Jak silná je ruská armáda?

Současná krize na Ukrajině a nedávná anexe Krymu vyvolaly diskuzi o síle a schopnostech ruské armády. Ruské ozbrojené síly prošly v posledních letech významnou proměnnou. Po rozpadu SSSR a na přelomu tisíciletí se nacházely ve velmi složité situaci.

Ztráta mocenského postavení Ruska, hospodářské a politické problémy se projevily i v poklesu vojenských výdajů, což mělo vliv na akceschopnost armády, spolu s tím upadala i její společenská prestiž. S nástupem Vladimíra Putina do prezidentského úřadu se začalo stále více hovořit o nutnosti reformy ozbrojených sil. Tyto snahy však na počátku narážely na odpor napříč politickým spektrem. Konflikt s Gruzií v roce 2008 však odhalil značné nedostatky v systému velení,  ve výstroji a výzbroji, stejně jako ve zpravodajské činnosti. Řada expertů se shodla na tom, že tato válka byla pro ruskou armádu „poslední válkou 20. století“, ve smyslu použité taktiky a způsobu organizace. Tato válka byla „katalyzátorem“ začátku modernizace, kterou by mělo do roku 2020 projít 70% sil. Modernizační program je zaměřený zejména na strategické jaderné zbraně, letectvo, loďstvo, protivzdušnou obranu a tajné služby.

Profesionalizace konvenčních jednotek

Ruské pozemní jednotky jsou postupně profesionalizovány a reorganizovány do uskupení schopných působit v nízko a středně intenzivních konfliktech. Jádro pozemních sil ale budou stále tvořit vojáci základní služby, Rusko v současné době neuvažuje o plně profesionální armádě. Elitní částí jsou výsadkové jednotky, skládající se z přibližně 35 000 vojáků. V roce 2013 bylo zřízeno Velitelství speciálních operací, a to za účelem řízení akcí i za hranicemi Ruska. Tyto složky jsou přímo odpovědné prezidentu Putinovi.

Účast Ruska ve vojenském paktu –  Collective Security Treaty Organization (CSTO), vytváří  nástupnický prostor pro konvenční síly mimo území. Ruské jednotky jsou alokovány na území signatářských států: Arménie  – 3 200 vojáků, Kyrgyzstán – 500 vojáků a Tádžikistán – 5 000 vojáků. Rusko má dále jednotky v Abcházii, Jižní Osetii – 7 000 vojáků, Moldavsku Podněstří – 1 500 vojáků (Zdroj: IISS, The Military Balance 2014).

Akce Ruské armády v souvislosti s anexí Krymu a konfliktem na Ukrajině vyvolaly mezi odbornými kruhy překvapení o vysoké kvalitě bojových jednotek, zejména speciálních jednotek operujících na hranici s Ukrajinou. Spekuluje se o tom, že významné pomoci se v minulých letech dostalo od Německa, které ruským silám poskytlo simulátory a výcvikové modely, podle kterých cvičí Bundeswehr.

Rusko tak disponuje významnými silami rychlé reakce, které jsou v mnoha ohledech plně kompatibilní se silami NATO, když vezmeme v úvahu, že Aliance má v současné době 13 000 vojáků v silách rychlé reakce (cíl je 30 000), Ruské kapacity jsou téměř trojnásobné.

Ruské námořnictvo a letectvo je na tom o něco hůře. Téměř celé námořnictvo se skládá z pozůstatků z minulé éry, mezi které patří i jediná ruská letadlová loď Kuzněcov. Letectvo na tom není o moc lépe, většina letedel pochází z 80. let, a to i přesto, že firma Suchoj v současné době pracuje na letounu 5. generace (T-50).

Modernizací prochází také protivzdušná obrana. Rusko pracuje na vývoji raket země-vzduch S-500, které by měly nahradit stávající S-400.

Modernizace nukleárního arzenálu

Ruský nukleární arzenál zůstává na stejné úrovni jako ten americký. Moskva má k dispozici přibližně 1 500 strategických hlavic rozmístěných na mezikontinentálních střelách, ponorkách a bombardérech. Dále se odhaduje, že má i 2 000 taktických jaderných hlavic. Většina ruského nukleárního arzenálu je modernizována, ponorky, strategické bombardéry, v nejbližší dekádě se počítá i s nahrazením zastaralých mezikontinentálních raket.

Zvyšování vojenského rozpočtu

Rozpočet na armádu se v posledním desetiletí zdvojnásobil na nynějších 90 miliard dolarů (Čína 188 mld. USD, USA 640 mld. USD). Rusko však stále utrácí na jednoho vojáka méně, než USA a někteří z jeho spojenců. Ruský armádní rozpočet značně závisí na světových cenách ropy, které jsou náchylné k rychlým změnám, proto je potřeba vnímat jeho zvyšování i v tomto kontextu. (Zdroj.: SIPRI, 2014)

Připraveni na „hybridní válku“

Pojem hybridní válka (hybrid warfare) nebo také nelieární válka  (non-linear war) je v současné době nejvíce skloňován v souvislosti s vojenským konfliktem na Ukrajině. Tento koncept představil v roce 2013 ruský náčelník generálního štábu V. Gerasimov. Jde o permanentní válku, kdy není zřejmé, zda konflikt probíhá nebo ne, neexistuje hranice mezi mírem a válkou. Jedná se o „mix“ politických, ekonomických, ale také informační akcí vůči protivníkovi, a to i v kombinaci s využitím opozičních sil na jeho území. Hybridní válkou lze porazit silnějšího protivníka. Gerasimov před dvěma lety vyslovil názor, že by se Rusko mělo na tento typ války začít připravovat. Hybridní válka podle něj probíhá na Blízkém východě nebo v Africe.

Ukrajinská krize nás přesvědčila o tom, že Rusko vzalo Gerasimova slova vážně. Konflikt je příkladnou ukázkou hybridní války. Rusko materiálně podporuje povstalce, zároveň do boje zasahují pravidelné i nepravidelné jednotky ruské armády. Vojáci nejsou nijak označeni, proto lze jen těžko argumentovat „komu vlastně patří?“. „Zelení mužíci“, jak se jim začalo říkat (mnohdy se jedná o příslušníky speciálních sil, zpravodajce pod cizí identitou), nejdříve obsadí strategické objekty, aby je následně předali povstalcům. Diskutabilní je i používaní vojenské techniky. Povstalci argumentují, že zbraně ukořistili pravidelné ukrajinské armádě, chaos, který na povstaleckém území panuje, umožňuje přejezdy ruské vojenské techniky, mnohdy kamuflované, na ukrajinské území. Existuje řada důkazů od satelitních snímků až po fotografie novinářů, že se jedná o ruskou techniku. V této fázi nastupuje další prvek hybridní války –  informační válka. Musí se vytvořit mýtus, že Rusko se do konfliktu nevměšuje a zároveň je nutné ospravedlnit legitimitu počínání povstalců. Významnou roli hraje ruská státní televize a tisk, ale také internet. Rusko vytvořilo silný systém placených přispěvatelů tzv. trollů, kteří se snaží ovlivňovat různá diskuzní fóra.

Závěrem je nutné konstatovat, že ruská armáda opět začíná „nabírat dech“. Nejsou to pouhé zástupy vojáků pochodujících na Rudém náměstí a spolu s nimi jedoucí „naleštěná“ technika. Ruské velení si uvědomilo, že síla není pouze v prosté vojenské přesile. Úspěch každé operace závisí na kombinaci vojenských akcí spolu s politickou a informační ofenzivou.

Autor: Tomáš Kolomazník

1635