města střílel na pouliční trhovce. Silné pozice na poloostrově mají i krymsko-tatarské a řecké OKS. Jediný, kdo se v daný moment pokusí o nějaké investice na Krymu, mohou být snad jen silnější ruskojazyčné organizované kriminální skupiny se silnou policejní či zpravodajskou „kryšou“, či záštitou dalších ruských státních orgánů. Nebo podnikatelé, pohybující se v šedé zóně, ale se zhruba podobným zázemím, které by teoreticky mohlo jejich byznys uchránit od místního podsvětí, nebo jej dokonce místnímu podsvětí přebrat. Normální ruští investoři bez vazeb na OZ nebo vysoké představitele silových složek (policie, daňová správa, FSB apod.) moc šancí v tomto divokém prostředí nemají. Sen o krymském Monaku zatím vypadá spíše jako utopie. Mnohem pravděpobnější je scénář, že Krym zůstane i nadále Sicílií, sice ruskou, ale stále Sicílií.

Autor: Martin Laryš, CBAP


[1]     V roce 1998 tato skupina údajně stála za vraždou zástupce premiéra Krymu Alexandra Safonceva, který zemřel následkem exploze v letovisku Tavria.

[2]     Zbraně údajně kupovali z Moldavska od ruské 14. armády generála Lebedě.

[3]     Na počátku 90. let bylo jejich kouření prestižní záležitostí

[4]    Mnozí autoři připisují odhodlanou razii proti krymskému OZ tehdejšími policejnímu generálovi na Krymu Gennadiji Moskalovi, který se posléze stal náměstkem Ministerstva vnitra, zástupce velitele zpravodajské služby SBU, prezidentův představitel pro Krym a poslanec za Lucenkovu Lidovou sebeobranu, která se později spojila s Juščenkovou Naší Ukrajinou.

1305