SWOT analýza investičního potenciálu zemí bývalého SSSR (Arménie)

Tato analýza je první v sérii SWOT analýz, týkajících se investičního potencálu, prostředí a rizik v jednotlivých post-sovětských zemích. Nejprve je představena základní tabulka a poté následuje detailnější analýza všech aspektů, spojených s investicemi v dané zemi. Arménie se řadí mezi typické post-sovětské země s nižším životním standardem, rozbujelou byrokracií a vysokou mírou korupce, nicméně přesto může investorům nabídnout v mnoha ohledech poměrně příznivé prostředí pro investice. Arménie prochází hospodářskými reformami a zlepšuje podmínky pro investory, které se snaží stimulovat k příchodu do země.

Strenghts - Vzdělaná a levná pracovní síla s poměrně vysokou produktivitou - Rostoucí ekonomika a relativně stabilní bankovní systém - Členství ve WTO a relativní jednoduchost vedení byznysu - Investiční pobídky a stimulace	Weaknesses - Nepříznivé mezinárodně-politické prostředí - Malý trh a dosud nepříliš výkonné hospodářství s malou kupní silou - Nákladná doprava a částečná geografická izolace - Neformální monopoly na domácím trhu
Opportunities - Řada perspektivních odvětví arménské ekonomiky - Příznivé obchodní režimy v rámci zemí SNS - Vytvoření kontaktů ve vyšší státní sféře či s představiteli - arménské diaspory - Vytvoření kontaktů ve vyšší státní sféře či s představiteli arménské diaspory	Threats - Klientelismus a provázání byznysu se státem - Vysoká úroveň korupce - Občasné kriminální praktiky velkého i středního byznysu - Neprůhledný soudní systém a zneužívání pravomoci policie

1. Strengths:

1. 1 Vzdělaná a levná pracovní síla s poměrně vysokou produktivitou:

Pracovní síla je v Arménii všeobecně poměrně vysoce vzdělaná, zejména v technických oborech a ve srovnání se Západem je levná (průměrná mzda se pohybuje okolo 200 dolarů měsíčně.). Mnoho zahraničních investic dnes v Arménii směřuje do sektoru high-tech – zahraniční firmy využívají kvalifikovaných odborníků v elektrickém a počítačovém inženýrství, optice a softwarovém designu.

1. 2 Rostoucí ekonomika a relativně stabilní bankovní systém:

Do vypuknutí ekonomické krize v roce 2008 patřila Arménie k nejrychleji rostoucím (neropným) ekonomikám bývalého SSSR. Krize na zemi udeřila poměrně tvrdě, ale i nyní země zažívá hospodářský růst, svědčící o jejím potenciálu (v roce 2011 rostla o 4,4 %). Zahraniční dluh je relativně udržitelný a nepředstavuje pro ekonomický rozvoj země významnou hrozbu. Ačkoliv i zde se v poslední době ozývají kritické hlasy, upozorňující na to, že dluh Arménie představuje 75 % HDP a nové úvěry se neberou na rozvoj infrastruktury nebo průmyslu, ale na zaplátování děr v rozpočtu a placení starých dluhů. Vláda se snaží o liberalizaci obchodních regulací, zlepšení energetické a přepravní infrastruktury, hledání diverzifikovaných zdrojů energie a paliva a vytváření legislativy v souladu s mezinárodními standardy (problémem je ovšem implementace). Bankovnímu sektoru dominuje několik větších bank, které aktivně zlepšují své operace a služby v souladu s mezinárodními normami. Počet služeb, poskytovaných těmito bankami během několika posledních let podstatně vzrostl. Díky zakládání a rozvíjení nebankovních finančních institucí se rozvíjí finanční sektor (pojišťovny, investiční fondy ad.), který napomáhá zvýšení objemu zahraničních investic. Pojišťovny v Arménii poskytují celou řadu služeb a ochrany proti různým rizikům v případě force-majeure situací. Soukromý sektor tvoří zhruba 80 % HDP. Arménské banky byly v post-sovětském prostoru prakticky jediné, které nepotřebovaly pomoc a vlévání státních prostředků v průběhu ekonomické krize. Bankovní sektor je posílen vstupem nových zahraničních bank, které zahrnují několik bank s ruskou účastí (VTB, Troika Dialog, Gazprombank). V držení akcií arménských bank je poměrně aktivní EBRD, která měla podíl ve čtyřech komerčních bankách.

