Síla propagandy při rekrutování žen ze Západu do Islámského státu
V souvislosti s rekrutováním dobrovolníků do řad Islámského státu se stále častěji diskutuje o náboru žen a jejich úloze v této organizaci. Odborníci se snaží přijít na důvody a motivy, které mladé, často nezletilé dívky, vedou k tomu, aby opustily své domovy a vydaly se na nebezpečnou cestu do neznáma. Problematika ženského terorismu není ale jevem zcela novým. První teroristickou organizací, ve které ženy sehrály významnou roli, byla separatistická organizace Irská republikánská armáda, aktivně působící zejména v 80. letech. Mezi další teroristické organizace, ve kterých dnes můžeme najít ženy, patří srílanská separatistická organizace Tygři Osvobození tamilského Ílamu, čečenská ženská skupina známá pod názvem „Černé vdovy“ a samozřejmě Al-Káida.
Jaké jsou motivy žen přidat se k Islámskému státu a co se od nich očekává?
Americký think tank New America ve svých posledních statistikách odhaduje, že každým sedmým příslušníkem ISIS pocházejícím ze Západu je žena. Podle New York Times, bylo v posledních letech do ISIS narekrutováno více než 30 tisíc osob ze zahraničí, z toho minimálně 800 žen, přičemž toto číslo neustále roste. Nejvyšší podíl ženských bojovnic ze Západu tvoří Američanky (asi 250), Francouzky (přibližně 240) a asi 50 Rakušanek.
Hlavní důvody, proč se ženy rozhodnou připojit k Islámskému státu, mají původ zejména v celkové geopolitické situaci, v sílící anti-imigrační politice západních států, stále silnější islamofobii, ale stejně i v obtížné sociální situaci nebo špatném rodinném zázemí. Ženy vidí v IS lepší budoucnost, neboť jsou přesvědčeny, že nebudou utiskované a budou moci svobodně praktikovat islám. Kromě toho také hledají dobrodružství a romantiku, příznivou budoucnost a materiální zabezpečení.
Hlavním úkolem, který mají ženy v Islámském státě plnit, je zejména plození a výchova nových bojovníků. Dalším, neméně důležitým úkolem, je šíření ideologie a online rekrutování nových členů. Podle Manifestu pro ženy v Islámském státě, který určuje práva a povinnosti žen, jsou ženy povinny angažovat se v džihádu a bránit chalífát, pokud toho muži z jakéhokoliv důvodu nejsou schopni. Veryan Khan, výkonná ředitelka think tanku Muflehun, který se specializuje na boj proti terorismu, k tomu uvádí: „Zaujmout mladé ženy, je pro islámský stát prioritou, protože to představuje stabilitu. Chcete-li aby vás lidé vnímali jako národ, legitimní stát, je důležité zaujmout ženy a nechat je založit si vlastní rodiny. „ Ženy, které se stanou příslušnicemi IS, téměř vždy dostanou na výběr, zda chtějí odejít do Sýrie, tedy stát se ženami syrských bojovníků a založit si s nimi rodinu nebo zůstat v zemi, ve které žijí a praktikovat džihád a podílet se na teroristických útocích. Nejdůležitějším úkolem je ale pomoc s náborem nových členů.
Propaganda jako nástroj rekrutace
Islámský stát má jednu z nejsilnějších a nejsofistikovanějších propagand vůbec. Součástí IS je více než 40 mediálních organizací, které denně produkují videa a audio nahrávky, fotografie a další propagační materiály. Nejznámější video-propagandou z produkce IS je série pod názvem „Clanging of the Swords“. Pro šíření své propagandy a rekrutování členů je využíván především Internet a sociální sítě. Mediální aktivista IS z Aleppa prohlásil: „Máme inženýry, doktory, excelentní aktivisty v médiích. Nejsme organizace, jsme stát.“ Využívání internetového propojení pro rychlejší komunikaci nepředstavuje nic nového a tyto praktiky používá také Al-Káida. Rozdíl je však v tom, že ve srovnání s Islámským státem, neklade až takový důraz na propagandu a on-line rekrutování. Al-Káida disponuje vlastními internetovými stránkami, které jsou převážně v arabštině a uživatel musí mít zároveň své přístupové údaje. Internetové stránky IS jsou naopak dostupné každému a i v několika jazycích (zejména anglicky a francouzsky). Členové Islámského státu jsou velmi aktivní na sociálních sítích Twitter, Tumblr, či Facebook. V současnosti stále častěji využívají bezpečnější variantu Facebooku, ruskou sociální síť VKontakt. Oblíbenou aplikací je Zell, která uživatelům umožňuje vytvořit si kanál pro sdílení videí, která mohou sledovat pouze vybrané osoby. IS využívá rovněž fórum pro kladení otázek Ask.fm, kde se „uchazeči“ ptají na různé otázky ohledně života v Islámském státě.
