CBAP monitor 4.9. – 11.9.

CBAP nově poskytuje pravidelný týdenní výběr z informací známých bezpečnostních think-tanků a mezinárodního tisku. V aktuálním přehledu: dopady vyhlášení skotské nezávislosti, diplomatické vítězství Ruska v Minsku a příčiny ukrajinské porážky v bojích o Ilovajsk.

Skotská nezávislost může otřást světovým systémem

Dnes zveřejněné průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina – i když malá většina – Skotů podporuje nezávislost. Jiné průzkumy ovšem naznačují, že ani jedna ze stran si nedokáže udržet většinu. Průzkum samozřejmě není totéž jako volby (ty se konají 18. září), je to ale varovaní, že se velmi brzy může stát něco mimořádného. Politická unie mezi Skotskem a Anglii může být ukončena po 300 letech. Implikace takého kroku jsou enormní.

Vyvstává mnoho otázek, jak by se také oddělení mohlo uskutečnit, jestli se stihne dodržet časový plán, který počítá s oddělením v roce 2016 a jak bude rozdělen státní majetek. Neznámou je také zahraniční politika Skotska. Zůstane Skotsko členem NATO a EU? Bude nadále používat libru, a když ne, jakým způsobem vydá svou novou měnu?

Skotský případ je ale jiný, než například rozpad sovětského bloku po roce 1989. Když může být zrušena unie trvající stovky let, pak může být zpochybněno všechno. Skotští separatisti argumentují tím, že jsou samostatným národem, a každý národ má právo na svůj vlastní stát a právo rozhodovat o svém osudu. A jejich přesvědčení je, že už nechtějí být členem unie s Anglií. Když mají oni právo rozhodovat o svém osudu, proč by toto právo neměli mít také ostatní obyvatelé Evropy?

Pro ilustraci, moderní Španělsko je amalgámem regionů. Jeden z nich, Katalánsko, má silné separatistické tendence. Když Skotsko může opustit Spojené Království, proč by Katalánsko nemohlo opustit Španělsko. Dále na východ, Trianonská smlouva dala Rumunsko a tehdejšímu Československu velké území Maďarska s Maďaři žijícími na něm. Proč by tito Maďaři neměli mít právo znovu se připojit k Maďarsku? To stejné platí pro francouzsky mluvící Belgičany a holandsky mluvící Belgičany. Když se chtějí oddělit a vrátit se k svým původním krajinám, proč by jim to nemělo být umožněno? A proč by východní Ukrajině neměla být umožněná secese a připojení k Rusku?

Nárok Skotů na to, že jsou samostatným národem, a že každý samostatný národ má právo na sebeurčení, by neměl být uznán. Kdyby v srdci západní Evropy vznikl jasný precedent, tak by nevyhnutně expandoval jak geograficky, tak konceptuálně. To by celosvětově legitimizovalo podobné hnutí, a donutilo přistoupit k přehodnocení toho, co to vlastně národ je. Konec-konců, národem by mohlo být cokoli, co většina řekne, že je národem.

Samozřejmě, že separatisté ve Skotsku mohou také prohrát, ale jestli se Skotsko a Anglie rozdělí, právo na oddělení se stane integrální částí mezinárodních zvyků – a to povzbudí podobná hnutí.

Stratfor: Scottish Independence Would Shake up the Global System

Zpracoval Radovan Mačuga

Putinovy mírové podmínky

Poté, co Kyjev uplynulý týden podepsal v Minsku s proruskými rebely příměří, vyvstává nutná otázka. Vyhrálo Rusko válku na Ukrajině? Jedno je jisté. Ať se z tzv. „lidových republik“ východní Ukrajiny stanou útvary na způsob Republiky Srbské, nebo Abcházie, Rusko bude bude v nejbližších letech v rukou držet páku na oslabování ukrajinského státu a ovlivňování politického procesu.

Stav uzavřeného příměří může vydržet velmi dlouho, bez toho, aby došlo k politickému posunu. Kyjev na požadavky separatistů nepřístoupí a pravděpodobně budeme svědky, že příměří bude čas od času přerušováno. Vše bude záviset na tom, jak se Kyjevu a Moskvě podaří kontrolovat radikály, kteří budou k současné dohodě skeptičtí a budou si přár pokračování bojů.

Oslabená konfliktem, bude Ukrajina dále vystavena ruskému nátlaku a bržděna ve snaze reformovat korupcí silně zasaženou ekonomiku. Pro Kyjev bude čím dál složitější představovat z pohledu Moskvu „reálnou hrozbu“, jelikož aktuální stav ji bude vzdalovat integračnímu úsilí. A pokud se pokusí tlaku silněji vzepřít, Moskva disponuje prostředky, jak Kyjev zastrašit.

