Břidlicový plyn – vítejte v revoluci

Břidlicová revoluce v produkci ropy a zemního plynu je tu natrvalo, a to i navzdory pochybovačům a jejím odpůrcům. V druhé polovině tohoto desetiletí je navíc pravděpodobné, že se tento trend globálně rozšíří rychleji, než by si většina myslela. A ve výsledku z toho bude těžit celý svět.

Nedávná vlna americké produkce ropy a zemního plynu byla zcela bez diskuze působivá. V minulých třech letech byly USA nejrychleji rostoucím světovým producentem uhlovodíků a tento trend bude zřejmě nějakou dobu pokračovat. Americká produkce zemního plynu vzrostla od roku 2010 o 25 % a jediným důvodem, proč nyní nedochází k růstu, je potřeba dalších investic, kterými je růst podmíněn.

Spojené státy už v těžbě zemního plynu překonaly dosavadní jedničku Rusko a v následující dekádě se očekává, že se USA stanou jedním z největších exportérů zemního plynu, což fundamentálně ovlivní cenové a obchodní vzorce na světových energetických trzích. Americká ropná produkce mezitím od roku 2008 vrostla o 60 %, tedy ze tří milionů barelů denně na osm milionů. Během několika let tak Spojené státy překonají svůj starý rekord deseti milionů barelů denně, čímž předeženou Rusko a Saudskou Arábii a stanou se největším producentem ropy na světě.

Produkce barelů zkapalněného zemního plynu, jako propan a butan, již vzrostla o jeden milion barelů denně a v blízké budoucnosti by měla vzrůst o další milion.

Z toho nevyplívá nic menšího, než změna v uvažování o uhlovodících jako takových. Ještě před deseti lety ve světě existovala téměř všeobecná shoda v tom, že produkce USA (a všech nečlenských států OPEC, když už jsme u toho) neúprosně klesá. Dnes si je většina seriózních analytiků jistá tím, že produkce bude naopak růst. Růst se začíná objevovat v době, kdy americká spotřeba ropy klesá (zapomeňte na produkci období ropného vrcholu; když zvážíme kombinaci zvýšení efektivity, ohledy na životní prostředí a využívání zemního plynu, poptávka se stává poměrně předvídatelnou). Aby toho nebylo dost, náklady na geologický průzkum, těžbu ropné břidlice a formace těsnících hornin trvale klesá a v příštích letech půjde cena ještě níž.

Důkazy toho, co se do této doby dělo, mluví za vše. Zvýšení efektivity v oblasti těžby břidlice bylo rozsáhlé, vytrvale stoupající a nyní se růst pohybuje kolem 25 % ročně, což znamená, že další investice budou potenciální růst produkce ještě zvyšovat. Je zřejmé, že značné množství uhlovodíků se přesunulo z původní zdrojové horniny a bylo zachyceno v břidlici a ve formacích těsných hornin a množství těchto uskupení je enormní – dokonce přesahujíce celkové globální množství objevených konvenčních ropných rezerv, které je odhadováno na 1,5 trilionu barelů. Navíc již existují náznaky toho, že technologie týkající se extrakce těchto zdrojů je použitelná i mimo Spojené státy, takže globální rozšíření je v budoucnu nevyhnutelné.

Zkrátka to nyní vypadá, že prvních pár dekád jednadvacátého století bude svědkem obnovení standartu, na jaký lidstvo bylo zvyklé po tisíce let: dostupnost dostatku energie za nižší náklady s ještě větším nárůstem efektivity, umožňující značné pokroky v oblasti globálního ekonomického růstu.

Prolog

Břidlicová revoluce byla fenoménem exkluzivně americkým. V žádné jiné zemi vlastníci půdy nevlastní zároveň i těžební práva. Pouze ve velmi malém počtu států (jako jsou Austrálie, Kanada, či Velká Británie) je tradicí, že v rámci energetického sektoru funguje množství nezávislých podnikatelských společností, které jsou opakem těch několika málo hlavních společností nebo národních gigantů. Stále menší počet kapitálových trhů je také schopných či ochotných podporovat finančně riskantní geologický průzkum a těžbu.