Významným nástrojem propagandy je magazín Dabiq. Zvláštní pozornost si zaslouží zejména z důvodu, že reflektuje, jak muslimští „bratři a sestry“ vidí sami sebe a jaké jsou jejich hlavní záměry. Název tohoto magazínu koresponduje s názvem vesnice Dabiq, která se nachází v severní provincii Aleppa. Podle Mohamedova proroctví se právě v tomto místě a v ten „správný čas“ uskuteční apokalyptický boj mezi Muslimy a Západem. Každé číslo Dabiqu je tematické, obvykle přináší informace o dění na domácí i mezinárodní scéně z pohledu Islámského státu. Obsahuje i rubriku, ve které jsou informace o operacích IS a posledních „územních pokrocích“, kterých bylo dosaženo, dále zprávy o útocích, které byly provedeny vojáky kalifátu. Vojenské zprávy jsou vždy doprovázeny obrazovými ilustracemi z bojiště. Nechybí i interview s předními lídry. V magazínu najdeme i pravidelnou rubriku „Našim sestrám“, která je určena právě ženám a jejím prostřednictvím se IS snaží rozšiřovat ženskou členskou základnu. Důležitým aspektem je fakt, že magazín Dabiq je plný profesionálních pestrobarevných fotografií, které mají zobrazovat každodenní život v Islámském státě. Na fotografiích se často objevují veselé děti hrající se na hřišti, čerstvé ovoce a zelenina na trzích, či dech beroucí přírodní scenérie.
Vzhledem k tomu, že Francie patří mezi země s vysokým podílem imigrantů a je evropským státem, ze kterého pochází nejvíce osob spojených s terorismem, jsou francouzsky mluvící osoby jednou z klíčových cílových skupin. Z tohoto důvodu vydává Islámský stát online magazín Dar al-Islám, který je dostupný ve francouzském jazyce. V magazínu jsou například články „oslavující“ teroristické útoky ve Francii. Konstantiniyye, je dalším periodikem IS, který je vydáván v turečtině, a jsou v něm anti-turecké zprávy cílené na prezidenta Erdogana, Kurdskou stranu pracujících a Lidově demokratickou stranu.
Online rekrutování jako klíčový nástroj náboru
Pro rekrutaci využívá ISIS zejména on-line nábor. Informační specialisté z islámského státu vytvořili stránky, která slouží speciálně pro účely online náboru žen a stejně tak existuje i online stránka pro konvertování k islámu. Významnou roli v online náboru sehrála žena pod jménem Al-Khansa’a. Tato žena patřila mezi hlavní členky Al-Káidy a stala se silným hlasem podporujícím Islámský stát. Profesorka z Univerzity v Georgii a autorka knihy Bombshell: Women and Terrorism, Mia Bloom, vysvětluje, jak funguje online nábor: „V momentě, kdy projevíte jakýkoli zájem o Islámský stát nebo položíte otázku na sociální síti, získáte 500 nových sledovatelů na Twitteru, nebo 500 přátel na Facebooku. Začnete dostávat e-maily, nebo zprávy, kterými budete neustále bombardováni. Je to něco jako milostné bombardování.“ Tímto krokem začíná cesta každého budoucího příslušníka IS.
