Project 1704: A U.S. Army War College Analysis of Russian Strategy in Eastern Europe, an Appropriate U.S. Response, and the Implications for U.S. Landpower
Studie US Army War College je pojmenována podle výročí významného zvratu na mezinárodní scéně. Před více než 300 lety se Rusko vzpamatovalo z bolestné porážky ze strany Švédska a dobytím města Narva se opět vrátilo mezi velké hráče na mezinárodní scéně. Autoři v tom vidí paralelu k dnešnímu počínání Ruska a jeho navrácení mezi mocnosti.
Putinovým cílem je zachování dosavadního rozdělení politické moci a ekonomické situace. Putin a jeho úzká elita se chtějí udržet u moci. Primárním strategickým cílem je stabilita režimu, tento cíl je podpořen dalšími dvěma. Prvním je expanze k sousedům a zároveň zabránění vlivu NATO v ruské sféře zájmu. Druhým je navrácení Ruska mezi velmoci – navrácení původní slávy získáním většího vlivu na globálním dění a vytvoření strategické protiváhy proti USA.
Na podporu svých strategických cílů potřebuje Rusko získat následující: ovlivňovat cílenou populaci a domácí podporu, zvyšovat ruský ekonomický vliv, chránit etnické Rusy, zvýšit export ruských komodit, svrhnout lokální vlády, získat „terén“ na limitovaný strategický zisk, porazit opoziční vojenské síly.
Ruské operační přístupy
Ruská schopnost nasadit masové konvenční i nekonvenční síly umožňuje zničit opoziční vojenské síly. Iregulární jednotky a proxy bitvy vytvářejí nestabilitu nezbytnou k tvarování prostředí ve prospěch ruského úspěchu. Kriminální gangy a další nekonvenční síly přinutí podrobit se žádostem Ruska. Klíčová je možnost Ruska popřít a maskovat všechny své akce. Svůj podpis na událostech poctivě maskuje a šíří lži a propagandu na všechny strany.
Cílem této strategie je vytvoření požadovaných podmínek podle představ ruských zájmů. Při výběru vhodného přístupu si Rusko dává záležet na tom, aby vždy mělo možnost popřít svou účast v těchto konfliktech a kontrolovat narativy obklopující tyto incidenty. Putin vnímá domácí podporu a podporu v zahraničních oblastech jako dostatečnou legitimitu pro jeho akce. Oslabování ekonomiky v cílových státech vede k tomu, aby byly závislé na Rusku. Apelování na skutečné nebo vnímané křivdy v diaspoře mu dává nástroj proti vládám v cílových státech. Kontrola informací je pro něj klíčová.
Posouzení Ruské strategie
Podle autorů byla tato strategie úspěšná na Krymu i na Ukrajině. I když ekonomické sankce a izolace Rusku ubližují, opět hraje hlavní roli na mezinárodní scéně, a to i díky pozornosti, které se mu daří získávat v posledních letech.
Reakce na ruský strategický naratív je znevýhodněna limitací v čase. NATO sice dokáže poskytnout counter-naratív, jeho schopnost proniknout do lokálních oblastí při Ruských hranicích je však neadekvátní. Právě proto příběhy o ukrajinském nacionalismu jako fašismu a podobně, zůstávají nesporné v daném teritoriu. NATO nezvládá odhalit Ruskou dezinformaci, což by byla jedna z dobrých cest jak potopit Ruské naratívy. Další výhodou Ruska je jeho krátký rozhodovací cyklus. Jelikož moc je v Rusku soustředěna do rukou limitovaného počtu jedinců, Rusko dokáže snadno využívat strategické příležitosti. Transformovaná armáda tak má obrovskou výhodu oproti malým státům, ale i oproti NATO, když dokáže rychle absolvovat cyklus rozhodování a udeřit se silnými jednotkami. NATO se svými 28 členy, kde má každý zvláštní rozhodovací cyklus, bude vždy jednat pomaleji.
Rusko se při svých operacích spoléhá na vnitřní linie. Svou sílu získává díky blízkosti k cílovým zemím. Nekonvenční i konvenční operace mohou být udržovány prakticky donekonečna. Spoléhání se na vnitřní linie je také výhodou pokud by se NATO rozhodlo nasadit konvenční síly jako odstrašení do dané oblasti. Pokud by NATO do oblasti nasadilo speciální jednotky na periferii svých hranic, ruská výhoda vnitřních linií by se stala jasnou. Zatímco Rusko dokáže zásobovat své jednotky po rychlých a krátkých trasách, udržování mnohonárodních sil NATO je mnohem nákladnější a zdlouhavější.
„Odpověď NATO“ by podle autorů měla být v následujících rovinách:
– Silné NATO jako základ mezinárodní bezpečnosti.
– Přistoupení Ruska na mezinárodní normy a respektování státních hranic
– Uznání regionálních mocností na právo států na sebeurčení
– Odstrašit ruskou agresi s jasnou a odhodlanou strategií, která předejde podmínky, které by mohly vést k eskalaci konfliktu
Zpracoval: Samuel Žilinčík
Zdroj:
http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/pubs/display.cfm?pubID=1274
1162