Ukrajinská krize a německo-ruská vojenská spolupráce

Informace o „tajných jednáních“ mezi Ruskem a Německem o řešení ukrajinské krize, které se před nedávnem objevily v médiích, ukazují, že Německo je jedním ze států NATO a Evropské unie, jehož současný postoj k Rusku je motivován zejména snahou co nejvíce eliminovat negativní dopady protiruských sankcí na svoji ekonomiku.

Obě země udržují vysokou míru hospodářské spolupráce, ruské suroviny na straně jedné a export německé produkce do Ruska na straně druhé jsou toho nezvratným důkazem. Odhady za minulý rok hovoří o vývozu zboží do Ruska za cca 50 mld. USD. Tisíce německých pracovních míst jsou tak závislých na ruském exportu. Z tohoto důvodu ukrajinská krize začíná mít negativní vliv na německou ekonomiku a růst německého hospodářství v důsledku sankcí začíná stagnovat.

Další významnou oblastí německo-ruských vztahů je vojenská spolupráce. Kontakty ve vojenské oblasti nemají kořeny pouze v náklonnosti Putina k Berlínu, ale mají svojí historickou tradici.

Německo dodávalo Rusku dělostřeleckou munici v průběhu války carského Ruska s Japonskem v letech 1904-1905, následně na začátku 20-tých let podepsal Berlín s Moskvou smlouvy o spolupráci, v rámci kterých firma Rheinmetall vyráběla prototypy tanků, které se testovaly v Rusku. A tak kontrakt na vybudování výcvikového centra v jihozápadním Rusku, který byl podepsán v roce 2011 právě s firmou Rheinmetall, je jen pokračováním dlouhodobé spolupráce. Centrum mělo ročně vycvičit 30 000 ruských vojáků.

I když byl projekt po událostech na Krymu zastaven a smlouva byla následně zrušena, panují domněnky, že Němci již několik let pomáhají s výcvikem ruských vojáků. Akce Ruské armády v posledních měsících vyvolaly mezi odbornými kruhy překvapení o vysoké kvalitě bojových jednotek a zejména představitelé USA vyjadřují hněv a frustraci z německé spolupráce s ruskými ozbrojenými silami. Přímé důkazy sice neexistují, ale američtí představitelé poukazují na radikální modernizaci zejména ruských speciálních jednotek, které se výrazně zdokonalily od své poslední invaze do Gruzie v roce 2008. Představitelé USA se domnívají, že Němci v posledních letech poskytli výcvik speciálním jednotkám GRU, které se bez označení přesunuly na Krym a nyní vyostřují napětí na východní Ukrajině. Panuje podezření, že výcvik probíhal ještě v době, kdy začal konflikt s Ukrajinou.

Poslední události na Krymu a Ukrajině ukázaly, že Putinův plán modernizace armády přináší první výsledky. Rusko se poučilo ze svého tažení na Kavkaze v roce 2008. Od této doby se také radikálně změnila ruská vojenská doktrína. Velící a řídící prvky prošly restrukturalizací a modernizací, jsou schopny efektivně řídit a synchronizovat činnost různých druhů vojsk. Důraz je kladen na speciální síly a síly rychlé reakce, stejně jako na kybernetické útoky. Modernizací by podle plánu mělo do roku 2020 projít 70% ruských sil.

Nezbývá, než konstatovat, že Rusko začíná disponovat srovnatelnými prostředky jako Severoatlantická aliance, a to nejenom ve výzbroji, ale i v systému velení a řízení, stejně jako v připravenosti vojenského personálu. V této souvislosti si všichni začínají uvědomovat, že další vyhrocení situace na Ukrajině končící v krajním případě vojenskou konfrontací, by mělo fatální následky. Jediným východiskem zůstávají jednání, která však budou dlouhá a vynutí si ústupky na obou stranách. Jejich výsledek však může mít vliv na bezpečnostní architekturu Evropy, jejíž páteř, alespoň na nějakou dobu, by mohla tvořit osa Berlín-Moskva.

Autoři: Tomáš Kolomazník/Jana Bandurová

1968