Žena, častokrát nezletilá dívka, se díky obrovskému zájmu začne cítit populárně, sebevědomě a důležitě. V této fázi hraje největší význam síla přesvědčování, která se skládá ze dvou faktorů. Náboženský faktor, který klade důraz na povinnost k džihádu. Spolu s tím hraje důležitou roli psychologie. Člověk, se kterým je žena dennodenně v kontaktu, útočí na její city. Přesvědčuje ji, o co všechno přichází, když žije na Západě, který ji utlačuje a co všechno může získat, když bude součástí Islámského státu. V procesu online rekrutování samozřejmě nevystupují jen muži, kteří jsou na „druhém konci světa“ a snaží se přesvědčit ženu, aby přišla do Sýrie. Jsou to právě ženy, které hrají významnou roli v rekrutování svých vrstevnic. Když se jedná o budoucí členku pocházející z Francie, začne ji kontaktovat francouzsky mluvící žena. Tento fakt je součástí promyšlené strategie IS a znovu je zde silně přítomen psychologický faktor. Dvě ženy, které pochází ze stejného státu, mluví stejným jazykem, najdou snadno společnou řeč a cítí se být jedna druhé blíž. I když prvotní kontaktní osobu, která ženu osloví, představuje žena, po určitém čase dojde k „online“ hledáni budoucího manžela, k tzv. match makingu. Cílem je, aby se žena cítila chtěnou a byla si jistá tím, že po příchodu do Sýrie bude mít vedle sebe muže, který se o ni postará a může si s ním založit rodinu.
Poté, co uchazečka naváže kontakt s příslušníky IS, vymění si kontakty na „méně veřejných“ sociálních sítích jako je Kik, WhatsApp nebo Telegram. Tyto aplikace umožňují čtenáři automatické vymazání zprávy po jejím přečtení, proto jsou bezpečnější.
Konverzace mezi ženou a představitelem Islámského státu se stává každodenním rituálem, probírají se různá témata, více se poznávají a začne se mezi nimi tvořit „virtuální vztah“. Hovory jsou často založeny na komplimentech, panuje soucit s ženou. Je jí vsugerována představa, že její identita je v západním světě potlačována, jsou vyzdvihovány její vlastností a je přesvědčována o své důležitosti v Islámském státě. To, jak těžké je odolat lichotivým komplimentům a „malování“ krásné budoucnosti v blahobytu a svobodě po boku statečného a milujícího manžela – bojovníka, odhaluje i francouzská žurnalistka, vystupující pod pseudonymem Anna Erelle. Anna Erelle strávila měsíc v utajení, během kterého pro pařížský magazín monitorovala proces online rekrutování do Islámského státu a život džihádistických nevěst. Před rokem si založila fiktivní účet na Facebooku, kde se vydávala za Mélodie, dvacetiletou Francouzku, která konvertovala k Islámu. Dostala se do kontaktu s Abú Bilelem, notoricky známým bojovníkem za Islámský stát, který je údajně pravou rukou Abú Bakr al-Baghdádiho. Ten ji požádal, aby přišla do Sýrie a stala se jeho ženou. Článek, který následně vydala, donutil představitele ISIS, aby vůči ní veřejně prohlásili fatwu, což v překladu znamená výzvu k fyzickému odstranění nežádoucí osoby. Dnes žije Anna Erelle pod policejní ochranou, s novým jménem a bydlištěm a nemůže odhalit svou vlastní identitu. Celý svůj příběh odhalila ve své knize In the skinf of a Jihadist.
Po určité době se součástí pravidelné komunikace stává i video rozhovor na Skype, který umožňuje reálnější kontakt s osobou na druhém konci a má pozitivní vliv na rekrutovanou osobu. Poté, co se žena definitivně rozhodne odcestovat do Sýrie, jsou jí poskytnuty detailní instrukce a informace o tom, jak se do své cílové stanice dostane. Součástí jsou i kontakty na různé osoby, které na jednotlivých místech pomohou s transportem. Po tomto procesu následuje koupě „jednosměrné letenky“, nejčastěji do Istanbulu a pak samotná cesta do Islámského státu, realizována přes turecko-syrské hranice.
