CBAP Monitor: Rusko – leden/únor 2017
CIA, Rusko a americké voľby ● FSB na vzostupe ● Význam Putinovej návštevy v Budapešti
Zdroj: Geopolitical Futures
Dňa 6. januára americké tajné služby zverejnili vo svojej správe zistenia, podľa ktorých prezident Vladimír Putin nariadil kampaň s cieľom ovplyvniť výsledky amerických prezidentských volieb. Správa Rusov obviňuje, že ukradli maily patriace Demokratickému národnému výboru (Democratic National Committee – DNC) a Johnovi Podestovi, aby skompromitovali Hilary Clinton a spôsobili jej porážku. Okrem toho, správa CIA hovorí, že Rusi boli súčasťou hackerských útokov, propagandistickej kampane a šírenia falošných správ, ktoré mali napomôcť víťazstvu súčasnému americkému prezidentovi Donaldovi Trumpovi. Tento report spôsobuje v americkom systéme mnohé turbulencie. Konkrétne, delegitimizáciu volieb a blokovanie Trumpovej zahraničnej politiky smerom k Rusku. Podľa amerického odborníka pre národnú bezpečnosť Georga Friedmana tvrdenia CIA len zbytočne narúšajú stabilitu Spojených štátov, čím napĺňajú ruský zámer. Ako dôvod uvádza fakt, že Rusko možno chcelo, aby Trump vo voľbách zvíťazil, ale je veľmi málo pravdepodobné, že malo výraznejší vplyv na výsledok. Hlavný problém správy CIA je, že sú to len tvrdenia nepodložené faktami. Navyše podobné zistenia amerických tajných služieb sa v minulosti ukázali ako nepravdivé a nepresné. Spojené štáty boli napríklad takýmto istým spôsobom presvedčené, že sa Saddám Husajn zúčastnil na útokoch z 11. septembra alebo že vlastní zbrane hromadného ničenia. V každom prípade, report spôsobuje mnohé obavy. V prvom rade vyvstáva otázka, či Trump a Rusi naozaj spolupracovali na diskreditácii Hilary Clinton a v druhom rade, či tieto zistenia CIA neboli len pokusom skompromitovať súčasného amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Zdroj: The Atlantic
Federální bezpečnostní služba Ruské federace (FSB) dnes, jak si všímá Mark Galeotti v magazínu The Atlantic, představuje obávanou organizaci, jejíž mocenský apetit znervózňuje nejen protivníky Moskvy, ale dokonce ostatní bezpečnostní a zpravodajské orgány současného Ruska. Původně se FSB, která je jednou z nástupnických organizací někdejší sovětské KGB, zabývala výhradně vnitřní bezpečností a také působila jako kontrarozvědka. Její současný záběr je mnohonásobně širší, FSB expandovala daleko za hranice náležící zpravodajské službě s vnitřní působností a v průběhu uplynulých let pohltila prostředky signálového zpravodajství někdejší agentury FAPSI, představuje klíčového aktéra na poli ruské kybernetické obrany a dokonce již operuje v oblasti zahraničního zpravodajství, dříve výhradní doméně vojenské rozvědky GRU a služby vnější rozvědky SVR.
FSB je v současné době připisována široká škála zahraničních operací ve prospěch ruské vlády. Nejčastěji se hovoří o podpoře a financování extremistických, Moskvě nakloněných politických stran a hnutí v Evropě, prohlubování odštěpeneckých nálad uvnitř rusko-jazyčných minorit ve světě a rovněž z atentátů na čečenské představitele mimo území Ruské federace (naposledy v Rakousku a Turecku). FSB rovněž stála v pozadí nedávné kauzy únosu důstojníka estonské bezpečnostní služby z estonského území, který byl následně vyměněn za Estonce, odsouzeného za špionáž ve prospěch Ruské federace. Měla to být rovněž FSB, kdo stál za únikem informací z vedení Demokratické strany, jejichž následné zveřejnění mělo poškodit prezidentskou kandidátku Hillary Clinton.
Řada indicií ukazuje na to, že za současným vzestupem FSB stojí náklonnost současného prezidenta. Ten pochopil (nebo FSB se mu tak cíleně snažila sebe samu vykreslovat), že Federální služba bezpečnosti je při své práci ochotna překračovat hranice, dělat nemyslitelné a riskovat tam, kde jiní neriskují. Putin tak možná v jistou chvíli tváří k tvář některým neúspěchům, či zárodkům katastrof, jakými byly například mylně vyhodnocené informace o gruzínské obraně v roce 2008 nebo pád Viktora Janukovyče na Ukrajině, dospěl k přesvědčení, že přístup agentur jako je GRU nebo SVR mohl být až příliš zbytečně konzervativní a začal více důvěřovat FSB. Ta pochopila, že Putinova přízeň je v současné době v Ruské federaci nejlepší platidlo. Problém je, jak dodává Galeotti, že tím ruský prezident pustil ze řetězů bestii, kterou bude obtížné zastavit.
Význam Putinovej návštevy v Budapešti
Zdroj: Russia Direct
Ruský prezident Vladimír Putin dňa 2. februára priletel na návštevu do maďarskej metropoly. Putin bol v Budapešti vítaný veľmi pozitívne, čo je na pôde štátu Európskej únie zriedkavé. Prijal ho maďarský premiér Viktor Orbán, ktorý s ním udržiava pevnejšie väzby už od roku 2014, kedy sa vrátil k moci. Dvaja lídri sa od tohto roku stretli celkovo tretíkrát. Je nevyhnutné zdôrazniť, že Orbán má smerom k Rusku výrazne iný postoj ako ostatné európske štáty. Konkrétne, opakovane kritizoval ekonomické sankcie proti Rusku pre anexiu Krymu a verejne odsúdil Spojené štáty za kritiku voči energetickým dohodám medzi Ruskom a Maďarskom. Počas spoločnej tlačovej konferencie Viktor Orbán zdôraznil, že aj naďalej dúfa v otvorený a transparentný vzťah s Ruskom, čím objasnil svoj nemeniaci sa postoj smerom k Moskve aj napriek tlakom z Bruselu a Washingtonu. K hlavným bodom rokovania medzi Putinom a Orbánom patrila energetická spolupráca a rozšírenie jedinej maďarskej jadrovej elektrárne Paks. Tento projekt by mal byť z 80 % financovaný Ruskom. Lídri potvrdili, že výstavba reaktorov by mala začať v roku 2018. Budapešť v tejto otázke ešte stále čaká na schválenie z Bruselu. Hoci posledné výskumy ukázali, že 75 % maďarského obyvateľstva zastáva pragmatické a dobré vzťahy s Ruskom, menšia opozičná strana Egyut (prekl. Spolu) zorganizovala protest, aby vyjadrila svoj odpor voči Putinovej návšteve. Protest však predstavoval len pokus získať pozornosť médií a neodrážal skutočné maďarské nálady. Nakoniec, nevyhnutné je zmieniť sa, že Orbán by rád z Maďarska vytvoril akýsi pomyselný most medzi Ruskom a EU. No pri súčasnom, rýchlo sa meniacom globálnom politickom prostredí je ťažko povedať, či majú takéto pokusy nejaký význam. V dôsledku nasledujúcich volieb v Holandsku, Francúzsku a Nemecku ťažko povedať, ako bude Európa vyzerať o pár rokov.
Zpracoval: Ondřej Šlechta a Gréta Krutá
1375