Evropa se stává stále více radikální. Co to znamená pro svět?

Na kontinentě měla demokracie vždy i svou specifickou tvář, například v Portugalských volbách 4. října 2015 kandidovala Maoistická strana, která měla v sloganu „smrt zrádcem“. Na levém spektru kandidovala těhotná psycholožka se sklonem pózovat nahá na předních stránkách časopisů nebo strana, která by ráda rozšířila lidská práva na zvířata a další strana pro důchodce pod zkratkou PURP.

Po desetiletí tyto strany oživovaly periferie evropské politické debaty, zatímco moc zůstávala v rukou středových politiků, naklánějících se střídavě napravo a nalevo. Hádali se sice ohledně výšky zdanění a veřejných výdajů, ale dokázali se shodnout na větších tématech jako tržní ekonomika, mezinárodní obchod, členství v EU a transatlantické spojenectví.

Dnes to už neplatí. Středový konsensus je pod útokem ze všech stran, od nového radikálního šéfa opoziční Labouristické strany ve Velké Británii až po levicovou Syrizu v Řecku. Takováto hnutí jsou dnes ve vládách nebo vedou opozice ve více státech EU. Jejich vliv by mohl mít významné důsledky pro NATO, uprchlíky či ekonomickou situaci.

1. Obrana, Rusko a transatlantické spojenectví

Spojené království bývalo tradičně nejvěrnějším spojencem USA v Evropě a pilířem NATO. Dnes je největší opoziční strana v zemi vedena mužem, který nazval založení EU „tragédií“ a zpochybňuje existenci Aliance. „Musíme se začít seriózně zabývat našim členstvím v NATO,“ řekl Jeremy Corbyn, nedávno zvolený předseda Labouristické strany, v parlamentu v roce 2013. V poslední době sice ustoupil od požadavku vystoupení z NATO, odůvodnil to nedostatkem veřejné podpory, ale rád by „omezil jeho roli. “ Corbyn není jediný evropský představitel, který zpochybňuje význam Aliance. Marine Le Pen, předsedkyně ultrapravicové strany Národní Front ve Francii, je sice ideologicky na opačném konci, ale sdílí také nechuť vůči NATO. Le Penová slibuje, že Francie opustí alianční vojenskou strukturu, pokud se jí podaří vyhrát prezidentské volby v roce 2017. „NATO je pouze přívěskem Ameriky,“ řekla nedávno. „USA jsou hegemonem, který udělá vše proto, aby zpevnil stisk kolem naší země.“

Corbyn i Le Pen chtějí udržovat lepší vztahy s Ruskem a jsou velmi kritičtí vůči reakci Západu na moskevskou intervenci na Ukrajině. Ruský ambasador v Londýně, Alexander Yakovenko přivítal Corbynovo zvolení do čela Labouristické strany, které označil za “radikální zlom v britské politice.“

2. Uprchlíci a migranti

Mainstreamové strany v EU se jdou „navzájem poprat“ o to, jaký má být společný postup vůči uprchlické krizi. Prezident středolevé frakce v Evropském parlamentu vyzval k vyloučení slovenské sociální demokracie kvůli postoji premiéra Róberta Fica k uprchlickým kvótám. „Pozice, kterou jasně zastává Robert Fico, a která se týká ‚omezení svobody Muslimů v Evropě‘ nebo tvrzení, že ‚Slovensko je stavěné pro Slováky, nikoliv pro menšiny‘, zastyděla celou pokrokovou frakci,“ řekl Gianni Pittella, prezident socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. Mnozí volají po středopravé frakci, aby reagovala podobně proti straně maďarského premiéra Viktora Orbána. Někteří chtějí přerušit práva Maďarska hlasovat v EU kvůli jeho tvrdému přístupu – vybudování ostrých drátěných plotů a využívání vojenských jednotek, které brání uprchlíkům v přechodu jeho zemí.

„Zdá se, že pro tyto východní země představuje EU pouze dvě věci: příspěvky a velké tržiště (pro jejich produkty),“ napsal francouzský deník Le Monde. „To je velká škoda s ohledem na základní demokratické a lidské hodnoty, které by měly být základem Evropské integrace.“Orbán odmítl to, co nazval „morálním imperialismem“ německé kancléřky Angely Merkelové, která se snaží tlačit východní Evropany, aby přijaly více uprchlíků.