1. 3 Členství ve WTO a relativní jednoduchost vedení byznysu:

Arménie je plnohodnotným členem WTO od března 2003 a obchodně-ekonomická legislativa plně odpovídá normám a pravidlům WTO. Arménská vláda v souladu s touto legislativou podporuje liberalizační principy a liberální zahraničně-obchodní režim. Nyní Arménie realizuje 4 programy FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) a v prosinci 2010 arménská vláda schválila podpis dohody o spolupráci s Organizací průmyslového rozvoje (UNIDO), se kterou spolupracuje od roku 1992. Podle mnoha statistik je Arménie zemí s relativně jednoduchým vedením byznysu. V celosvětovém žebříčku Světové banky se umístila na 55. místě – Gruzie se sice umístila na 16. místě, ale v rámci post-sovětského i post-komunistického regionu obecně se Arménie umístila poměrně dobře (pro srovnání: Rumunsko se umístilo na 72. místě, regionální průměr východní Evropy a Střední Asie je 77. místo, Řecko je na 100. místě a Ukrajina dokonce na 152. místě). Obchodní prostředí a jednoduchost vedení byznysu Světová banka posuzuje několika faktory: nejlépe je hodnocen proces registrace majetku (5. místo), zahájení byznysu (10. místo), získání úvěru (40. místo), vyřizování stavebních povolení (57. místo, v roce 2012 Arménie nadále zjednodušila vyřizování stavebních povolení díky zrušení nutnosti získání odhadu dopadu na životní prostředí pro menší projekty), vyřešení insolventnosti (62. místo), vynucování plnění kontraktů (91. místo), ochrana investorů (97. místo), přeshraniční obchod (104. místo), získání odběrného místa pro elektrickou energii (150. místo) a nakonec placení daní (153. místo).

1. 4 Investiční pobídky a stimulace:

Zahraniční investoři nepotřebují speciální autorizaci pro vložení investic, nexistují omezení na import valuty v hotovosti, žádná importní cla na dovoz surovin (importní cla se pohybují v rámci dvou tarifů – 0 % a 10 %), žádné vývozní cla a žádné dovozní kvóty, je zaveden systém refundace DPH při vývozu, neexistují restrikce na nábor personálu, jsou povoleny svobodné operace s účty v zahraniční měně, není žádné sektorové nebo geografické omezení investic a jsou zajištěny investiční garance (okolo 40 bilaterálních smluv a členství v MIGA), licence na import a export jsou zapotřebí pouze pokud jsou zapotřebí z hlediska zdravotního, bezpečnostního nebo ekologického. Zahraniční investoři mají podle zákona stejné podmínky jako místní investoři. Zákon o privatizaci stanoví, že zahraniční společnosti mají stejné právo účastnit se privatizace v Arménii jako arménské firmy. Nicméně některé důležité privatizace v posledních letech nebyly zcela transparentní a řídily se spíše politickými úvahami, resp. klientelistickými vazbami. Podle zákona cizinci (fyzické osoby) nemají právo vlastnit v Arménii půdu (pouze pronajímat), zákaz se ale nevztahuje na zahraniční firmy.

2. Weaknesses:

2. 1 Nepříznivé mezinárodně-politické prostředí:

Arménie udržuje velmi napjaté vztahy hned se dvěma sousedními zeměmi, se kterými má zároveň uzavřené hranice. Jednak s Tureckem, které Arméni viní z genocidy v průběhu první světové války, ve které zemřelo okolo 1,5 milionu Arménů a kterou Turecko dodnes odmítá uznat. S Ázerbájdžánem dokonce panuje formální válečný stav, protože po ukončení konfliktu o sporné hornaté území Náhorního Karabachu byl podepsán pouze klid zbraní, nikoliv však mírová smlouva a konflikt tak stále zůstává doutnajícím konfliktním bodem celého jižního Kavkazu. Pravděpodobnost opětového vypuknutí ozbrojeného konfliktu o Náhorní Karabach je poměrně vysoká, ale je prakticky nemožné pravděpodobnost obnovení ozbrojené fáze konfliktu přesněji odhadnout. Lze téměř s jistotou tvrdit, že arménské ozbrojené síly na Ázerbájdžán nezaútočí – Arménii vyhovuje status quo a je vojensky slabší. Ázerbájdžánu za současných okolností rozpoutání války rovněž nevyhovuje (hrozí ztráta politické moci a ekonomických rent díky příjmům z exportu nerostných surovin), ale situace se může změnit díky dvěma faktorům: vnitřní ekonomické a politické krizi Ázerbájdžánu v případě vyčerpání nerostných surovin či prudkého poklesu cen ropy (v krátkodobé časové perspektivě nelze očekávat) za účelem konsolidace společnosti a sjednocení okolo „vůdce“ Ilchama Alijeva a/nebo vnějšího vývoje (zejména vojenského útoku na Írán) – poskytnutí záminky pro opětovné převzetí kontroly nad územím Náhorního Karabachu. Celkově tato nejistota ohledně budoucí podoby vzájemných sporů, společně s řadou omezení (zejména dopravního charakteru), může některé opatrnější investory odradit.

2. 2 Poměrně malý trh a nevýkonné hospodářství:

Ekonomika byla těžce postižena krizí, v roce 2009 stavební sektor (dříve klíčový katalyzátor ekonomického růstu) klesl o 40 %, příjmy emigrantů v zahraničí se snížily o 30 % (z 1 mld USD na 750 mld USD), ceny neželezných kovů klesly a zpomalil se turistický průmysl. V průběhu několika let do krize byl hlavním motorem arménské ekonomiky stavební průmysl. Několik let za sebou stavebnictví vykazovalo dvouciferný růst až dostihl 27 % ekonomiky země. Poptávka po stavebním průmyslu se formovala díky penězům emigrantů a diaspory, kteří vkládali své finance do arménských nemovitostí. Ale s počátkem krize se začali stahovat a mnozí své nemovitosti v Jerevanu prodali a koupili si nemovitost v místě trvalého bydliště v zahraničí. Z ekonomiky byly vyvedeny značné objemy zahraniční valuty, což mělo silně negativní vliv na ekonomiku země. Ještě jedním zdrojem příjmů zahraniční měny byl prodej kovů a rudy, jejichž ceny ale v průběhu krize značně poklesly. Naštěstí již v letech 2010-2011 začaly ceny a poptávka po arménském exportu (měď a další kovy) růst stejně jako příjmy pracujících v zahraničí (další klíčový zdroj příjmů). V roce 2011 se HDP na hlavu v Arménii odhaduje na 5 395 USD, ale země se v žebříčku Human Development Index nachází až na 87. místě ze 185 (Gruzie je na 75. místě, Ázerbájdžán na 76. místě). Rating Arménie u Světové banky se díky jednotlivým změnám a postupným reformám v některých ohledech trochu zlepšil (více viz 1. 3). Některé zdroje uvádějí, že Arménie disponuje relativně stabilní měnou, nicméně je třeba si uvědomit, že kurz se mění vlivem tří faktorů: dynamika turismu – ročně do Arménie příjíždějí tři vlny turistů, kteří s sebou vozí zahraniční valutu. Dynamika migrace – v zemi existuje sezónní migrace a do Ruska jezdí pracovat na 60 000 lidí ročně. V březnu-dubnu odjíždějí, což se projevuje pádem kurzu dramu a v září-prosinci se vracejí, přivážejí s sebou zahrančiní peníze a dram roste. Dalším aspektem je vztah exportu a importu – ve chvílích, kdy import roste rychleji než export, se projevuje nedostatek zahraniční valuty, znehodnocuje dram a naopak. V současnosti se vedou rozhovory s Ruskem o poskytnutí úvěru v hodnotě 1 miliardy dolarů ke kompenzaci zvýšených cen za zemní plyn – Jerevan platí 180 USD za 1000 metrů krychlových (EU v průměru 415 USD), ale ceny by se měly zvýšit na 230 USD. Společnost ArmRosGazprom (z 80 % patří Gazpromu) ale již dávno prodává plyn spotřebitelům za 320 USD. V zákulisí se hovoří, že schválení úvěru záleží na arménské pozici ohledně ruského projektu Eurasijské unie, ale pro Jerevan je miliarda dolarů málo. Tím spíše, že jiné výhody z členství v unii Arménie mít nebude (nemá ani společné hranice s dalšími potenciálními členy).

