CBAP monitor 26.9. – 3.10.

CBAP nově poskytuje pravidelný týdenní výběr z informací známých bezpečnostních think-tanků a mezinárodního tisku. Aktuálně přinášíme pohled na aktuální protesty v Honkongu, zaměřujeme se na katarské vztahy s islamisty a osud krymských Tatarů po anexi Krymu.

Jak číst protesty v Hong Kongu?

Začíná se ukazovat, že ani jedna ze stran není ochotná ke kompromisu. Protestující žádají plnit to, k čemu se Peking smluvně zavázal a čínský prezident Si Ťin-pching zase nechce v žádném případě přiznat, že závazky nedodržel, čímž by mol ohrozit své mocenské postavení. Za těchto okolností demonstranti ze dvou hlavních organizací Scholarism a Occupy Central hrozí rozšířením protestů, včetně stávek v podnicích a okupací vládních budov. Požadují odvolání nepopulárního šéfa exekutivy Le-unga Čchun-jinga spolupracujícího s Pekingem, vypsání svobodných voleb a zrušení pekingského výnosu o cenzuře kandidátů.

Začíná se rovněž hovoři o tom, že Peking začíná ztrácet kontrolu nad periferiemi.Soubežně s děním v Hongkongu totiž narůstají nepokoje v Sin-ťiangu, centru odbojné ujgurské provincie poznamenané etnickým napětím, a kromě toho čínské úřady vyjadřují znepokojení i nad vývojem vztahů s Tchaj-wanem. Tento ostrov má být v budoucnu přivtělen ke kontinentální Číně podle stejného modelu, jako Hongkong – a není tedy divu, že události v bývalé britské kolonii Hong Kong ovlivňují i postoj Tchaj-wanců k perspektivě sjednocení.

Tania Branigan (The Guardian): Protest leaders and Hong Kong government refuse to budge

Michael Cole (The Diplomat): Is Xi Losing Control of China’s ‘Peripheries’?

Katar a jeho pletky s islamisty

Katar. Jeden z našich nejlepších přátel na Blízkém východě jako sponzor násilných islamistů?

Islamisté ovládli hlavní město Libye, vláda se dala na útěk a země stojí na pokraji kolapsu. Tito islamisté jsou spojenci skupiny Ansar al-Šaría, která pravděpodobně stála za brutálním útokem na americkou ambasádu v Benghází. Skupina se pokusila zabít i britského velvyslance.Výsledkem svržení Kaddáfího režimu není stabilní a přátelská Libye, nýbrž vzestup protizápadních radikálů. Katar vlastní londýnský obchodní dům Harrods a množství drahých nemovitostí v britském hlavním městě. Vedle toho však tento emirát dodával zbraně libyjské islamistické koalici. Výrazně se tak podílel na úspěchu „operace Libyjský úsvit“, při níž se islamistům podařilo dobýt letiště v Tripolisu.

Dodávky zbraní pokračují i po této úspěšné operaci. Podle autorů tedy Katar nakupuje majetek v Londýně, zatímco vyzbrojuje spojence lidí, kteří se pokusili zabít jednoho z britských velvyslanců. Pro zasvěcené však tato informace není nijak překvapivá. Od palestinského Hamásu po radikální skupiny v Sýrii, Katar je proslulý jako hlavní sponzor násilných extremistů, skupiny s vazbami na al-Kájdu nevyjímaje. Saudská Arábie, Bahrajn a Spojené arabské emiráty dokonce v březnu na protest proti katarské podpoře extremismu ze země odvolaly své velvyslance.

Ačkoli je Katar v Sýrii na zdánlivě stejných pozicích jako Západ, ve skutečnosti nepokrytě vyzbrojuje radikální islamistické skupiny jako Ahrar al-Šam. Tato skupina přitom například v bitvě o Alepo bojovala po boku bojovníků Fronty an-Nusrá, napojené na al-Kájdu. Dále pomohla IS s ovládnutím města Rakka, které se stalo hlavním městem samozvaného „chalífátu“. Kritici Kataru dále poukazují na skutečnost, že nijak nezasáhl proti svému občanovi Abdulrahmanovi al-Nuaimimu, kterého Spojené státy považují za globálního teroristu a má se za to, že měsíčně posílá miliony irácké al-Kájdě a islamistům v Somálsku.