Tato silná kombinace domácích faktorů bude i nadále pohánět americké úsilí. K dalšímu 30% nárůstu americké těžby zemního plynu pravděpodobně dojde ještě před rokem 2020 a od té doby by mělo být možné udržet stávajíc, či dokonce rostoucí úroveň těžby po následující desetiletí.

Podíváme-li se výzkum a vývoj, který právě probíhá, tak co se ropy týče, je pravděpodobné že v příštích pár letech může americká těžba vzrůst až na dvanáct milionů barelů denně (nebo i více) a na takové úrovni dlouho zůstat. (A toto číslo nezahrnuje potenciální zisky z těžby z hlubinných vrtů, které rovněž zažívají investiční renesanci.)

Dva faktory by mezitím měly dlouhodobě snížit ceny. Prvním z nich jsou klesající náklady na těžbu, což je přirozený důsledek rostoucí efektivity z aplikace nových a rozvíjejících se technologií. Druhým faktorem je globální rozšíření těžby břidlicového plynu a ropné břidlice. Oba tyto faktory naznačují, že se v budoucnu dočkáme udržitelné cenu pohybující se kolem 5,50 dolaru za tisíc krychlových stop (28,3 metrů krychlových) za zemní plyn v USA a tržní cenu 70-80 dolarů za barel ropy ve světě, do konce tohoto desetiletí.

Tyto trendy poskytnou americké ekonomice významný stimul. Podle současné předpovědi Amerického energetického informačního úřadu by domácnosti na elektřině do roku 2020 mohly ušetřit až 30 miliard dolarů každý rok. Individuální náklady na benzín by mohly spadnout průměrně o 3-5 %. Cena benzínu by mohla spadnout až o 30 %, což by průměrné rodině vlastnící automobil mohlo ušetřit 750 dolarů. Ropný a plynový boom by k celkovému růstu HDP mohl přidat něco kolem 2,8 % do roku 2020 a zvýšit zaměstnanost vytvořením zhruba tří milionů pracovních míst.

Rozšíření těžby břidlicového plynu a ropy z nízko propustných písků mimo Spojené státy by mělo významné geopolitické implikace. Nyní již není pochyb o značném nadbytku těchto nově dostupných zdrojů a ani o tom, že toto zjištění vede mnoho vlád k urychlení plánování a vývoje budoucí těžby těchto komerčně dostupných zdrojů. Motivace jednotlivých států jsou rozmanité a většinou i zřejmé. Pro Saudskou Arábii, která již vyvíjí svou první elektrárnu užívající místní břidlicový plyn, představuje těžba jejích břidlicových zdrojů možnost uvolnit více ropy pro export a zvýšit tak státní příjmy. Pro Rusko, s odhadovanými 75 miliardami barely těžitelné ropy z nízko propustných písků (o 50 % více než Spojené státy), představuje nárůst produkce rovněž vyšší státní příjmy.  Pro řadu dalších zemí jde o motivace pohybující se od omezení závislosti na importu, přes snahu zvýšit příjmy z exportu až po domácí ekonomický vývoj.

Riskantní podnik

Skeptici poukazují na tři problémy, které by plody revoluce mohly zkazit: enviromentální regulace, klesající hodnocení produkce a těžební ekonomika. Ale žádný z těchto problémů pravděpodobně katastrofální dopady mít nebude.

Hydraulické štěpení nebo také frakování – proces při kterém se písek, voda a chemikálie vstřikují do břidlicové horniny, která následně praskne a uvolní uhlovodíky uvnitř – představuje potencionální riziko pro životní prostředí, jako například vysávání nebo znečišťování podzemních vod, zvyšování seismické aktivity a vypouštění odpadních produktů během jejich nadzemní přepravy.