2. 3 Neformální monopoly:

Nejvlivnější byznysmeni tvoří oporu politické elity (anebo se sami stávají její součástí) a profitují z politických vazeb, čímž dominují místní ekonomice. Soustřeďují se do několika neformálních komoditních kartelů a polo-monopolů ve specifických ekonomických sektorech nebo regionech. Obzvláště patrné jsou tyto neformální monopoly v obchodu s komoditami jako jsou cukr, mouka, alkohol, benzín či výrobě cementu ad.. Nepsaná pravidla se utvrzují skrze nefomální „tradice“ a nedostatek efektivních právních prostředků pro nápravu této tržní deformace. Mezinárodní finanční instituce identifikovaly monopoly a oligopoly jako hlavní překážku pro rozvoj byznysu v Arménii. Neformální monopoly profitují na daňových a celních výhodách. Vláda získává z daní jen 19,3 % svého HDP (oproti zhruba 40 % v zemích EU). Ještě před pár lety prošlo asi jen 10 % importovaného zboží skrze předepsané celní procedury a určování celních poplatků bylo značně arbitrární. Vůle k reformám a podpoře přímých zahraničínch investic je bržděna byrokratickými postupy a nedostatečnou či nekvalitní implementací legislativy. Z druhé strany prezident Sargsjan kolem sebe vytvořil tým mladých vysokých vládních úředníků, kterým mnohdy nebylo 40 let. Tato „mladá technokratická“ složka státního aparátu většinou studovala v zahraničí, hovoří plynně anglicky a liší se od starých státních úředníků schopností fungovat v globalizovaném světě. Část z nich přišla do státní sféry kvůli omezeným příležitostem v soukromém sektoru a Sargsjan se prostřednictvím jejich jmenování snaží odlišit od „staré gardy“ předešlého prezidenta Roberta Kočarjana (2003-2008). Tito mladí úředníci dominují prezidentské administrativě, ústřední bance, ministerským resortům financí, ekonomiky, vzdělání a spravedlnosti a generální prokuratuře. Ačkoliv tato nová technokratická vrstva je vnímána jako protiklad vůči „staré gardě“ a oligarchům, její kohezita je dosti křehká. Většina není spojena s konkrétním elektorátem a postrádá patronážní instrumenty k distribuci zdrojů (obzvláště během volebních kampaní). Arménské elity upřednostňují obezřetnější transformaci nebo „evoluční“ cestu a nehodlají podnikat rozhodné kroky k systematické změně současného řádu. Slabá politiká vůle a silné osobní zájmy tak (stejně jako kultura hodnotící výše rodinu a klan než občanské hodnoty) zpomalují nebo úplně ničí reformní snahy arménské vlády.

2. 4 Nákladná doprava:

Slibně se vyvíjející rozhovory mezi tureckou a arménskou stranu o otevření společných hranic nakonec nepřinesly větší úspěch, z velké míry také i díky silně negativní reakci arménské diaspory, která tyto rozhovory bez tureckého přiznání arménské genocidy z roku 1915 vnímala téměř jako národní zradu. Arménský prezident Sargsjan musel od těchto snah nakonec ustoupit, protože arménská vláda je zčásti závislá na příjmech diaspory. Hranice Arménie s Íránem je dlouhá 40 km a nachází se na řece Arax (v případě útoku na Írán ze strany USA či Izraele budou i tyto hranice nejspíše uzavřeny), jediný celní přechod je na mostě Meghri. Délka hranice s Gruzií je 150 km, celní přechody jsou Bavra, Gogavan, Provolnoje, Ayrum, Jilizia a Bagratašen. Jinak je země prakticky izolována. Doprava se prodražuje i díky nekvalitní infrastruktuře. Nejfrekventovanějším způsobem dopravy z Evropy je přeprava po moři do gruzínských přístavů Batumi a Poti a odtud do Arménie nebo pozemní dopravou přes Turecko a Gruzii. Klíčová energetická infrastruktura a transportní projekty, které by geograficky mohly zahrnovat Arménii, byly projektovány přes Gruzii (ropovod Baku – Tbilisi – Ceyhan a železnice Baku – Tbilisi – Kars). Arménie spoléhá na jedinou ošidnou horskou cestu do Íránu, tři silnice horší kvality a železniční spojení přes Gruzii. Tato izolace je velmi silnou brzdou rozvoje země.