Podle konzervativního poslance Stephena Barclaye existuje obava, že zájem na dalších katarských investicích povede k přehlížení katarských prohřešků ze strany britských diplomatů. Katarský stát sice nepodporoval přímo ISIL, nicméně dodával zbraně i Frontě an-Nusrá. Někteří bojovníci této skupiny se později přidali k IS a katarské zbraně si vzali s sebou. Minulý měsíc na podíl Kataru na vzestupu ISIL poukázal německý ministr pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Gerd Müller (CSU). Katarský emír na to konto prohlásil, že v Iráku a Sýrii jde o extremismus, který je částečně financován ze zahraničí. Nicméně Katar prý nikdy nepodporoval a nehodlá podporovat teroristické skupiny.

Autoři dále upozorňují na to, že záleží na tom, jak definujeme teroristickou organizaci. Katar například poskytl azyl politickému vedení Hamásu a předchozí emír v roce 2012 oficiálně navštívil Hamásem ovládanou Gazu. Vedle toho Katar nadále zůstává klíčovým západním spojencem v regionu. Katarská letecká základna al-Udeid je pro USA výchozím bodem operací v regionu.

Někdy Katar vyslyšel i obavy svých západních spojenců. Když posílal přebytky zbraní z Libye syrským rebelům, vynechal střely země-vzduch. USA totiž požadovaly, aby se právě tento typ zbraně do Sýrie nedostal.

David Blair a Richard Spencer (The Telegraph): How Qatar is funding the rise of Islamist extremists

Osud krymských Tatarů po ruské anexi

Na začátku tohoto roku obdržel Mustafa Džemilev, předák krymských Tatarů, historicky první cenu Lech Wałęsa Solidarity Prize. V březnu 2014 Rusko obsadilo a nelegálně anektovalo krymský poloostrov. Krymští Tataři od té chvíle čelí zastrašování, zatýkání i vyhánění. Jde o symptom nové vlny ruského nacionalismu, který se může stát hrozbou i pro další menšiny.

Podle odhadů již opustilo Krym přibližně 3000 Tatarů. Autorka v tomto kontextu připomíná deporataci 190 000 Tatarů stalinistickým režimem v roce 1944. Podle ukrajinského sčítání lidu žilo roku 2001 na Krymu 243 000 Tatarů. Džemilev pochází z rodiny, která byla v roce 1944 deportována do Uzbekistánu. Roku 1966 byl zatčen a převezen do pracovního tábora poté, co odmítl nastoupit službu v sovětské armádě. V táborech a v exilu následně strávil téměř patnáct let a s rodinou se mohli na Krym vrátit až v roce 1989. Roku 1991 se stal prvním předsedou organizace krymských Tatarů Mejlis.

V březnu tohoto roku Džemilev a další Tataři odmítli a bojkotovali ruské „referendum“, neboť chtěli zůstat součástí Ukrajiny.  Džemilev a další vůdčí osobnosti krymských Tatarů se tak pro nový režim stali nežádoucími osobami. Džemilev má zakázán vstup na Krym do roku 2019, Rafat Chubarov, Džemilevův nástupce v čele Mejlis, zase žije ve vyhnanství v Kyjevě.

V posledních měsících se na domech některých proukrajinských Tatarů objevily hákové kříže – podle Kremlu jsou všichni jeho oponenti nacisté nebo fašisté. Nebezpečné je i promluvit na ulici tatarsky. Tataři, kteří odmítnou ruské občanství, si mohou ponechat ukrajinské, ale stanou se tak cizinci ve vlastní zemi.

14. září se konaly první místní volby od anexe. Většina Tatarů je opět bojkotovala. Již 16. září ruské bezpečnostní složky provedly razii v sídle Mejlis. Zabavily dokumenty, počítače a knihy, protože podle krymského premiéra měly úřady „signály o zakázané literatuře“. Premiér dále prohlásil, že Mejlis z právního hlediska nikdy neexistoval. Razie se dotkly i dalších budov a organizací spojených s tatarskou komunitou.

Judy Dempsey (Carnegie Europe): Russia Is (Again) Persecuting the Crimean Tatars

 

1076