Kauza A. Fajáda a její vliv na naše zpravodajské služby

Výměna pěti Čechů zadržených v Libanonu za Alího Fajáda rozbouřila vlnu diskuze mezi laickou, ale zejména odbornou veřejností. Jedná se o velmi složitou kauzu, ve které je zainteresována řada složek našeho státu. Z tohoto důvodu je velmi obtížné určit, kdo za vzniklou situaci nese odpovědnost.

Selhaly nejenom zpravodajské služby, ale i politici

Samotná kauza má dva rozměry. První je čistě odborný, respektive zpravodajský. V této rovině je velmi obtížné posoudit mírů zavinění, neboť informace, které jsou k dispozici (ty, které unikly do tisku), nejsou komplexní a v řadě věcí jde spíše o spekulace. Obecně se hovoří o selhání Vojenského zpravodajství a spolu s tím o nekoordinované činnosti vojenské a civilní rozvědky. Situace, kdy se zpravodajský důstojník dostane do léčky a je zadržen „druhou stranou“, není v těchto službách ničím neobvyklým. Taková událost se ale většinou nedostane na veřejnost a bývá „v tichosti“ vyřešena ku prospěchu obou stran. Problémem libanonské kauzy ale je, že od samého počátku je pod drobnohledem médií. Alarmující je únik tajných informací, a to i z jednání Bezpečnostní rady státu. Přílet zadržených českých občanů, stejně jako propuštění A. Fajáda, se tak stává „reality show“ v přímém přenosu.

Druhou rovinou jsou reakce politiků. Mluvíme-li o „nekoordinaci“ postupů našich zpravodajských služeb, pak musíme říci, že i postoje našich politiků jsou rovněž nekoordinované. Ministr obrany jeden den připustí, že podmínkou propuštění našich občanů je jejich výměna za A. Fajáda, aby druhý den svůj výrok zmírnil. Obecně platí, že pokud nastane takováto situace, omezí se představitelé zainteresovaných složek pouze na strohá prohlášení a celou věc nijak dále nekomentují. Můžeme spekulovat i o tom, do jaké míry byly jednotlivé kroky konzultovány s americkou stranou, která chtěla Fajáda vydat kvůli vážným obviněním bezpečnostního charakteru. Podle reakcí amerického velvyslance, stejně jako tiskového mluvčí ministerstva zahraničí, byla americká strana naším rozhodnutím zaskočena. Opravdu máme zapotřebí naše spojence takto chaoticky překvapovat? Neselhaly tak jenom zpravodajské služby, ale i jednotliví ministři a jejich resorty.

Koordinace a kontrola, stále stejné klišé

V souvislosti s libanonskou kauzou se opět volá po nutnosti lepší koordinace činnosti zpravodajských služeb. O tomto tématu se dlouhodobě diskutuje, není to ale jednoduchá věc. Vyžaduje nastavení meziresortních pravidel a jasných kompetencí, kdo a za jakých okolností dá souhlas, aby se informace postoupily další službě. Česká republika má celkem 3 zpravodajské služby, dvě civilní a jednu vojenskou. Zpravodajská činnost má svá vnitřní specifika, jedním z nich je minimální počet zainteresovaných subjektů, aby se maximálně eliminovalo vyzrazení akce. Najít optimální rovinu nebude zase tak jednoduché.

Další apel se týká zlepšení kontroly zpravodajských služeb. V loňském roce došlo k novelizaci zákona o zpravodajských službách. Podle britského vzoru přibyl pětičlenný kontrolní orgán volený Poslaneckou sněmovnou, který budou tvořit odborníci, převážně z řad bývalých soudců. Jeho pravomoci jsou poměrně široké, může prošetřovat i tzv. živé kauzy, nezákonné nakládání s pravomocemi služeb apod. Určité rozpaky ale vyvolala skutečnost, že zákon počítá s významným omezením této kontroly. Právní předpis bude definovat informace, které budou z kontrolní činnosti vyloučeny, jinými slovy: nově vzniklý kontrolní orgán bude reálně kontrolovat pouze to, co mu zpravodajské služby dovolí nebo to, co uznají za vhodné.

Kauza zdaleka není u konce, otázkou je, jaké další kroky budou následovat. Ve hře není jenom kredit našich zpravodajských služeb, ale také reputace České republiky v zahraničí.

Zpracoval: Tomáš Kolomazník, CBAP

982