Euroskepticismus a populismus před volbami do EP

Nedávné varování evropských elit před vzestupem evropských populistů se stalo záminkou k několika debatám, zda je či není populismus hrozbou, nebo zda je příležitostí pro sebereflexi a budování silnější Evropské unie. Několik vysoce postavených úředníků, včetně italského premiéra Enrica Letty, předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa a předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze, varovalo voliče, že populistické radikální pravicové skupiny mají potenciál k tomu, aby Unii destabilizovali.

I přes nedávné období klidu je Evropa stále zasažena hlubokou hospodářskou a sociální krizí. Lidé protestují po celé Evropě, banky nedodržují své závazky a jsou zavírány. Zatímco některé dalekosáhlé změny byly prosazeny k záchraně finančního trhu, spory nad ekonomickými balíčky rozdělily politické strany a někdy dokonce celé země. Řada regionů EU setrvává v ekonomické stagnaci. Situace, kdy dramaticky klesá podpora veřejnosti pro evropskou integraci, využívají pravicově populistické a nacionalistické subjekty, které v Evropě nabývají na síle. Ve Francii dávají předvolební odhady Marine LePenové, která je lídrem Národní fronty (NF), až 24% hlasů, což by mohlo teoreticky udělat z této strany nejsilnější francouzskou stranu zastoupenou v Evropském parlamentu.

Geert Wilders, charismatický vůdce holandské Strany svobody (PVV), oznámil v listopadu 2013 spolupráci s Marine Le Penovou. Obě strany deklarovaly, že se společně budou podílet na evropských volbách jako Aliance svobody. Podle Wilderse je cílem Aliance „osvobození od evropských elit a osvobození od nestvůr z dosáhnou až 25% hlasů, což vyvolává obavy nad stabilitou celého integračního procesu. Jakkoli tyto obavy mohou být přehnané, Wildersův plán na vybudování populistické radikálně pravicové frakce v rámci Evropského parlamentu se brzy může stát realitou.

V Evropské unii také ožívají debaty o nové podobě azylové politiky s odvoláním na Lampeduskou katastrofu. Manfred Weber, člen křesťansko-sociální unie (CSU), prohlásil: „s ohledy na průzkumy veřejného mínění, které předpovídají až 30% pro euroskeptiky v novém parlamentu, imigrační politika nemůže být v současné době více liberalizována, poněvadž by to mohlo posílit extrémistické strany“. Alarmující je i situace ve východní Evropě, kde více posiluje extrémní varianta anti-evropského populismu podporující rasismus a xenofobii. Zejména v Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku extrémní „pravicové milice“ terorizují národnostní a sexuální menšiny.

Mnozí se domnívají, že populismus škodí demokracii, volby ale také mohou vyvolat nový podnět k tomu, aby Evropané začali věřit, že stojí za to, aby EU mohla fungovat. Ve výroční zprávě Světového ekonomického fóra stojí, že k první desítce trendů pro rok 2014 patří nedůvěra v politické vedení a prohlubující se rozdíly v příjmech. Zpráva také uvádí, že generace, která začíná kariéru v naprosté beznaději, bude o to náchylnější k populistické politice. Evropská unie musí pochopit, že vzestup populistických skupin ukazuje, že způsob vládnutí nemůže být takový jako v minulosti a nemůže ignorovat skutečné sociální a politické požadavky občanů. Je třeba prokázat, že se EU vyvíjí a mění. EU musí být schopna promlouvat ke svým občanům a ukázat jim projekty, které budou mít reálný základ. A co je nejdůležitější, musí bojovat proti nezaměstnanosti mladých lidí. Těm, kteří absolvovali školu nebo mají výuční list, by měla dopomoci k zaměstnání. Evropa musí i nadále bojovat proti protekcionismu a musí podporovat efektivní trans-atlantský obchod, který může pomoci k zrychlení růstu a také k zabránění budoucí stagnaci evropských trhů.

I přes tyto skutečnosti panuje určitý optimismus. Zatím není pravděpodobné, že populistické radikálně strany budou schopné narušit každodenní fungování evropských institucí. Jejich růst nicméně může být jistým budíčkem pro Evropu.

Zpracovala Barbora Jurníková

1181