Všechna tato rizika mohou být, a také jsou, snižována postupným vývojem praktických postupů v tomto těžebním odvětví. Ale zpráva o těchto opatřeních se musí šířit zřetelně a nové metody musí být implementovány celoplošně, aby se zamezilo lokálním zákazům, či omezením těžby, které by zpomalily šíření břidlicové revoluce, nebo snížily její dopad.

Co se týče snižujícího se tempa produkce, frakování  zpočátku těžby vytváří nárůst produkce a později prudký pokles a kritici namítají, že domnělé zisky břidlicové revoluce budou pouze iluzorní. Ale jsou zde dva dobré důvody k tomu si myslet, že vysoká produkce bude pokračovat i následující desetiletí a ne jen pár let. Zaprvé, nárůst těžených nalezišť s dlouhodobou těžbou buduje dlouhodobou základnu těžby, která bude pokračovat i nadále. Za druhé, těžební náklady mluví ve prospěch těžby díky trvalému tempu produkce.

A konečně, někteří kritizovali výši nákladů na frakování, ale tyto obavy byly přehnané. Je pravdou, že v průběhu roku 2013 byl těžební sektor amerického ropného a plynového průmyslu výrazně v červených číslech. V roce 2012 například těžební společnosti utratily o 60 miliard dolarů více, než vydělaly a někteří analytici věří, že tento trend bude pokračovat. Ale náklady byly výsledkem potřeby nákupu půdy pro geologický průzkum a k neúspěšným vrtům kvůli udržení výměry oblasti těžby. Nyní, když už byly akvizice pozemků téměř ukončeny, by se celé průmyslové odvětví mělo vrátit do černých čísel.

Je také pravda, že tradiční náklady na geologický průzkum a vývoj indikují, že ceny zemního plynu se musí pohybovat nad čtyřmi dolary za tisíc krychlových stop (28 metrů krychlových) a ceny ropy nad 70 dolary za barel, aby se těžba vůbec vyplatila – to také naznačuje, že nadměrná produkce by ceny mohla hnát tak moc dolů, až to pro producenty bude prodělečné. Ale rostoucí poptávka po zemním plynu – od vytápění průmyslových, obytných a komerčních prostor, přes exportní trh až po výrobu energie a dopravu – bude znamenat, že ceny by měly růst až na částku, která umožní udržet vysokou míru produkce: pěti až šesti dolarový rozsah, což je zhruba stejná cena, jako byla minulou zimu. Díky novým technologiím navíc vzrůstá efektivita, což dále snižuje náklady na těžbu. V ropném sektoru většina těžby přináší přiměřenou návratnost investic s cenami pod 50 dolarů za barel a během pár let se tato cena může pohybovat až pod 40 dolary za barel.

Myslete globálně

Vzhledem k tomu, že zdroje břidlice jsou k nalezení po celém světě, se mnoho zemí se snaží zopakovat úspěch USA a je možné, že některé (nebo i více z těchto zemí) uspějí. Americká těžitelná naleziště břidlicových zdrojů představují jen zhruba 15 % všech světových zásob, a i když ani skutečný rozsah a doba trvání amerického úspěchu zatím nejsou měřitelné, to samé platí ještě důrazněji pro zbytek světa. Mnoho zemí už nyní podniká kroky k rozvoji svých kapacit v oblasti těžby břidlicových zdrojů a v několika z těchto zemí vypadají výsledky vskutku slibně. Je velmi pravděpodobné, že u Austrálie, Číny, Mexika, Ruska, Saudské Arábie a Spojeného království budeme svědky solidní míry produkce ještě do konce tohoto desetiletí. Tím bude dramaticky narušena rovnováha globálního energetického trhu.

