Malawi a křehká stabilita

Republika Malawi prošla v nedávné době zásadní politickou změnou, která nastala po náhlé smrti prezidenta Bingu wa Mutharika, jenž byl v dubnu 2012 nahrazen první ženou v tomto úřadu; prezidentkou Joyce Bandovou. Ta se světu představila jako proponentka ambiciózních reforem, které měly oživit ekonomiku, jež se nacházela se po angažmá předchozí vlády ve vleklé krizi.

Přinášíme Vám první díl našeho seriálu o politické a ekonomické stabilitě v malých afrických zemích: Malawi.

Vláda prezidenta Mutharika čelila silné kritice doma i v zahraničí za pokulhávající ekonomiku, rozhazovačné výdaje, bující korupci a porušování lidských práv. V reakci na tuto nelichotivou bilanci se největší zahraniční dárci rozhodli ukončit rozsáhlou finanční pomoc, čímž se ekonomická situace země dále zhoršila. Nové vládní garnituře prezidentky Bandové se podařilo několika kroky stabilizovat národní hospodářství a také urovnat vztahy s mezinárodními finančními dárci. Zatímco u zahraničních partnerů v čele s IMF vzbudil reformní kurz nové vlády pozitivní ohlas, na domácí scéně vedl k rozporuplným reakcím. Zejména třetinová devalvace národní měny směřující k prudké inflaci v kombinaci se špatnou zemědělskou úrodou vedla v únoru 2013 ke stávce zaměstnanců veřejného sektoru, jichž se vládní reformy citelně dotkly. Naopak u zástupců národního průmyslu a obchodu se tyto reformy dočkaly velké podpory. Vláda napjatou situaci vyřešila kompromisní dohodou s odborovými svazy, v rámci níž státním zaměstnancům zaručila zvýšení mezd a přislíbila podrobný monitoring dalšího vývoje. Přitom se ale nezřekla svých ambicí na zvýšení ekonomického růstu a omezení závislosti na mezinárodní finanční pomoci.

Zhruba rok po těchto událostech se Malawi nachází ve slibnější ekonomické kondici a pokračování pozitivního trendu se očekává i během roku 2014. Přesto však stále zůstává nejchudším státem regionu s velkým počtem obyvatel žijících na hranici chudoby. Zhruba ze čtyřiceti procent také zůstává Malawi závislé na zahraniční finanční pomoci, čelí rozsáhlým problémům s elektrifikací i infrastrukturou a disponuje extrémně neefektivním soudním systémem. Obecně je však (nejen ekonomická) situace stabilizovaná a je veřejností považována za lepší než za předchozích vlád. Podle indexu Freedom House bylo Malawi na konci roku 2013 hodnoceno jako částečně svobodný stát s jistým katalogem občanských svobod a lidských práv, jejichž garance státem však v plné míře nesplňuje demokratické normy. Vnitropoliticky je nyní situace v Malawi napjatá vzhledem k blížícím se květnovým volbám do prezidentského úřadu, parlamentu a poprvé také do lokálních zastupitelstev. Průběh voleb může být potenciálním zdrojem nestability, přestože občané Malawi již absolvovali čtyři po sobě jdoucí volební cykly splňující kritéria kompetitivní soutěže, která byla, i když ne bezvýhradně, hodnocena ze strany Freedom House jako svobodná. Po těchto zkušenostech lze tvrdit, že volební klání je v Malawi všemi aktéry považováno za jedinou legitimní cestu k získání politické moci. Důležitý je také fakt, že je obecně respektováno ústavní omezení maximálně dvou po sobě jdoucích pětiletých funkčních období prezidenta. Zároveň ale tato série soutěživých voleb nevedla k plné konsolidaci demokracie a Malawi se tak stále nachází v pozici hybridního režimu.