3. Opportunities:

3. 1 Perspektivní odvětví arménské ekonomiky:

V oblasti přímých zahraničních investic (FDI) je největší zájem o sektor IT (zde je patrná i podpora vlády, místní firmy se zaměřují na polovodiče, vývoj zákaznického software, aplikace internetu a multimédií, většina produkce je vyvážena), komunikací, zásobování el. energií a plynem, hornictví a metalurgie, transport, lehký průmysl (textil, koberce, obuv), cestovní ruch (počet zahraničních návštěvníků roste, ovšem jedná se spíše o Armény z diaspory nebo cestovatele z obchodní sféry. V regionech je infrastruktura nevyvinutá, nachází se v nich množství turisticky přitažlivých destinací, ale ty jsou často obtížně dostupné a služby v nich nedostatečné. V tomto ohledu se nabízejí investice do ubytovacích zařízení, restaurací a jiných souvisejících služeb), dále se jedná o zemědělství (místní zemědělství nepokrývá poptávku v určitých oblastech jako např. maso, zhledem k nerozvinuté mechanizaci je zde prostor pro výrobce zemědělské techniky) a stavební sektor (ačkoliv ten se ještě nedokázal vzpamatovat z následků ekonomické krize).

3. 2 Příznivé obchodní režimy se zeměmi SNS:

Arménie má s mnohými post-sovětskými zeměmi uzavřeny smlouvy o volném obchodu, což je výhodné zejména pro společnosti, které se nesoustředí pouze na Arménii, ale podnikají či hodlají podnikat i v dalších post-sovětských zemích, čímž mohou svou obchodní činnosti provázat a teritoriálně rozšířit.

3. 3 Vytvoření kontaktů ve vyšší státní sféře či s představiteli arménské diaspory:

Jedná se o poměrně tenký led, který představuje příležitost ale zároveň riziko z důvodu chabé vymahatenosti práv v případě vzniklých sporů a konfliktů. Přesto se právě prostřednictvím těchto kontaktů, pokud jsou spolehlivé, lze dostat k velmi zajímavým obchodním příležitostem. Arménská diaspora je jedna z nejvlivnějších na světě (přepokládá, že po židovské diaspoře možná dokonce nejvlivnější) a případné získání kontaktů na arménskou diasporu může rovněž představovat zajímavé obchodní příležitosti i mimo hranice Arménie.

3. 4 Nerostné suroviny:

Arménie disponuje velkými zásobami minerálů. Největší naleziště mědi se nacházejí v Kadžaranu (zásoby mají vystačit na dalších 100 let), Agaraku, Ličku, Teghutu a Alaverdi. Železná ruda se těží v Abovjanu, Hrazdanu a Kotajku (zásoby se počítají na stovky milionů tun). Kromě železa tato ruda obsahuje i vzácné prvky germanium, gallium, tallium, niobium a tantalum. Hrazdanská ruda obsahuje také zirkonium. Země disponuje i zásobami olova, zinku, zlata (Zod, Meghradzor a Terterasar) a stříbra (několik tisíc tun). Kromě těchto minerálů je Arménie bohatá také na stavební materiály, sůl (nedaleko Jerevanu se zásoby odhadují na 150-200 miliard tun) a minerální prameny (Džermuk, Arzni, Diližan, Bžni, Hankavan a Sevan). Nedrahocenné kovy a minerály tvoří dohromady okolo 60 % exportu Arménie, protože podstatnou část těžby arménská ekonomika nespotřebovává a vyváží. Drahokamy a polodrahokamy tvoří přibližně 13 % exportu Arménie. Dříve se tato oblast rozvíjela, ale nyní zažívá úpadek.