Vše ukazuje na naprostý krach politické představivosti a strategie jak Bruselu, Washinghtonu, tak Kyjeva. Nikdo si nepřál vítězství Moskvy, ale nikdo zároveň nedokázal přijít s věrohodnou strategií, jak Moskvě v jejích záměrech zabránit. Diplomatická neschopnost Západu otevřela dveře ukončení konfliktu za Putinových podmínek.

Joshua Yaffa (Foreign Affairs): Peace on Putin´s Terms

Zpracoval Ondřej Šlechta

Anatomie ukrajinského krveprolití

Masakr nejméně sta ukrajinských dobrovolníků u Ilovajsku na konci srpna, byl jednou z nejkrvavějších epizod dosavadního konfliktu. Dobrovolníci, kteří krveprolití unikli, v rozhovorech bitvu popisovali jako možný bod obratu v konfliktu, který odhalil nedostatek komunikace a důvěry mezi třemi desítkami dobrovolnických praporů a armádním velením.

Podle úředníků ministerstva obrany byla katastrofa způsobena únikem informací, nezávislostí dobrovolnických praporů a nedostatkem koordinace mezi nimi a armádou.

Dobrovolníci armádu obviňují, že jim nepřišla na pomoc. V tzv. humanitárním koridoru zůstali dva dny. Podle jednoho z dobrovolníků Frannika, který má po zásahu šrapnelem ochrnutou levou část těla, si všichni přeživší dobrovolníci, kteří byli u Ilovajsku, myslí, že je vláda úmyslně zradila, aby dobrovolnické prapory nechala zničit. Prý se jich bojí a chce je kontrolovat.

Právě porážka u Ilovajsku a další podobné ztráty přitom donutily Ukrajinu začít jednat o příměří a mírovém plánu.

Bojovníci do Iljovajsku vstoupili 18. srpna. Město leží na železniční trati vedoucí z Doněcka do Ruska a bylo strategicky důležité z hlediska úmyslu ukrajinské armády oddělit povstalci ovládaná centra Doněck a Luhansk. Zmíněná železniční trať, dělící město na dvě části, se stala frontovou linií. Krátce po vypuknutí bitvy padl jediný známý americký dobrovolník Mark Paslawsky.

Již 23. srpna se Ukrajinci octli v pasti, když povstalci začali pomocí houfnic, minometů a raketami Grad ostřelovat školu, v níž se dobrovolníci ukrývali. 24. srpna byli Ukrajinci ostřelováni hned ze tří stran.

Dobrovolníci byli velmi špatně vybavení. Bojovník praporu Donbas Igor Knakov hovořil o tom, že musel zastavovat krvácení tampóny a že pro tři sta vojáků muselo vystačit čtyřicet dávek léku proti anafylaktickému šoku.

Prapory nedisponovaly téměř žádnými mechanizovanými jednotkami a byly tak plně závislé na podpoře ukrajinské armády. Ta však již 25. srpna začala stahovat svá odpalovací zařízení raket Grad a Uragan. Byť dobrovolnické jednotky žádaly o pomoc, nebyly vyslyšeny a zůstaly v obklíčení. 27. srpna už neměly téměř žádnou dělostřeleckou ani minometnou podporu. Žádaly o povolení stáhnout se, ale žádný rozkaz nebyl vydán.

29. srpna Putin vyzval povstalce, aby otevřeli humanitární koridor a umožnili obklíčeným ukrajinským bojovníkům odejít z Ilovajsku živí. Z koridoru se však stala další past. Právě zde došlo k největšímu masakru dobrovolníků, který je podrobně popsán v článku Aleca Luhna.

Teprve v reakci na masakr došlo k setkání prezidenta Porošenka s velitelem batalionu Donbas Semjonem Semenčenkem a dalšími veliteli, kde jim bylo přislíbeno, že od vlády obdrží těžkou výzbroj. Dobrovolnické jednotky poté dostali granátomety, minomety a další výzbroj.

Kromě toho byla ustavena parlamentní komise pro prošetření masakru v Ilovajsku. Už v průběhu bitvy před prezidentským palácem protestovaly stovky rozzuřených lidí volajících po vyslání posil do Ilovajsku. Bojovníci dobrovolnických jednotek slibují, že až skončí válka na východě, přijde další kolo masových demonstrací na Majdanu, které naposledy svrhly Viktora Janukovyče.

Alec Luhn (Foreign Policy): Anatomy of a Bloodbath

Zpracoval Bohumír Žídek

1189