Permanentní politická soutěž

Destabilizačním faktorem politického systému je v podstatě nepřetržitě běžící volební kampaň, která začíná spočtením posledního volebního hlasu právě aktuálních voleb. Tento stav je zapříčiněn povahou prezidentského úřadu, který je z ústavy nadán extrémně silnými pravomocemi, což z Malawi činí silně prezidentský systém. V kombinaci s volebním systémem prosté většiny se stává zisk, respektive udržení, této pozice silným podnětem k velice intenzivní, a z pravidla velmi nečisté, politické soutěži, která je překážkou nejen hlubší demokratické konsolidace, ale i efektivního fungování státu. Politici zpravidla využívají formální i neformální nástroje plynoucí z jejich pozic k získání výhod nad oponenty, přičemž se však tyto praktiky nezvrhávají ve flagrantní porušování principu svobodných voleb. S blížícími se volbami jsou občasně zaznamenávány i případy omezených násilností spojených zejména s pořádáním volebních mítinků, které se nevyhnuly ani letošní volební kampani. Je ale třeba poznamenat, že všechny společenské i státní autority, včetně zástupců jednotlivých politických stran, takovéto incidenty kategoricky odsuzují.

Problémem je také slabě institucionalizovaný stranický systém, který je extrémně personalizovaný, což se výrazně odráží ve volbách, v nichž hrají silnou roli osobnosti před politickými stranami a politický systém Malawi je tak de facto kandidátně, nikoli stranicky orientovaný. Stranický systém je typický silnými nezávislými kandidáty, častými personálními změnami, odchody stranických špiček ze stranických struktur a zakládáním nových, ve volbách úspěšných, politických stran. Politická soutěž je v tomto prostředí redukována na úsilí o naplnění čistě osobních ambic skrze politické funkce, jež skýtají často lukrativní obchodní příležitosti, a projevuje se silnou neformální rivalitou existující vně stran i mezi nimi. Formální institucionální design státu je často obcházen neformálními praktikami v rámci politické rivality, jež jdou často proti ústavou zamýšleným záměrům. Takovéto prostředí vytváří fragmentovaný stranický systém a způsobuje silnou komercionalizaci politiky. Fragmentace je zapříčiněna nízkou koherencí politických stran, jimž jejich členové zachovávají loajalitu jen do chvíle, kdy jim členství ve straně zaručuje přístup k politickým úřadům. Celý systém má silné patrimoniální rysy a vede ke vzniku enormního množství politických úřadů, nepotismu, silné politizaci procesu vytváření veřejné politiky a v konečném důsledku k enormnímu plýtvání veřejnými zdroji.

Stranicko-politickou situaci v Malawi dobře ilustrují politické příběhy předchozí a současné hlavy státu. Předešlý prezident Mutharika byl členem první v demokratických volbách zvítězivší politické strany UDF, která obhájila své prvenství i ve volbách v roce 1999. Do v pořadí třetích demokratických voleb v roce 2004 již Mutharika kandidoval za UDF jako prezidentský kandidát, avšak jeho strana tentokrát neobhájila většinu v parlamentu, kterou zde získala bývalá nedemokraticky vládnoucí strana MCP. Po sporech mezi čelnými představiteli UDF prezident Mutharika v roce 2005 opustil stranu, za níž byl do své funkce zvolen, a zformoval novou stranu DPP, která ve volbách 2009 zvítězila a umožnila svému zakladateli obhájit prezidentskou funkci. Za viceprezidentku byla v těchto volbách zvolena nynější hlava státu Bandová, která rok po volbách čelila tlaku ze strany Mutharika požadujícího její odstoupení, aby dle spekulací mohl na její pozici dosadit svého bratra, nynějšího vůdce DPP. Situace se vyhrotila v ústavní krizi, kdy se Bandová obrátila na soud, který ji v tomto sporu nakonec podpořil. Bandová posléze v reakci na své vyloučení z vládní strany založila vlastní stranu PP. Překvapivým vyřešením celé krize byl srdeční infarkt, kterému prezident Mutharika v roce 2012 podlehl a byl tak ve své funkci dle ústavních principů nahrazen Bandovou, jíž byla vyjádřena široká podpora ze strany představitelů soudnictví, armády, občanské společnosti a mezinárodního společenství. Prezidentka Bandová je v čele PP vnímána jako silná kandidátka květnových voleb. Za další politické subjekty s významnější šancí na volební úspěch jsou obecně považovány DPP, MCP a UDF. Tyto strany se od sebe neodlišují ani tak ideologickým vymezením jako spíše svými etno-regionálními kořeny.