4. Threats

4. 1 Klientelismus:

Vlivní arménští podnikatelé sice neovlivňují politické rozhodování země (ačkoliv se někteří z nich nachází na vysokých státních pozicích), nicméně úspěšně chrání své privilegované ekonomické a finanční podmínky pro rozvoj svého byznysu. Většinou se jedná o pyramidovou strukturu, vedenou jednotlivcem s vazbami na politické kruhy a širokou neformální mocí. Vliv těchto „oligarchů“ na politiku prostřednictvím nefomálních patronážních sítí rozšiřuje prostor pro korupci, podkopává ekonomický růst a rozvoj efektivních státních a politických institucí (více viz další analýza nejmocnějších postav arménského byznysu a jejich politické zázemí).

4. 2 Korupce

Jak naznačují další informace, týkající se kriminálních praktik velkého byznysu a zejména propojení politiky a podnikatelské sféry, korupce je jedním z největších problémů Arménie, díky které se vytávřejí neférové podmínky pro všechny zúčastněné podnikatelské subjekty na trhu. Arménie se podle statistik Transparency International umístila v roce 2011 až na 129. místě, což ji bohužel řadí mezi země třetího světa. Nicméně je třeba dodat, že post-sovětské země obecně jsou proslulé nezvykle vysokou mírou korupce, třebaže ekonomicky nepatří (snad s výjimkou Tádžikistánu) mezi již zmíněné země třetího světa. Korupce má kromě ohrožení konkrétního byznysu i politické konotace, neboť podrývá důvěru obyvatel ve vládu a obecně efektivitu politických institucí. Korupce jako taková je ve společnosti velmi rozšířená a ve vyšších politických a ekonomických kruzích má prakticky pandemický charakter a je bezesporu jednou z hlavních překážek rozvoje země.

4. 3 Občasné kriminální praktiky velkého a středního byznysu

Nejvlivnější podnikatelé či vysocí státní úředníci se často nevyhýbají kriminálním praktikám při prosazování svých zájmů a to nejen korupce či praní špinavých peněz, ale i násilným akcím vůči svým konkurentům či nepohodlným obchodním partnerům s pomocí najatých kriminálníků. Podle jistých zdrojů například bývalý primátor Jerevanu Zacharjan vyžíval kriminálních elementů k tomu, aby zabránil konkurentům účastnit se privatizačních procesů ve městě (např. privatizace opravny jerevanského tramvajového parku). Prezidentův bratr Alexandr Sargsjan je údajně spojen s vraždou jednoho z bývalých majitelů Hrazdanské cementárny, vora v zakoně Mikaela Azatjana (zvaný „Miša Pitěrský“), kmotrem jehož dětí byl jeden z nejvlivnějších postsovětských kriminálních autorit Vjačeslav Ivaňkov (zvaný „Japončík“), který v Arménii údajně udržoval velmi čilé kontakty s vedením Ministerstva vnitra. Jméno bratra arménského prezidenta se několikrát v otevřených zdrojích vzpomínalo také ve spojení s pašováním drog a praním špinavých peněz. Ruské zdroje uvádějí, že Alexandr těsně spolupracoval s arménským kriminálním bossem Armenem Kazarjanem (přezdívka „Pzo“) a přes jeho lidi udržoval kontakt s mezinárodní arménskou mafií a vory v zakoně a účastnil se jejich kriminálních operací v Evropě a USA (více viz Infobox).

4. 4: Neprůhledný soudní systém a zneužívání pravomocí policie:

Soudy a policie jsou nejméně důvěryhodnými státními institucemi v arménské společnosti, jelikož jsou vnímány jako nejzkorumpovanější a nejméně efektivní složky společnosti a jejich činnost a rozhodnutí jsou motivovány ve velké části případů právě korupčním jednáním či politickými vazbami.

 Cílem CBAP je nadále rozvíjet jednotlivé aspekty této SWOT analýzy, máte-li zájem o detailnější informace ohledně jednotlivých aspektů, spojených s byznysem v Arménii, neváhejte nás kontaktovat na info@cbap.cz. Pokračováním této analýzy taktéž bude publikace, týkající se nejmocnějších postav arménského byznysu a jejich politické zázemí.

Autor: Martin Laryš

 

1935