EXKLUZIVNĚ: Teror ve Volgogradu

29. a 30. prosice se v ruském Volgogradu (známém jako dějiště bitvy u Stalingradu, jak se město dříve nazývalo) odehrály dva teroristické útoky, které si vyžádaly přes 30 obětí. Podobný útok se v tomto městě odehrál již koncem října. Mnozí si kladou otázku: proč si teroristé vybrali k teroristickému útoku právě toto město a co se tím snažili sdělit?

Většinu lidí nejspíše jako první napadne možná souvislost s olympiádou v Soči, která se koná začátkem února 2014. Lídr Kavkazského emirátu Doku Umarov již letos v červenci prohlásil cosi o nutnosti nedopustit konání olympiády v Soči. Jenže Volgograd leží od Soči několik stovek kilometrů a bezpečnostní opatření v průběhu her budou natolik silná, že existuje minimální či téměř nulová pravědpodobnost, že se islamistům podaří olympiádu jakkoliv narušit. Toho si jsou samozřejmě dobře vědomi. Pokud by tím chtěli vyslat signál o plánovaném narušení olympijských her, proč si nevybrali k útoku město, které je Soči mnohem blíže, například Krasnodar? Je jasné, že teroristé nemají žádné specifické požadavky či zájmy ve Volgogradské oblasti. Volgograd nikdy nebyl součástí severního Kavkazu, ani se tam po druhé světové válce neodehrával žádný ozbrojený konflikt s náboženským pozadím.

Tak proč tedy Volgograd? Jedním z důvodů může být to, že se jedná o velké město v centrálním Rusku, což je důležité z psychologického hlediska – teroristé tím ukazují, že jsou schopni zasáhnout a zorganizovat teroristické útoky mimo severní Kavaz. Jedná se tedy o demonstraci síly. Demonstraci skutečnosti, že státní moc nemá před olympiádou vše pod kontrolou. Kromě toho, přes Volgograd prochází cesta z Dagestánu a pro teroristy je to pohodlné. Díky relativní blízkosti k severnímu Kavkazu se teroristé mohou do Volgogradu dostat relativně snadno, dál už je to díky bezpečnostním opatřením složitější. Další cesta je spojena s velmi vysokým rizikem odhalení. Z volgogradského nádraží je sice možné odjet do Moskvy nebo Petrohradu, ale šance, že tam sebevražedný atentátník s deseti kilogramy TNT dojede, je podstatně nižší. Sednout do letadla nebo vlaku s výbušninami je díky bezpečnostním kontrolám prakticky nemožné, proto se jako nejjednodušší způsob jeví sednout do linkového autobusu, kde kontrola není natolik přísná, a dojet z Dagestánu do nejbližšího velkého města, které zároveň slouží jako přepravní uzel. Volgograd je totiž transportním uzlem mezi centrálním a jižním Ruskem a před novoročními svátky se rapidně zvyšuje vytíženost všech druhů dopravy. Součástí strategie teroristů může být také odvedení pozornosti. To znamená, že soustředí pozornost na jedno místo, kam se začnou z celé země sjíždět silové složky a teroristé mezitím mohou plánovat své aktivity na jiných místech. Tuto taktiku využíval již Šámil Basajev před tragédií v severoosetinském Beslanu.

Stejně jako po říjnovém teroristickém útoku ve Volgogradu, vedou i tentokrát všechny stopy do Dagestánu, který je dnes patrně hlavním centrem šíření a bujení islamismu v Rusku (v Čečensku panuje poněkud odlišná situace díky specifickému režimu místního satrapy Ramzana Kadyrova). Nejbližšími většími městy mimo severní Kavkaz jsou Stavropol, Elista a Astrachaň, ale počet obyvatel zde je mnohem nižší než ve Volgogradu a teroristický útok zde by neměl takovou odezvu jako v milionovém městě, kterým je právě Volgograd. Od konce roku 2006 se tyto severokavkazské militantní islamistické struktury přetransformovaly z pseudovojenských formací do síťové struktury. Militantní islamisté se začali organizovat do malých skupin po 5-6 lidech, což je mnohem efektivnější jak z pohledu jejich vlastní bezpečnosti, tak jako prevence před infiltrací ze strany ruských bezpečnostních složek, zejména FSB. Jedna taková buňka stačí na to, aby mohla zorganizovat teroristický útok s využitím sebevražedného atentátníka.

Z tragických teroristických útoků ve Volgogradu je možné učinit závěr, že teroristické buňky se snaží ze všech sil rozšířit svůj vliv za hranice Dagestánu, či obecně severního Kavkazu, na další území. Za cíle byly vybrány vetší města. Nesmíme zapomínat ani na onu zimní olympiádu. Ačkoliv je riziko přímého teroristického útoku v Soči během her minimální, mohou teroristé ovlivnit tuto výjimečnou sportovní událost alespoň psychologicky. Řada Rusů i cizinců se bude podobného útoku v Soči obávat, což může poškodit image „Putinovy olympiády“ i její návštěvnost, kdy se mnozí sportovní fanoušci mohou rozhodnout z obav o svou bezpečnost do Soči nepřijet. Teroristé jsou si vědomi, že Soči nebudou schopni zasáhnout a zvolili osvědčenou taktiku – útok proti měkkému cíli, který je s menším rizikem, ovšem se stejným a možná silnějším dopadem. Volgograd se v tomto ohledu jeví jako ideální volba, navíc ve chvíli, kdy se bezpečnostní síly soustřeďují do centra blížících se olympijských her. Je daleko snažší rozsévat strach mezi obyvateli ve smyslu „jsme tu a dokážeme zasáhnout kdekoli, třeba v Soči“, byť s vědomím, že se jim útok v doslova opevněném Soči s největší pravděpodobností nepodaří. Varovným signálem je poslední dobou také zvýšená aktivita etnických Rusů mezi teroristy. Právě v posledních třech volgogradských útocích měli mít podle dosavadních informací prsty hned dva ruští konvertité k radikálnímu islámu – Dmitrij Sokolov a Pavel Pečenkin, což jen komplikuje práci ruským bezpečnostním službám. Tyto osoby nepocházejí ze severního Kavkazu a nepoutají na sebe takovou pozornost. Je tedy otázkou, nakolik se fenomén islamistických teroristických buněk v Ruské federaci bude nadále vyvíjet, a to jak z hlediska struktury organizací tak i profilu jednotlivých teroristů.

Autoři: Martin Laryš, Ondřej Šlechta

1275