Známé případy rekrutovaných žen a realita života v Sýrii
Jedním z nejznámějších a naštěstí neúspěšných případů žen, které se pokusily o útěk do Islámského státu, je příběh devatenáctileté Američanky, zdravotní sestry z Colorada, Shannon Conley. Tato mladá žena poznala prostřednictvím sociální sítě dvaatřicetiletého muže. Po určité době vzájemné komunikace oznámila svému otci, že má nového přítele, se kterým ho chce seznámit. Uskutečnila hovor na Skype, ve kterém otce společně seznámili s informací, že se vezmou a Shannon se přestěhuje do Sýrie. Následně Shannon konvertovala k Islámu, bylo to krátce poté, co se v oblasti tohoto náboženství vzdělávala prostřednictvím Internetu. Cítila silnou povinnost napravit globální křivdy, které byly páchané na muslimech. Otec byl z chování své dcery šokován a zoufale ji prosil o to, aby své rozhodnutí zvážila. Jeho prosby zůstaly nevyslyšeny. Dne 8. dubna 2014 byla Shannon, krátce předtím, než nastoupila na palubu letadla, zatčena na letišti v Denveru. Byla obviněna z pokusu o poskytnutí hmotné podpory určené teroristické organizaci a v současnosti si odpykává svůj čtyřletý trest ve federálním vězení. Podle soudních dokumentů byla Shannon sledována FBI už rok před svým zatčením. Veřejně prohlašovala, že se rozhodla odejít do Iráku, podstoupit výcvik v džihádistickém táboře a vést džihád proti Spojeným státům americkým. Několikrát z jejích úst veřejně zaznělo: „Pokud si myslí, že jsem teroristka, dám jim důvod k tomu, aby si to mysleli.“ Mediálně známý případ Shannon je jen jedním z tisíců, o kterých se ví. Dennodenně se na podobnou cestu, se stejným cílem, vydává množství častokrát naivních a nevědomých mladých dívek.
Druhou formou příslušnosti k Islámskému státu představuje příprava teroristických útoků v místě pobytu. Známý je případ dvou francouzských dospívajících dívek ve věku 15 a 17 let, které byly koncem srpna zatčeny pro plánování sebevražedného bombového útoku na synagogu v Lyonu. Tyto dívky byly součástí online sítě islámských radikálů. Vyšetřování odhalilo, že se obě dívky nikdy nesetkaly, ale byly v kontaktu prostřednictvím sociálních sítí.
Kadiza Sultana je další sedmnáctileté děvče, které žilo ve Velké Británii a během jarních prázdnin se v roce 2015 připojilo k ISIS v Sýrii. Před pár dny se v médiích objevily zprávy o tom, že byla Kadiza zabita během náletů na syrské město Raqqa. Jen několik dní poté přinesla média informace, že v Londýně byly zatčeny dvě dívky, ve věku 16 a 20 let, z důvodu podezření o pokus o připojení se k Islámského státu v Sýrii. Obě dívky se v současnosti nacházejí ve vazbě v centrální londýnské policejní stanici.
Pokusy o připojení k obávané teroristické skupině neustále narůstají. Online rekrutování mladých dívek představuje obrovskou hrozbu, zejména pro Západ a zároveň výzvu, jíž je třeba čelit. V posledních měsících se stále častěji stáváme, dnes už ne jen vzdálenými, svědky teroristických útoků, jsme jimi ohrožováni a snadno se můžeme stát jejich obětmi. Mladé dívky se rychle radikalizují a ve vidině lepší budoucnosti a spravedlnosti jsou schopny opustit komfort svých domovů, rodin a přátel a vydat se na několik tisíc kilometrů vzdálenou cestu do cílové destinace, která nabízí pouze jednosměrnou cestu, bez možnosti návratu. Život v Islámském státě ani zdaleka není tak barevný a krásný, jakým se zdá být na pestrobarevných obrázcích, vystřižených z magazínu Dabiq. Život v Sýrii je drsný, ženy žijí v žalostných podmínkách, častokrát bez základních potřeb, jakými jsou elektřina, nebo voda. Některé ženy, které jsou odhodlány bojovat, jsou po příchodu zklamané, že bojovat nemohou. Výjimkou je jen velmi malá část žen, které jsou součástí bojujících brigád. Vstupem do Islámského státu se zaprodaly mužům, pro které je přirozené zabíjet, zneužívat a týrat a vlastnit ženu jako svůj majetek. Žena v Islámském státu musí být poslušná, chodit zahalená a starat se o to, na co byla předurčena – sloužit svému muži, dát život jeho dětem a tím zajistit budoucnost a sílu Islámskému státu.
Autor: Adriána Oboňová, CBAP, research fellow
1936