Vojenská produkce a export – změna tržního prostředí
Nedávná analýza IHS Aerospace, Defence & Security ukázala, že v nadcházející dekádě dojde ke změnám v oblasti vojenské produkce a exportu. Hlavním důvodem je restrukturalizace vojenských rozpočtů USA, Ruska a Číny. Spojené státy budou pravděpodobně svůj vojenský rozpočet i nadále redukovat, zatímco Čína a Rusko, plánují zvyšovat své investice, především na modernizaci ozbrojených sil.
Podle IHS byl v roce 2011 americký rozpočet na obranu více jak třikrát větší, než ruský a čínský dohromady. V roce 2020 se ale tento rozdíl sníží pouze na dvojnásobek. V roce 2020 by se měl čínský vojenský rozpočet vyšplhat do výše 259 miliard USD z původních 143 miliard v roce 2011. Ruský rozpočet naroste z původních 57,2 miliardy USD v roce 2011 na 108,3 miliardy v roce 2020. Americký rozpočet na konci desetiletí pravděpodobně klesne na 540 miliard USD z původních 720 miliard v roce 2011.
Tyto strukturální změny se nepochybně promítnou i do vojenské produkce a plánování výrobních kapacit. Nejdůležitější faktor, který ovlivňuje další vývoj amerického vojenského průmyslu, je především nejistota kolem budoucnosti výdajů americké vlády na obranu. Kongres ani vláda zatím nedaly jasné odpovědi na otázky týkající se dluhového stropu, nebo zda vláda podnikne nezbytné kroky k zabránění avizovaných poklesů ve vojenských výdajích. Tato nejistota komplikuje snahy dodavatelů odhadnout budoucí složení amerických sil a také to, jaké programy budou financovány.
Vojenští výrobci se tak budou muset přizpůsobit novým podmínkám. Americká armáda pro ně sice zůstane hlavním zákazníkem, avšak se sníženým „odběrem“ a stále nižšími maržemi. Z tohoto důvodu budou americké firmy častěji oslovovat zejména rozvíjející se trhy, aby si udržely odpovídající míru zisku.
Významnými konkurenty amerických producentů budou nepochybně ruští a čínští výrobci zbraní, ale i některé firmy z evropských a asijských zemí, které ovšem mají výhodu, neboť se jedná o státem vlastněné společnosti. Mají tak pravidelný tok vládních dotací a podporu, která těmto společnostem umožňuje, bez ohledu na výši zisku, realizovat i méně výhodné transfery, což zvyšuje jejich konkurenceschopnost.
Americké, ale i evropské společnosti tak někdy soutěží se samotnými vládami – například ruský premiér Dimitrij Medveděv v červnu oznámil, že v roce 2014 bude šedesáti státním zbrojařským společnostem poskytnuto celkem 100 státních grantů v celkové výši 11 miliard USD. Většina z těchto zdrojů je určena k zajištění přezbrojování ruské armády.
Není tak žádným překvapením, že Rusko a Čína již nyní patří mezi 10 zemí s největším celkovým exportem v oblasti obrany. Dokladem toho je například podpis předběžné smlouvy mezi Tureckem a společností China Precision Machinery Import-Export Corp. na dodání systému vzdušné obrany. Podle Turecka to bylo právě díky tomu, že vlastníkem této společnosti je stát. Podpis konečné dohody byl sice odložen a zřejmě bude i zrušen, kvůli obavám NATO, že by čínská, státem vlastněná společnost dostala přístup k integrovanému vzdušnému obrannému systému NATO.
Je evidentní, že v současné době dochází ke změně v celosvětové struktuře výdajů na obranu. Jestliže dříve bylo těžiště výdajů v severní a západní části polokoule, dnes se postupně začíná přesouvat do její jižní a východní části. V této souvislosti se tak zvyšuje konkurenční prostředí, což představuje novou výzvu, jak pro americké, tak i evropské firmy.
Autoři: Tomáš Kolomazník, Branislav Míčko
1511