Krize ve Středomoří a evropská odezva

Vidina lepšího života žene tisíce lidí ze svých domovů, kteří neváhají riskovat své životy, aby se dostali do Evropy. Od začátku letošního roku již zemřelo více jak 1750 běženců ze Severní Afriky a Blízkého východu, kteří se snažili dostat k evropským břehům přes Středozemní moře. Vzhledem k příznivému počasí v následujících měsících se předpokládá další hromadný příliv uprchlíků. Jakým způsobem se Evropská unie snaží zamezit krizi ve Středozemním moři?

Problém současné uprchlické krize je mnohem komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Hlavním důvodem je azylové právo, které Evropskou unii značně omezuje. Uprchlíky totiž není možné poslat zpět do jejich domovské země, aniž by zároveň nedošlo k porušení mezinárodních azylových závazků. Podle nichž není možné navrátit osobu zpět do země, ve které jí hrozí nebezpečí.

Evropská unie (Amsterodamská smlouva) zavedla Společný evropský azylový systém (SEAS), který harmonizuje minimální standardy pro všechny členské země při posuzování žádosti o azyl. Součástí SEAS je tzv. Dublinské nařízení, podle kterého posouzení žádosti o azyl přísluší tomu státu, jehož státní hranici žadatel neoprávněně překročil přicházeje ze třetího státu. Avšak z toho důvodu se státy jižní Evropy (Itálie, Řecko, Malta), do kterých uprchlíci míří nejčastěji, nacházejí pod velkým tlakem. Solidarita mezi přetíženými státy na jihu a ostatními státy, pokud se jedná o sdílení této zátěže, neexistuje.

Akční plán Evropské komise

Po poslední dubnové tragédii ve Středozemním moři, při které zahynuly stovky uprchlíků směřujících k evropským břehům, vydala Evropská komise deseti bodový akční plán, jak čelit bezprecedentnímu nárůstu nelegální migrace přes Středozemní moře a zamezit tak podobným tragédiím. Ve svém plánu se EU zavazuje navýšit prostředky pro operace EU Triton a Poseidon, které pomáhají při vyhledávaní lodí a záchraně uprchlíků. Prostředky budou rovněž využity na rozšíření operační oblasti, aby lodě mohly zasahovat i dále od evropských pobřeží. Plán nepočítá pouze s finančními opatřeními při záchraně uprchlíků, ale rovněž se snaží předejít tragédiím pomocí systematického vyhledávání a ničení nezpůsobilých lodí na pobřeží, které by mohly být zneužívané pro obchod s lidmi. Avšak u tohoto bodu se dají předpokládat právní překážky vztahující se k vlastnictví lodí.

Součástí plánu jsou také opatření týkající se formálních záležitostí při přijímání žadatelů o azyl. Jedná se například o rozmístění týmů z Evropské azylové agentury (EASO) v Itálii a Řecku na pomoc při zpracování žádosti o azyl. V současnosti totiž zpracování žádosti o azyl trvá čtyři a více měsíců, a proto by mělo dojít ke zredukování na dva měsíce. Plán dále stanoví podmínky pro státy, které by měly nově zajišťovat odebírání otisku prstů všem žadatelům o azyl. Odebírání otisku prstů je již dáno nařízením o EURODAC, které je součástí Společného evropského azylového systému od roku 2003. Avšak například Itálie byla několikrát obviněna z porušování zmíněného ustanovení, a proto se tento bod znovu objevuje i v akčním plánu. Plán rovněž uvádí, že státy by měly uvažovat nad možností přemístění uprchlíků, aby zmírnily tlak na státy jako je Itálie, Řecko a Malta. Nicméně Evropská unie nemá mechanismy na to, aby státy k takovému druhu solidarity donutila.

Kromě toho je známo, že většina členských států zastává k tomuto kroku spíše odmítavý postoj. V roce 2013 odmítly členské státy EU přes 425 000 žádostí o azyl. Neúspěšní žadatelé se tak museli vrátit zpět do země svého původu či tranzitu. Avšak ve skutečnosti bylo navráceno zpět méně než 40% neúspěšných žadatelů o azyl. Z toho důvodu zavádí akční plán Evropské komise nový „Návratový program“ koordinovaný z Itálie, Řecka a Malty, jenž by měl urychlit návrat azylantů, kterým byl přístup do EU zamítnut. Akční plán se v závěru zaměřuje na země, ze kterých do Evropy přichází nejvíce uprchlíků.  EU by se s těmito státy měla snažit navázat kontakty, které by ve výsledku mohly zmírnit příliv uprchlíků, což se zdá v dlouhodobém horizontu jako vhodné řešení. Plán také počítá s rozmístěním evropských imigračních úředníků do klíčových oblastí (Niger, Tunisko, Maroko, Egypt, Turecko), kde by mohli získat důležité informace ohledně migračních toků a posílit tak v těchto oblastech roli delegací EU.

Opatření uvedená v akčním plánu Evropské komise mohou být vhodná jako dílčí řešení, avšak základní problém stále přetrvává. Migranti si totiž sami nemohou zvolit zemi EU, ve které by chtěli azyl získat. O azyl lze požádat jen na území státu, do kterého uprchlík dorazí jako první. Evropská unie tedy nedisponuje mechanismy na rozmístění uprchlíků v rámci dalších evropských zemí, a proto břemeno zůstává zejména na jižních státech. Ty se v současné době potýkají s neschopností čelit stále narůstajícími přílivu uprchlíků.

Jednotná azylová politika

Krize ve Středomoří vyvolala rozsáhlé diskuze a stále častěji se ozývají hlasy pro zavedení jednotné azylové politiky EU. Evropská unie by měla v oblasti azylu jednat jako koherentní celek a neponechávat zodpovědnost na přetížených státech. Přesto je posílení pravomoci Evropské komise v oblasti migrace a azylu vzhledem k současné situaci v evropských zemích téměř nemožné. Evropská unie musela po posledních volbách do Evropského parlamentu čelit vzestupu populistických a protestních stran, které se vyznačují euroskepticismem a anti-imigračními postoji. Přestože tyto strany výrazně nepřispívají k tvorbě evropské politiky, přitahují pozornost médií a jsou tak pro většinu občanů Unie známé. Evropeizace v oblasti migrace a azylu by tak mohla podnítit odpor občanů EU, které sužují obavy o pracovní místa a strach z radikalizace mezi evropskými muslimy. To by v neposlední řadě mohlo vést k nárůstu populistických, radikálně pravicových stran na evropské úrovni.

Ačkoliv se Evropská unie krizi ve Středomoří snaží čelit, akční plán Evropské komise není komplexním řešením. Evropská unie si je vědoma toho, že většina členských států EU nebude souhlasit s posílením role Evropské komise v oblasti migrace a azylu. Komise by tak rozhodovala například o přemísťování uprchlíků či zavedení kvótových systémů. Přesto se v Evropské unii najdou státy, které na sebe budou chtít břemena přetížených států EU dobrovolně převzít či alespoň podpořit navýšení prostředků na záchranné operace. Navržené dílčí kroky v podobě akčního plánu jsou pro jednotlivé členské státy EU mnohem přijatelnější.  V dlouhodobém horizontu by se Evropská unie měla převážně zaměřit na stabilizaci situace ve státech, ze kterých většina nelegálních migrantů pochází.

Autor: Jana Bandurová

1344