Rozkol Al Káidy a Islámského státu

V únoru 2014 Al Kaida oficiálně deklarovala: „Islámský stát není součástí Al Káidy, nemáme žádný vliv na jejich organizaci a Al Káida není odpovědna za jeho činy.“ Stalo se tak přibližně půl roku poté, co hlavní vůdce Islámského státu (IS), Abú Bakr Al-Bagdádi, vyhlásil obsazené území pokrývající severovýchodní Sýrii a části severozápadního Iráku za chalífát. Expanze IS byla velmi rychlá. Rozdělení Al Káidy a IS byla jenom otázka času. Neshody mezi těmito dvěma organizacemi začaly již v době, kdy dnešní Islámský stát fungoval jako přímo podřízená část centrální Al Káidy.

Počáteční konfrontace

Napětí mezi Al Káidou a tehdejší organizací vedenou Abu Musabem Al Zarkávim bylo zjevné již předtím, než Usáma bin Ládin oslovil Al Zarkáviho s nabídkou o připojení této organizace k Al Káide. Usáma bin Ládin viděl, že na území Iráku dochází k formování silné struktury, která by dříve nebo později mohla ohrozit působení Al Káidy v regionu. Přijetím nabídky by došlo k přejmenování organizace a k transformaci její struktury z organizačního hlediska, čímž by nad ní Usáma bin Ládin získal větší kontrolu.  Al Zarkávi byl zprvu zásadně proti, zejména kvůli tomu, že jeho organizace měla odlišné cíle i vize než byly ty, které prezentovala Al Káida Usámy bin Ládina. I přes to však v roce 2004 došlo k propojení těchto organizací a ke vzniku Al Káidy v Iráku na čele s Al Zarkávim.

Jak se později ukázalo, vytvoření Al Káidy v Iráku byl jenom způsob jak zabránit vzniku konfliktu těchto dvou struktur. I když Al Zarkávi oficiálně slíbil věrnost Al Káidě a akceptoval její jméno jako součást své organizace, ve skutečnosti byl stále vůdcem prosazujícím své vlastní vize, nerespektujíc pokyny delegované centrální Al Káidou. Usáma bin Ládin nadále navenek akceptoval svého spojence v Iráku, protože cíl, který tam měl (vyhnat USA a jejich spojence z Iráku) byl mnohem důležitější než vnitro-organizační neshody v rámci Al Káidy. Přesto se však rozhodl zaslat Al Zarkávimu písemné „napomenutí“ prostřednictvím své pravé ruky, Aymana Al Zawahiriho. V dopise stálo: „Jednou z věcí, které nejsou přijatelné pro muslimy, kteří tě podporují, je masakrování rukojmích. Nenech se klamat chválou od mladých mužů, kteří tě nazývají „mistrem vraždění“. Tyto činy neodrážejí obecnou myšlenku bojů v Iráku a tebe, vyvoleného a požehnaného Bohem.“  Na první pohled se zdálo, že Al Zarkáví přijímá přání centrálního vedení. V realitě se však příliš zdráhal plnit tyto rozkazy.

Abu Musab Al Zarkávi zemřel při amerických leteckých náletech nedaleko Bagdádu v roce 2006. Vedení Al Káidy v Iráku převzal Abu Omar Al Bagdádi a přejmenoval organizaci na Islámský stát v Iráku (ISI) – podle návrhu centrální Al Káidy. ISI se poslušně vydal cestou představ centrální Al Káidy, vyvaroval se brutálním masakrům příslušníků větve Shia a snažil se plnit rozkazy, které byly zaslány ještě jeho předchůdci Al Zawahirim. Ty zněly: „Vytvoř islámskou autoritu nebo emirát, pak ji rozvíjej a podporuj pokud nedosáhne úrovně chalífátu – pokrývajíc co nejvíc teritoria v Iráku, kde by mohla šířit svoji moc…“

Po smrti Abu Omara Bagdádiho hledali příslušníci ISI nového vůdce. Do čela organizace se v roce 2010 postavil Abu Bakr Al Bagdádi, který vyhověl kritériím žádaného vůdce. Po kompletním převzetí moci do svých rukou zahájil Al Bagdádi rozšiřováni ISI i do sousední Sýrie, kde probíhající občanská válka umožnila ISI obsadit určité území, kompletně zrušit hranice mezi Sýrií a Irákem a vybudovat Islámský stát v Iráku a Sýrii, přidávajíc „S“ na konec své zkratky. Pomocí expanze do Sýrie ISIS dosáhl něco, co se Al Káidě ani jiné teroristické organizaci dosud nikdy nepodařilo a díky své teritorialitě se stal zatím bezprecedentní teroristickou strukturou vůbec.