Ještě před pár lety nestál americký export uhlovodíků za řeč, ale do roku 2013 se ropa, zemní plyn a petrochemické produkty staly největší oblastí amerického exportu, překonávající export zemědělských produkty, dopravního vybavení a investičních statků. Změna v americké obchodní bilanci v oblasti ropných produktů byla omračující. V roce 2008 byly USA čistým dovozcem ropných, dovážející více než 2 miliony barelů denně; do konce roku 2013 USA 2 miliony barelů denně pro změny vyvážely. Do konce roku 2014 by USA měly předběhnout Rusko, jako největšího vývozce nafty, leteckého paliva a dalších energetických produktů a do roku 2014 by USA měly překonat i Saudskou Arábii, jako největšího vývozce petrochemických surovin. Americká obchodní ropná bilance, která v roce 2011 byla v mínusu 354 miliard dolarů, by se měla do roku 2020 přehoupnout na plus 5 miliard dolarů.

Do té doby se USA stanou hlavním vývozcem zemního plynu v takovém rozsahu, že budou konkurovat Kataru a Rusku, z čehož plynou dalekosáhlé implikace. Americká plynová obchodní bilance by se měla změnit z mínus osmi miliard dolarů z roku 2013 na plus čtrnácti miliard dolarů do roku 2020. Americký export do Mexika a východní Kanady má narůst až o 400 %, na osm miliard kubických stop denně do roku 2018 a možná na deset miliard do roku 2020. Pravděpodobně vypadá také navýšení amerického exportu zkapalněného zemního plynu na devět miliard kubických stop do roku 2020.

Objem jako takový je sice důležitý, ale ne tak, jako dva další faktory: cenový základ a množství zemního plynu, které na trhu může být prodáno. Většina obchodů se zkapalněným zemním plynem (LNG) spojuje cenu zemního plynu s cenou ropy, ale břidlicová revoluce  toto spojení ve Spojených státech přerušila. V USA, kde tradiční poměr cen 7:1 za ropu a plyn vystoupal na více, než 20:1. To činí export LNG ze Spojených států konkurence schopným vůči exportu LNG z Kataru nebo Ruska, což narušuje ropné spojení v ceně LNG. Tradiční kontrakty o LNG jsou navíc vázány ke specifickým místům a neumožňují volný prodej. Americký LNG (a pravděpodobně také nový LNG z Austrálie a Kanady) nebude ovlivňován obchodními protikonkurenčními restrikcemi a trh by pro něj měl vzniknout poměrně rychle. Americký export LNG do Evropy by měl také narušit cenový monopol ruské státní ropné společnosti Gazprom, který na kontinentu panuje a stejně tak by mělo dojít ke snížení cen za zemní plyn po celém světě.

Z geopolitického hlediska v energetice vždy někteří končí jako vítězové a někteří jako poražení. OPEC bude v každém případě patřit mezi ty druhé a obzvlášť potom, co se USA posunou z uhlovodíkového obchodního deficitu nějakých 9 milionů barelů denně v roce 2007, přes šest milionů barelů denně dnes až k pozitivní bilanci v roce 2020. Ztráta tržního podílu a nižší ceny mohou v případě některých ropných producentů představovat devastující výzvu pro jejich zisky z exportu.  Populační růst a klesající HDP na hlavu již hrají ústřední roli jako spouštěče otřesů na domácích scénách v Iráku, Libyi, Nigérii a Venezuele a v tomto směru pro tyto země budoucí roky nevypadají o nic lépe.

Zároveň s tím se americká ekonomika může dokonce začít přibližovat k energetické nezávislosti. Břidlicová revoluce by navíc měla vést k převaze tržních sil v energetických cenách, ukončující tak čtyřicetiletou dominanci OPECu, během které byly producenti schopni se sdružit, v zájmu zvýšení cen vysoko nad produkční náklady, což mělo negativními důsledky pro světovou ekonomiku. Když přijde na ropu a zemní plyn, víme, že i když těžíme hodně, mnoho toho stále ještě zbývá – a břidlicová revoluce teprve začíná.

Zdroj: Welcome to the Revolution (Foreign Affairs)

Přeložil: Michael Myklin

1859