CBAP Monitor: Evropská unie – duben 2016
Nizozemští Euroskeptici zvítězili • Obamovo úsilí o vznik nových transatlantických vztahů • Evropsko-turecká dohoda plní svůj cíl • Moskva reaguje na přítomnost amerických jednotek ve Východní Evropě
Nizozemští Euroskeptici zvítězili
Carnegie Europe – Judy Dempsey
V prvním referendu svého druhu, které se uskutečnilo dne 6. dubna, nizozemští voliči odmítli dalekosáhlé obchodní a politické dohody EU s Ukrajinou. Zhruba 64% voličů vyjádřilo svůj nesouhlas s dohodami o přidružení EU s Ukrajinou, zatímco jen 36% jejich podpořilo. Volební účast v referendu byla jen o něco vyšší než 30%, což představuje požadované minimum pro platnost referenda. Přestože výsledek je nezávazný, skutečnost že obyvatelé Nizozemska nepodporují evropskou integraci, je natolik vážná, že ji nemůže ignorovat ani EU a stejně ani nizozemský premiér Mark Rutte. Výsledek referenda podporuje příznivců Brexitu, kteří zastávají britské vystoupení z EU v jejich vlastním plánovaním referendu. Výsledek referenda může být stejně vnímán i jako pozitivum pro Vladimira Putina, který si přeje oslabení a rozdělení EU. To mu dává více možností, jak proniknout hlouběji do euroskeptických hnutí, z nichž někteří se identifikují s jeho konzervatismem, nacionalismem a vlastenectvím. Roztříštěná unie také dává Putinovi více příležitostí poštvat členské státy proti sobě. Důležitý je zejména faktor, že oslabená a rozdělena EU oslabuje transatlantické vztahy. Nizozemské hlasování má pro EU zvláštní význam, jelikož je Holandsko jednou z jejích zakládajících zemí. Tato země představuje rovněž spolehlivou baštu liberálních hodnot. V posledních letech v této zemi vznikly anti-imigrační a anti-evropské tendence. V referendu z roku 2005 Holanďané odmítli návrh nové ústavy EU, která měla přinést institucím tohoto bloku větší efektivitu. Už zde můžeme zaznamenat počátek posunu v postoji nizozemské veřejnosti. Lídr nejvýznamnější euroskeptické strany Geert Wilders na svém oficiálním profilu na Tweeri ohlásil, že toto je „začátek konce Evropské Unie“. Na základě nizozemského práva, nizozemský parlament nemůže požádat o navýšení 30% volební účasti, a ani na navýšení 300 000 počtu podpisů, potřebných k uskutečnění referenda. Tyto skutečnosti nahrávají euroskeptiků. Protože EU potřebuje jednomyslnost pro ratifikaci dohody s Ukrajinou, státy jsou nuceny hledat klauzuli „trvalé výjimky“ (opt-out), pro Nizozemsko, pokud Rutte nerozhodne, co jiného je proveditelné. Nejhorším výsledkem by bylo ignorovat fakt, že 27 států dohodu ratifikovalo. Tento výsledek by byl zničující pro pro-reformní hnutí na Ukrajině, pro které je dohoda nutná z důvodu posílení své domácí pozice.
Obamovo úsilí o vznik nových transatlantických vztahů
Carnegie Europe – Judy Dempsey
Americký prezident Barack Obama během své dubnové návštěvy německého Hannoveru udělal velký krok k navrhované dohodě o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP – Transatlantic Trade and Investment Partnerhsip). Podpis této dohody by výrazně změnil fungování obchodu mezi evropskými a americkými firmami. TTIP by neznamenala pouze dohodu, která by stanovovala soubor norem, určených k úpravě řízení obchodu. Znamenalo by to také podporu a oživení západního liberálního ekonomického řádu, který se zanedlouho dostane pod masivní nátlak ze strany Ruska a Číny. V případě, že by k dohodě nedošlo, Západ by na následující dekády ztratil šanci získat vliv a nastavovat obchodní normy. Především Evropa a USA by ztratily možnost vybudovat nový transatlantický vztah. Navzdory politickému a strategickému významu TTIP, se evropští političtí lídři na čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou proti této dohodě nestaví velmi kladně. Merkelová se obává nárůstu demonstrací a posílení tlaku anti-TTIP kampaní nejen v Německu, ale v celé Evropě. Jen několik hodin před příjezdem Obamy se v Hannoveru uskutečnila několik desetitisícové anti-TTIP demonstrace. Kritici TTIP se domnívají, že z této dohody by profitovali jen velké korporace, což by znamenalo, že z dohody by profitovaly především Spojené státy americké. Naopak evropští spotřebitelé budou ovlivněni nízkými standardy, zejména co se týče ochrany potravin a sociálních problémů. Tato dohoda by se velmi negativně odrazila zejména na německém strojírenském průmyslu, který tvoří páteř německé národní ekonomiky. Viceprezident německého strojírenství Carl Martin Welcker prohlásil, že EU a USA mají zcela jiný metrický systém a rovněž odlišné požadavky pro obsah návodu k obsluze. Německo by tedy muselo dva krát nakoupit materiál a stroje by musely být stejně dva krát testovány a schvalovány. TTIP je ve vysoké míře spojována právě s populistickými, euroskeptickými a antiglobalizačními hnutími. V Evropě v poslední době stoupají i antiamerikanistické nálady, což mohl prezident Obama na vlastní kůži pocítit právě na své dubnové návštěvě Londýna.