Vize a strategie

Klíčové rozdíly ve vizích a strategiích příslušníků Al Káidy a Islámského státu se týkají zejména problematiky globální islámské revoluce a také otázky vytvoření chalífátu. I když mají obě struktury stejný cíl, jejich názory na to, jak ho dosáhnout, se výrazně liší. Tyto protichůdné způsoby myšlení zašly až tak daleko, že dokázaly způsobit zásadní rozkol ve společném fungovaní obou struktur a přinutily je k jejich rozchodu.

Zatímco Islámský stát (stejně jako mnoho jiných, menších islamistických struktur na Blízkém východě) zastává vizi lokální islámské revoluce, Al Káida je ve svém myšlení unikátní. Jako při jedné z mála teroristických organizacích, můžeme u ní pozorovat globální vize islámské revoluce. Hlavní rozdíl v jejích strategiích spočívá v názoru, že pokud by se Al Káida zprvu soustředila na vyhnání západních spojenců z území Blízkého východu a až pak by dobyla území a odstranila prozápadní režimy vládnoucí ve státech Blízkého východu; Islámský stát by nejdřív dobyl území lokálně a pak by expandoval. Tato teoretická vize Islámského státu se vlastně potvrdila.

Druhý velice zásadní rozdíl v myšlení Al Káidy a Islámského státu je viditelný v otázce o vytvoření chalífátu. Jak máme možnost vidět u Al Káidy, i přes své dlouhodobé působení na mezinárodní scéně zatím nedospěla k vytvoření chalífátu. Ideologie Al Káidy vidí tento proces jako velmi pomalý, zatím co terorismus má být jenom jedním z nástrojů, který časem pomůže chalífát vytvořit. Islámský stát, jako kontrast Al Káidy, považuje za nevyhnutné nejdřív „osvobodit“ lid a utvořit mocenskou strukturu. Teritorium přitom považuje za úplně primárnou podmínku pro začátek celého procesu budování chalífátu. Korespondent magazínu The Atlantic, Graeme Wood to trefně shrnul ve svém článku What ISIS Really Wants: „Bin Ládin viděl terorismus jako předvoj chalífátu, neočekával však, že jeho vytvoření dosáhne v průběhu svého života. Jeho organizace byla flexibilní, operovala jako geograficky roztříštěna síť nezávislých buněk. Na rozdíl od Al Káidy, Islámský stát vyžaduje teritorium pro svou legitimitu, a vládnoucí strukturu.“

Al Káida vs. Islámský stát

Od počátku jejich rozkolu v roce 2014 bojují Al Káida s Islámským státem o prestiž lídra všech teroristických organizacích, který bude dál udávat směr nové éry organizované islamistické rezistence.  Nejsou to však jenom fyzické boje na území Sýrie. Primární část jejich rivality probíhá virtuálně – pomocí online časopisů a sociálních médií, která reflektují, jak se obě organizace prezentují před světem a v závislosti na to i fakt, jak rychle a efektivně jsou schopné získávat více sympatizantů a bojovníků. Důležitá je však i sekundární role propagandy, která spočívá v podpoře, udržení a motivaci současných příslušníků obou organizací.

Pokud bychom měli zhodnotit vystupování Al Káidy a Islámského státu v médiích a na sociálních sítích je zřejmé, že zatímco se Al Káida přiklání k tradičnější a konzervativnější metodě přesvědčování o tom, že přidáním se k jejich organizaci daný sympatizant „činí to správné rozhodnutí“. Příslušníci Islámského státu se snaží využít moderní metody a zasáhnout „srdce“ potenciálních přívrženců na správném místě. Proto se Islámský stát ve své strategicky promyšlené propagandě ani tak nesnaží své publikum přesvědčit, ale raději sází na stimulaci, kdy dané publikum samo vyhodnotí svůj zájem o přidání se k Islámskému státu po zhlédnutí zdánlivě atraktivních videonahrávek zobrazujících vítězné boje Islámského států nad jeho soupeři.