(Ne) jistý výsledek voleb

V současné době je s blížícími se květnovými volbami ústředním politickým tématem právě vrcholící korupční aféra, která vypukla během minulého roku, kdy prezidentka Bandová odvolala celý kabinet podezřelý z rozsáhlé korupce, praní špinavých peněz a zneužití veřejného úřadu. Celý skandál vyvolal bouřlivé reakce veřejnosti, dočasné zastavení zahraniční finanční pomoci a vysoké napětí v politické sféře. Soudního procesu se zatím zúčastnilo na sto podezřelých osob zahrnujících vysoké úředníky, politiky a byznysmeny. Tato kauza se přirozeně stala hlavním tématem volební kampaně, neboť se bezprostředně dotýká politické i ekonomické situace země, a je hlavní municí opozice vůči současné hlavě státu. Bandová se brání s odkazem na minulé vlády, během nichž se korupční systém etabloval a rozrostl do současných rozměrů. Zároveň činí aktivní kroky k omezení korupce a deklaruje, že boj s korupcí je pro ni vyšší prioritou než vítězství ve volbách. Analytici se shodují na tom, že aféra sice odradí jistou část voličů od volby PP, avšak Bandová jako držitelka úřadu disponuje mnoha formálními i neformálními výhodami, s jejichž využitím bude schopna roztříštěnou opozici ve volbách porazit a zajistit si pokračování svého mandátu.

Politická stabilita Malawi je velmi silně spjatá s ekonomickou situací země, která je významně ovlivněna přílivem zahraniční finanční pomoci podmíněné dodržováním lidských práv a omezením extrémní korupce. Zatímco v otázce dodržování lidských práv podnikla domácí vláda sérii pozitivních opatření, zastavení korupčních praktik se jeví jako obtížnější úkol. Důvodem je politické prostředí, jehož reálné fungování je strukturálně postavené na síti patrimoniálních vztahů založených na klientelismu, korupci a nepotismu. Jedná se o důsledek politické kultury, silného prezidencialismu, fragmentovaného stranického systému a obecně slabě etablovaných politických institucí. Tento stav paradoxně zaručuje poměrně stabilní a předvídatelné politické prostředí, neboť vytváří strukturu zabraňující antisystémovým střetům mezi politickými elitami a mechanismus distribuce státních zdrojů a moci. Spory elit o distribuci zdrojů a moci přitom bývají v afrických podmínkách častým zdrojem krizí, zvláště při silných vazbách politických elit a etnických skupin, které mají potenciál přerůstat do etnických střetů. Na druhou stranu je však politický model v Malawi kriticky neefektivním systémem řízení státu, který brzdí ekonomický růst, vyvolává občanskou nespokojenost a brání procesu demokratizace.

V důsledku tento systém vlády vede k chronickému zanedbávání klíčových oblastí veřejné politiky, jimiž jsou snížení chudoby a zajištění potravinové bezpečnosti. K vnitropolitickým krizím a politické nestabilitě dochází zpravidla při kombinaci výše zmíněných kritických faktorů. Obvykle se jedná o zhoršení ekonomické situace země v důsledku roztržky se zahraničními partnery nespokojenými se situací lidských práv nebo korupcí, což v kombinaci s případnou sezónní potravinovou krizí vede k eskalaci napětí a protestům namířených jak proti korupčním skandálům vlády, tak obecně proti dlouhodobě špatným životním podmínkám v zemi. V neposlední řadě je nutno podotknout, že zde v současnosti neexistuje riziko etnického ani sektářského násilí nebo hrozba státního převratu a občanské války. V kontextu regionální stability nečelí Malawi žádnému externímu riziku s výjimkou pohraničních nesrovnalostí s Tanzánií, na jejichž mírovém řešení se podílí regionální organizace. Na závěr lze konstatovat, že Malawi je s přihlédnutím ke všem okolnostem vnitropoliticky poměrně stabilním státem, jehož další vývoj závisí na výsledku květnových voleb, po nichž je s vítězstvím současné prezidentky Bandové očekáváno zachování reformního kurzu vlády a pokračující zlepšování situace v zemi. V případě vítězství jednoho z opozičních kandidátů je obtížné předvídat, jakým směrem se nová vláda bude ubírat, ale s vysokou pravděpodobností nelze očekávat žádné radikální zhoršení vnitropolitické situace státu.

Autor: Adam Drnovský, stážista CBAP

1587