Odmítavý postoj ale deklarují také západoevropští politici, a to ze strachu o ztrátu voličských hlasů ve prospěch ultrapravice. Bývalý Francouzský prezident Nikolas Sarkozy obvinil Evropské leadery ze lhaní o rozsahu uprchlické situace, varujíc přitom, že do EU proudí „miliony a miliony“ migrantů.

3. Ekonomická situace

Strach, že vítězství ultralevicové Syrizy může vést k opětovnému propuknutí ekonomické krize v eurozóně se zatím nepotvrdilo. Znovuzvolený premiér Alexis Tsipras řekl, že jeho vláda bude respektovat uzavřené dohody. Tsipras ale nasadil tvrdý slovník a slibuje obnovit boj, kterým by dotlačil mezinárodní věřitele k odpuštění většiny z obrovských řeckých dluhů. Doufá, že podporu získá díky záplavě evropských voleb konajících se v blízké budoucnosti.

V následujících měsících budou ultralevicové strany soupeřit o moc v zemích, které byly těžce postiženy krizí v Eurozóně. Pablo Iglesias, leader španělské strany Podemos, doufá, že vítězství jeho řeckého přítele vylepší i jeho klesající výsledky v nadcházejících španělských volbách. Gerry Adams z levicové strany Sinn Fein v Irsku chce totéž. „Jen si představte, co by se mohlo stát, kdyby řecký premiér měl na své straně Pabla (Iglesiase) ve Španělsku, Gerryho Adamse v Irsku a pokrokového premiéra v Portugalsku,“ řekl Tsipras minulý týden, čímž naznačil, že takový blok „pokrokových sil „by mohl přinést radikální změny v Evropské ekonomické politice.

4. Evropská jednota

Euroskeptismus je rostoucí politickou silou. Vyvolává strach o budoucnost jednoty projektu, který jeho příznivci oslavují jako základ míru a prosperity v poválečné Evropě. Ve Velké Británii úspěchy nacionalistické UKIP zatlačily na premiéra Camerona a přinutily ho vyhlásit referendum o vystoupení z EU v roce 2017. Mnozí na kontinentu se bojí britského odjezdu nebo „Brexitu“, který by mohl vést k rozpuštění unie. Cameron prohlásil, že bude prosazovat udržení Británie uvnitř EU, pokud dokáže získat ústupky od ostatních států jako například větší kontrolu nad migrací. Na opozici však naráží i ve vlastní Konzervativní straně, kde se nachází silná euroskeptická frakce.

Protievropské cítění je rozšířeno i v zemích, které byly kdysi oddanými podporovately spojené Evropy. Le Penová řekla, že ona bude „Madam Frexit“ a vytáhne Francie z eurozóny. „Měli bychom vystoupit z Eurozóny a z Evropské Unie“ tvrdí její nizozemský ultrapravicový spojenec Geert Wilders, jehož strana se v nizozemských předvolebních průzkumech pohybuje na prvních místech.

Euroskeptici byli povzbuzeni neschopností vlád EU vytvořit společnou odpověď na uprchlickou krizi a také rozhodnutím některých členů přerušit platnost Schengenské dohody o bezpasovom cestování, která byla dlouho opěvována jako jeden z největších výdobytků EU.

Polsko pod vládou středu bylo dlouho energickým podporovatelem EU, ale průzkumy naznačují, že volby, které se budou konat 25. října přinesou vítězství konzervativní strany Právo a Spravedlnost, jejíž vztahy s partnery v EU jsou historicky problémové. Kromě požadavku tvrdších opatření v blokování vstupu uprchlíkům, Právo a Spravedlnost nesdílí ani mainstreamová evropské smýšlení o životním prostředí. Oponuje závazné dohodě, ke které má dojít na nadcházejícím summitu v Paříži týkajícího se klimatických změn, protože chce, aby mohlo Polsko pokračovat v pálení uhlí a produkování elektřiny.

Nadcházející měsíce tak budou tvrdou zkouškou pro EU, její soudržnost a budoucí perspektivu. Všichni si musí uvědomit, že teď se hraje o všechno.

 Autor: Samo Žilinčík a CBAP

1543