Rozdílné přístupy obou organizací při oslovování své cílové skupiny je možné pozorovat i přes jejich diskurz v jimi pravidelně vydávanými periodiky. V časopise Inspire volí Al Káida přímou strategii, kde ukazuje svým příslušníkům způsoby vytvoření vlastní domácí bomby a tím i jednoduchost uskutečnění teroristického útoku jednotlivcem. Pomocí časopisu Dabiq spoléhá Islámský stát na taktiku nepřímou, kdy prostřednictvím jeho obsahu manipuluje čtenáře psychologicky. Diskurzem, který časopis reprezentuje, vytváří v myslích svých příslušníků pocity hněvu, křivdy, smutku a neférovosti. Všechny tyto aspekty a smíšené emoce pak pomáhají k rozhodování jednotlivců při zvažování jejich možného členství v organizaci.

Dalším nástrojem, na který ISIS hodně spoléhá, je jejich prezentace násilí a šíření strachu. I když se to místy může zdát až neuvěřitelné, právě pomocí těchto elementů získává Islámský stát mnoho nových tváří do svých řad. Prostřednictvím prezentace násilných činů na svých obětech a jejich prezentace na internetu nejenom ISIS šíří strach a paniku, ale zároveň tak vytváří kolem sebe zdánlivý dojem jakési nedotknutelnosti, a právě to je jedním z nejlákavějších důvodu přidání se nových rekrutů k ISIS.

Významnou roli v nabírání nových členů hrají také sociální média. I zde má však ISIS rozhodně navrch, protože centrální Al Káida opět spoléhá na tradiční metody internetové komunikace mezi džihádisty, kdy arénu pro diskuzi představovala internetové fóra a zaheslované soukromé internetové „místnosti“. V dnešní době Facebooku, Twitteru a Instagramu je ale těžké odhadnout, proč se centrální Al Káida upíná k těmto zastaralým způsobům a přenechává tak mnoho potenciálních přívrženců propadnout lákavější a šťavnatější propagandě Islámského státu.

Mimo virtuálního soupeření bojovala donedávna Al Káida s Islámským státem také fyzicky, na území Sýrie. Al Káida zde byla zastupována svou syrskou větví, islamistickou skupinou Al Nusra. Boje vznikly většinou kvůli teritoriálním sporům Al Káidy a Islámského státu, neshodám ve vedení, a zdrojům rozhodujících o tom, která z těchto dvou organizací má více moci v rámci daného regionu. Mnohé bitvy však eskalovaly jednoduše jako přepadení jedné skupiny tou druhou. Na adresu jedné bitvy z Velikonoc 2016 jistý korespondent britského deníku poznamenal: „I přesto že přišel v boji o více příslušníků, slavil ve finále Islámský stát výhry, když se mu podařilo zpětně zatlačit nepřítele ze svého území.“ Vyjádření jednoho z výše postavených bojovníků ISIS zpětně potvrzuje priority organizace, a její hlavní záměr udržení pokud co největšího možného teritoria.

V červenci 2016 oznámila Al-Nusra odtržení od Al Káidy a změnu svého jména pomocí videonahrávky doručené televizní stanici Al Jazeera. Dle deníku Washington Post zapříčinilo rozchod „rozhodnutí Al Nusry odradit Washington a Moskvu od náletů na ostatní rebelské skupiny nacházející se na území Sýrie s odůvodněním, že míří na Al Nusru.“  Al Káida tohle rozhodnutí podpořila. Vůdce Al Nusry také naznačil zájem o vytvoření plánu pro „propagování jednoty mezi syrskými rebelskými strukturami bojujícími proti prezidentovi Bašárovi Asadovi.“

Přibližně od léta 2016 bojuje ISIS s postupnými ztrátami svého území. Podle zpráv televizní stanice BBC přišel Islámský stát přibližně o čtvrtinu zadržovaného teritoria: „Bojovníci Islámského státu kontrolovali asi 60,400 km² území v prosinci 2016, v porovnání s asi 78,000 km² na začátku stejného roku.“ Je ale důležité si uvědomit, že i když se koalicím bojujících za osvobození území pod nadvládou Islámského státu podaří získat území zpět, samotnou organizaci to nezničí. Vzhledem k jejich ideologickému proudu to Islámský stát může značně oslabit, méně pravděpodobná je však změna v jejich základních strategiích a názorech. Nejde vyloučit, že se její zbývající příslušníci v budoucnu opět pokusí vrátit zpět tam, kde někdy začali – k tvorbě chalífátu.

Zpracovala: Radka Roháriková, CBAP, junior research fellow

V článku je použita ilustrativní mapa IHS Conflict Monitor (January 16, 2017)

2165