CBAP Monitor: Arabský svět – listopad 2015

Jaký bude turecký přístup k regionálním otázkám po volbách? • Japonsko a Záliv: Co následuje po energii? • Saudská Arábie: Nárůst vnitřních a vnějších problémů • Možné dopady pařížských útoků na Syrskou krizi

Jaký bude turecký přístup k regionálním otázkám po volbách?

Zdroj: The Regional Center for Strategic Studies

Strana spravedlnosti a rozvoje tureckého prezidenta Erdoğana získala v listopadových parlamentních volbách absolutní většinu. Za tento úspěch pravděpodobně vděčí bezpečnostní situaci v zemi, kterou zhoršily útoky přisuzované Islámskému státu a Kurdské dělnické straně. Tyto útoky získaly straně voličů jak z nacionalistické hnutí, tak i z Lidově-demokratické strany.

S největší pravděpodobností se bude Erdoganova strana do budoucna snažit tento stav udržet. Z toho důvodu je možné očekávat snahu o omezení pro-kurdské Lidově-demokratické strany a zároveň otevřené nepřátelství vůči Kurdské dělnické straně, které je možné demonstrovat na pokračujících vojenských operacích proti jejím baštám v hraniční provincii Hakkari. V tomto ohledu je pro Ankaru problematický i Ruský zásah v Sýrii, který může způsobit silnější postavení Kurdů v severní části Sýrie. Rovněž se zdá, že Turecko se bude i nadále snažit o nahrazení Assada svými spojenci v Syrské opozici. Lze očekávat i snahu o udržení opatrného přístupu k Íránu založenou na „oddělování otázek“. Dále se bude Turecko pravděpodobně snažit o napravení vztahů se státy Rady pro spolupráci zemí Zálivu. Také je možné, že kvůli Ruské intervenci, rostoucí teroristické aktivitě a jaderné dohodě s Íránem se bude Ankara snažit vyřešit své spory s Izraelem.

Japonsko a Záliv: Co následuje po energii?

Zdroj: Al-Jazeera Center for Studies

Japonská politika v oblasti Zálivu je založena na dvou základních principech: ekonomických zájmech a americké ochraně lodních tras. Z důvodu nedostatku energetických zdrojů v zemi, je Tokio do velké míry závislé na zásobách z oblasti Perského zálivu. Nicméně existuje několik otázek, které by mohly ovlivnit vztahy mezi Japonskem a Radou pro spolupráci zemí v Zálivu.

Rostoucí pravděpodobnost zrušení ekonomických sankcí vůči Íránu nepochybně zvýší konkurenci na japonském trhu. I přesto, že Teherán zatím nemusí být schopen exportu zkapalněného zemního plynu, je pravděpodobné, že íránská energetická produkce bude mít silný vstup na japonský trh. Zároveň existuje několik japonských společností, které chtějí do íránského energetického sektoru investovat, což naznačuje, že Tokio se bude snažit diverzifikovat své energetické zdroje. I přes tuto snahu je však zřejmé, že v příštích dvou dekádách bude Japonsko importovat velké množství ropy a zemního plynu právě ze zemí Zálivu. Tento stav výjimečnosti oblasti Zálivu pro japonskou politiku byl potvrzen po fukušimské tragédii.

Japonsko má také dlouhé zkušenosti se zvyšováním efektivity energetiky, z níž mohou všechny země v regionu získat. Navíc, nové trendy v energetice v státech Perského zálivu zahrnují větší efektivitu v budovách, chlazení a rozvodných sítích. Tyto trendy ve stále větší míře ovlivňují jejich politiku. Je tedy pravděpodobné, že země Zálivu investují miliardy dolarů do obnovitelných zdrojů, což umožní japonským společnostem investovat a vytvářet vztahy v nových odvětvích v regionu.

Saudská Arábie: Nárůst vnitřních a vnějších problémů

Zdroj: The Institute for National Security Studies

Saudská Arábie zažívá jednu z nejcitlivějších období za poslední roky. Kombinace historických procesů probíhajících v regionu vytváří soubor výzev pro politickou stabilitu království.
Ve vnitrostátních záležitostech je klíčové přebírání vlády další generací královského rodu. Tato změna je doprovázena bojem o moc v království. Mezi hlavní póly sporu patří Mohammad bin Salman, upřednostňovaný, ale nezkušený syn krále Salmana a korunní princ Muhammad bin Nayef. Mohammad bin Salman byl svým otcem jmenován jako náhradní korunní princ, ministr obrany a předseda Rady pro záležitosti ekonomiky a vývoje. Toto jmenování v kombinaci s politikou, kterou princ zastává vedly k nárůstu opozice. Ta byla vyjádřena ve dvou dopisech publikovaných v tisku, v nichž nejmenovaný člen nastupující generace vyzývá ostatní syny Ibn Sauda na sjednocení a svržení nynějšího krále Salmana. Publikování těchto listů je v Saudské politice výjimečné, protože jakékoliv spory byly vždy řešeny „v rodině“ a za zavřenými dveřmi.

Mimo toto problematické přebírání moci se také objevují problémy s operacemi Islámského státu na území Saudské Arábie, které podkopávají legitimitu a stabilitu monarchie. Taktéž je problematickým propad cen ropy o více než 50% za minulý rok, který má za následek rozpočtové škrty, které mohou z dlouhodobého hlediska způsobit nespokojenost mezi obyvatelstvem.

Na mezinárodním poli se rýsuje několik problémů. V první řadě je pro Rijád nebezpečnou situace v Jemenu. Kde se i přes Saudskou podporu nedaří zcela porazit šíitske povstalce, který se usídlili na severu země. I v případě, že se nakonec podaří povstání ukončit, nebude Jemen zcela stabilizovaný. Pozitivní není pro Saudskou Arábii situace ani v regionu. S postupným snižováním sankcí vůči Íránu lze předpokládat jeho větší roli na celém Blízkém východě. V tomto případě bude muset Rijád pokračovat v boji proti Teheránu pomocí proxy válek.

Tato akumulace problémů během období regionálních nepokojů a historické vnitřní změny mohou způsobit spuštění procesů, které postupně změní celé Saudské království.

Možné dopady pařížských útoků na Syrskou krizi

Zdroj: The Regional Center for Strategic Studies

Útoky v Paříži v noci 13. listopadu donutí Francii k politické a vojenské akci při řešení krize v Sýrii. Prezident Hollande potvrdil odpovědnost Islámského státu za útoky a definoval je jako akt války, což znamená, že je třeba přijít s odpovídající odpovědí. Francie si tedy může vybrat z několika řešení:

  1. Snažit se o politické řešení krize, spolu s pozitivní změnou postoje k Bašáru Asadovi.
  2. Zvýšit frekvenci vzdušných útoků proti Islámskému státu.
  3. Zabývat se podpůrnými jednotkami na zemi, s kýmkoliv kdo bude ochoten. V tomto případě by byla nutná kooperace Ruska, Spojených států a pravděpodobně i Íránu.

Avšak v případě jakéhokoliv zintenzivnění nasazení Francie v Sýrii je možné očekávat několikáté odezvy, včetně těchto:

  • Nárůst teroristických spících buněk v Evropě
  • Posílení bezpečnostních opatření proti imigrantům
  • Nástup evropské extrémní pravice s anti-migrační rétorikou
  • Geografické rozšíření proti-IS aliance s možným návratem k preventivním útokům

Pařížské útoky tedy donutí Západní státy brát syrskou krizi s ještě větší vážností a snažit se najít brzké řešení.

Zpracoval: Branislav Mičko

1058