Ambivalentní vztahy Ruska a Saúdské Arábie

Úmrtí saúdského krále Abdalláha je příležitostí k debatě o budoucnosti rusko-saúdských vztahů. Putin v rámci oficiální kondolence vyjádřil vřelý vztah k saúdskému vládci. Jde prý o nenahraditelnou ztrátu moudrého a konzistentního státníka. Dále ocenil jeho zásluhy v boji proti terorismu i pokroky v politickém a socioekonomickém vývoji země. Setkání s králem byla podle Putina důležitými kroky k posilování tradičně přátelských vztahů obou států.

Státní televize Rossija 24 však například neopomněla zmínit roli Saúdské Arábie pod Abdalláhovou vládou v destabilizaci Sýrie. Království je navíc obviňováno z destabilizace trhu s ropou. Jeden z provládních novinářů Konstantin Karabanov dokonce vyjádřil přesvědčení, že Abdulláh podporoval teroristické skupiny na Blízkém východě, čímž přispěl k vytvoření IS. Zmínil, že jde o jednu z posledních monarchií s naprosto neomezenou mocí panovníka.

Tato nedůvěra vůči Saúdské Arábii je mezi moskevskými experty a částí ruské politické elity poměrně rozšířená. Nelze opomenout ani ruský zvyk obviňovat ze svých problémů vnější síly.  Spekulace, že za pádem cen ropy je saúdsko-americká spolupráce za účelem oslabení Ruska, v Moskvě silně rezonují.

Skutečnost, že pozitivní i negativní vnímání Saúdské Arábie v ruském veřejném mínění koexistují a obě pozice jsou šířeny z nejvyšších míst, ukazuje, že Kremlu chybí jednotný a ucelený pohled na Saúdskou Arábii a jeho roli v mezinárodních vztazích. V každém případě zastánci negativního pohledu na Saúdskou Arábii nedokázali ruské úřady odradit od snahy o vytvoření pozitivních kontaktů s Rijádem. Mluvit o přátelských vztazích by však samozřejmě bylo notně nadsazené. Postoje obou zemí k Arabskému jaru, situaci v Sýrii nebo k roli Íránu v regionu se výrazně liší.

Na druhé straně mají obě země společné zájmy, pokud jde o podporu regionální stability, boj proti terorismu a bilaterální spolupráci v oblastech energie a vesmíru. Příkladem pozitivního vývoje saúdsko-ruských vztahů je zprostředkování prodeje ruských zbraní do Egypta v listopadu 2013, který měl kompenzovat snížení amerických dodávek.

Momentálně nelze říct, že jsou obě země přáteli, ale ani nepřáteli. Vůle ke spolupráci existuje na obou stranách, ale názory obou zemí na mnohé mezinárodní otázky jsou v příkrém rozporu. Zůstává otázkou, zda budou obě země s to prohloubit spolupráci a pozitivní vztahy, nebo naopak tyto rozdíly povedou k nějaké formě politické konfrontace.

Autor: Bohumír Žídek

1660