Evropsko-Turecká dohoda plní svůj cíl
Centre for Policy Studies – Daniel Mahoney
Zdá se, že evropsko-turecká migrační dohoda naplňuje svůj cíl – snížení počtu migrantů proudících do Řecka. Od zavedení této dohody počet migračních proudů v Řecku rapidně klesl. Na základě údajů poskytnutých Organizací spojených národů, v říjnu 2015 bylo zaznamenáno přibližně 6 000 nových migrantů denně. V dubnu tohoto roku se příliv migrantů vyšplhal průměrně jen na 133 nových migrantů za den.
Daň za tuto dohodu představují velké politické náklady EU. Unilaterální politika „otevřených dveří“ Angely Merkelové, nutí EU stále jednat s tureckou autoritativní vládou. Turecko zatlačilo na EU ve formě několika ústupků unie, mimo její hranice. Mezi ně patří zejména znovuobnovení rozhovorů o vstupu Turecka do EU a bezvízového přístupu obyvatel Turecka do Schengenského prostoru a také poskytnutí balíčku pomoci v hodnotě 6 miliard eur. Angela Merkelová dokonce učinila mimořádně rozhodnutí, umožňující zahájení trestního stíhání německého komika, který vtipkoval na úkor tureckého prezidenta Erdogana.
Vice-prezident Evropské Komise Franz Timmerman odhaduje, že přibližně 60% migrantů, kteří přišli na území EU, nemají žádný důvod žádat o uprchlický status. Levicový švédský parlament prohlásil, že pravděpodobně bude muset odmítnout 80 000 z celkového počtu 163 000 žadatelů o azyl. Některé další evropské země, jako například Finsko, začali migranti dobrovolně opouštět a vracet se do své domoviny.
Evropští lídři musí situaci stabilizovat a zajistit, aby se migrační vlna z roku 2015 neopakovala. Evropsko-turecká dohoda musí být nadále upevňována a stejně se musí hledat řešení pro zastavení nárůstu počtu migrantů ze severní Afriky, proudících na pobřeží Itálie. V případě, že si EU zajistí svou vnější hranici, se nakonec může objevit i konečné řešení této krize. Nejlepším možným řešením se zdá být přetrvávající pomoc nejpotřebnějším, ale zároveň zastavení stovky tisíců ekonomických migrantů směřujících do Evropy.
Moskva reaguje na přítomnost amerických jednotek ve Východní Evropě
The Hague Centre for Strategic Studies – Sijbren de Jong
Velitel amerických sil a sil NATO v Evropě Philip Breedlove prohlásil, že můžeme očekávat nárůst amerických jednotek v regionu Východní Evropy. Rusko tvrdí, že na to bude reagovat. Od začátku roku 2017, USA plánuje posílení svých jednotek ve Východní Evropě ve formě obrněné brigády. Podle Breedlova by do konce roku 2017 měly v této oblasti operovat až tři obrněné brigády. Každá z nich by měla sestávat z přibližně 4 700 mužů, 250 tanků, bojových vozidel pěchoty a dalších vojenských mechanismů. Američané plánují dovézt novou techniku a současně využívána výzbroj zůstane v Evropě, kde bude opravována. Tato výzbroj bude uložena ve skladech v Německu, Nizozemsku a Belgii jako záloha. USA deklaruje, že tato opatření jsou odpovědí na agresi Ruska. Nejprve bylo v plánu snižování amerických vojsk na území Evropy, ale situace se změnila s ruskou anexí Krymu. Pobaltské země jako Polsko či Rumunsko požadují přítomnost amerických vojsk a rovněž základny NATO. V polském hlavním městě se koná v červenci summit NATO, kde se bude dále rozhodovat o budoucí strategii směrem k Rusku, ale i o dalších bezpečnostních výzvách. Stále základny NATO na východě Evropy však zatím nemají podporu zemí jako Německo či Itálie. Celkově je podle agentury AFP v současnosti v Evropě 60 tisíc vojáků. Obrněná brigáda nebude na starém kontinentu umístěna nastálo, ale na devítiměsíčním rotačním principu. Američtí vojáci budou cvičit v rámci operace Atlantické odhodlání s kolegy z Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska Bulharska a Maďarska.
Ruský velvyslanec Alexander Gruska v televizním kanály Rosija-24 vyhlásil, že kroky NATO nemají žádné opodstatnění a Rusko na ně bude reagovat asymetricky. Může to znamenat pokračující propagační ofenzívu proti Západu, podporu euroskeptických hnutí v EU tak vojenské, diplomatické a ekonomické opatření. Reakce několika východoevropských zemí je nakloněna k realizaci amerických plánů. Lotyšský ministr obrany Raimonds Bergmana prohlásil, že toto rozhodnutí je důležité zejména v souvislosti s projevem prezidenta Obamy z roku 2014. Na tehdejší návštěvě Lotyšska Obama prohlásil, že ochrana Tallinnu, Rigy a Vilniusu je stejně důležitá jako ochrana Berlína, Paříže a Londýna.
V evropských diplomatických kuloárech se intenzivně diskutuje o tom, zda USA a Rusko nechystají nějakou širší strategickou dohodu, která by se mohla týkat i Ukrajiny. Spekulace jsou založeny na spolupráci Moskvy a Washingtonu v Sýrii. Sijbren de Jong z Centra pro strategická studia v Haagu tvrdí, že cena, kterou by za to Západ zaplatil, by byla vysoká. Kdyby došlo k dohodě s Kremlem a byly by zrušeny sankce, celá tíha řešení by se přesunula na Kyjev. Rusko by nemuselo udělat nic, co by se nelíbilo pobaltským zemím a Polsku. To by se v konečném důsledku stalo problematickým aspektem zejména pro nadcházející summit NATO.
Zpracovala: Adriána Oboňová
1011