Čínská kolize v jihočínském moři

Když mezinárodní výzkumná expedice před měsícem začala zkoumat nová naleziště v Jihočínském moři, nikoho by nenapadlo, jaký poprask vlastně tato mise vyvolá. Čínská lidová republika vkládala velké naděje v nalezení nových nalezišť ropy a zemního plynu, které se nejen potvrdily, ale i předčily všechna očekávání.

Enormní zájem Číny o úspěch mise pak dokládá finanční injekce 6 milionů USD , jež výrazně urychlila a usnadnila hladký průběh celé výpravy. Výsledky nálezů se různí, nicméně podle střídmějších odhadů by se v Jihočínském moři mělo nacházet mezi 2,5-11 miliardami barelů ropy a 190-500 triliony kubíky zemního plynu . Závěry z předcházející mise 2008 tak vlastně jen potvrdily obavy zahraničních pozorovatelů o lehké pomíjivosti štěstí v neštěstí nad novým bohatstvím. Kromě Japonska, Čínské lidové republiky, Vietnamu, Filipín a Malajsie se do této regionální tahanice pouští i Brunej.

Nejde však jen o suroviny, co přitahuje pozornost asijských tygrů. Zásoby ryb v Jihočínském moři představují přibližně desetinu světového výlovu , což zejména pro země s omezenými agrárními prostředky jako například Japonsko, Čína či Vietnam, představuje významný zdroj potravy a zisků. Taktéž význam námořní a letecké dopravy není zanedbatelný. Už jen fakt, že Jihočínským mořem propluje více jak třetina světové lodní dopravy, a že země jako Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan jsou na importu přes moře zcela závislé, hovoří za vše. Taktéž význam letecké dopravy nezůstává nijak pozadu. Před necelým měsícem Čínská lidová republika publikovala návrh na zřízení Letecké bezpečnostní identifikační zóny (ADIZ), která by nominálně předala veškerou kontrolu Jihočínského vzdušného prostoru do rukou Číny. Přirozenou reakcí pak bylo jednotné odmítnutí o uznání ADIZ, jak z řad bezprostředních aktérů, tak některých zahraničních pozorovatelů v čele s USA. Rovněž některé z těchto zemí vznesly řadu pochyb nad schopností vymahatelnosti ADIZ pod hlavičkou Čínské lidové armády , která se potýká jak s nedostatkem protivzdušných letounů, tak radarů pokrývajících tuto oblast.

Situace se tak zadrhává nejen nad vlastnictvím kdejaké skály nad vodou, zejména na Paracelských či Spratleyho ostrovech kvůli získání exkluzivní ekonomické zóny, ale i nad vzájemnou rivalitou mezi Čínskou lidovou republikou a Japonskem. Donedávna status quo udržovala americká armáda, kterou se japonský premiér Šinzó Abesnaží nominálně udržet poblíž Jihočínského moře pro případ, že by se často podceňovaná čínská lidová armáda dala do pohybu. Japonsko tak prozíravě nespoléhá pouze na americkou pomoc, ale vkládá své naděje i do sebe sama podle hesla „přítel mého nepřítele, je můj přítel“, což Indie splňuje dokonale. Na druhou stranu ani přímé zahraniční investice do indické infrastruktury , ani slíbená dodávka 15 obojživelných letadel pod taktovkou „záchranných, výzvědných a jinak podpůrných letadel“, kterou Japonsko jen těžko propašuje na pevninu , nezajistí 100% podporu Indie, kterou si rovněž předchází Čína prostřednictvím přeshraniční spolupráce.

Čas však hraje v neprospěch odvěkých rivalů Číny, jako jsou Tchaj-wan, Jižní Korea, Filipíny, či Japonsko kteří se ze všech sil snaží zachránit před nepřízní čínské expanze. Závody ve zbrojení v kombinaci s přímou podporou národního cítění ve slovních přestřelkách na obou stranách Jihočínského moře působí palčivým dojmem déjà vu z dob studené války. Je tu však několik zásadních rozdílů, které nelze opomenout. Prvním z nich je, že v čele anti-čínské rezistence Japonsko nesmí zapomenout koordinovat vyjednávání vedoucí ke smíru, nikoliv sváru mezi jednotlivými stranami, o což se postaralo zhruba před dvěma měsíci při tzv. Yasukuni incidentu , kde na sebe Japonsko upoutalo nezvyklou pozornost. Poklona japonského premiéra u svatyně na počest obětí padlých hrdinů z Druhé světové války na první pohled působí nevinně, jenže ono místo je taktéž nechvalně známým pomníkem, ke kterému se upíná mladá japonská generace jako k symbolu zašlé slávy imperiálního Japonska.

K druhému faktoru předzvěsti bouřlivějšího vyměňování názorů v Jihočínském moři patří zveličování a podceňování vzájemných rétorických šarvátek, při nichž si po asijském vzoru snaží každý zachovat tvář. Čínská lidová armáda tak možná nepatří k technologicky nejvyspělejším a nejprofesionálnějším armádám světa, ale zato disponuje celou řadu pokročilého zbrojního arsenálu typu “first strike” (hyper-sonické letouny a balistické střely, neviditelné stíhací letouny, anti-satelitní lasery , bezpilotní letadla), nemluvě o početní převaze, kterou si Čína může pohodlně prosazovat své zájmy v Jihočínském moři.

Pravdou však je, že Čína v tomto roce zvýšila armádní rozpočet ze 139 mld. USD na 148 mld. USD, což v praxi představuje 2% HDP . V porovnání s USA, které za minulý rok vynakládalo 4,2% HDP je to sice necelá půlka, nicméně si je třeba uvědomit, že na rozdíl od americké armády, je ta čínská nejen koncentrovaná v bezprostřední blízkosti Jihočínského moře, ale je také mnohem odhodlanější ve svém úsilí zabezpečit vlastní geostrategickou pozici v Jihovýchodní Asii. Jenže ani sebelepší odhodlání nenahradí výcvik a potřebnou výbavu, které by Číně zajistily vychýlení rovnováhy sil ve svůj prospěch, zvláště pak když největší nepřítel čínské armády jménem „korupce“ narušuje reformy vedoucí k profesionalizaci armády. Nezbývá tak než čekat a pozorovat heroická gesta na obou stranách Jihočínského moře, dokud někomu nedojde skutečně trpělivost a neprovede nějakou „truc-akci“ k zachování vlastní tváře. Čína je bezesporu v kurzu, jen doufejme, že ne v kolizním.

Autor: Richard Grünwald

1120