CBAP Monitor: Evropská Unie – březen 2016

Evropská bezpečnost a obrana: co bude dál? • Modi v Evropě: Obnovení strategického partneřství mezi Indií a Evropskou Unii • „Znárodnění“ evropské spolupráce v oblasti obrany • Turecký úpadek • Zmást, rozdělit a panovat : Jak Rusko žene Evropu k rozdělení

Evropská bezpečnost a obrana: co bude dál?

European Union Institute for Security Studies

V Paříži se na začátku druhé poloviny března uskutečnila konference u příležitosti státní návštěvy nizozemského královského páru. Konference byla organizována pod taktovkou EUISS, nizozemské ambasády v Paříži a francouzského a nizozemského ministerstva zahraničních věcí a obrany. Konference se zaměřovala na podněcování dialogu o měnící se povaze a narůstajících významech národních a nadnárodních politik v Evropě. Na konferenci bylo přítomno více než 250 účastníků, včetně akademiků, diplomatů, vojenských úředníků a francouzských a nizozemských studentů veřejných a vojenských akademií. Ve dvou panelových diskusích se debatovalo nejen o součastných, ale i o budoucích klíčových hrozbách pro evropskou bezpečnost. Tématem byla také obranná a bezpečnostní role, kterou hraje Evropská unie.

Modi v Evropě: Obnovení strategického partneřství mezi Indií a Evropskou Unii

Carnegie Europe

Evropu dne 29. března navštívil indický premiér Narendra Modi s cílem rozšíření rozsahu a hloubky dvoustranných vztahů Indie a Evropské Unie. Modi vykázal porozumění a uznal vážnost situace, která v Evropě nastala po nedávných teroristických útocích v Bruselu, či Paříži. Zároveň doufá, že Evropa, čelící bezprecedentní hrozbě, nyní lépe rozumí teroristické hrozbě, jaké Indie čelí již od 80. let. Hlavním cílem Modiho jednání s EU bylo přijetí deklarace mezi Dillí a Bruselem, postavené na společných zájmech, zejména na spolupráci v boji proti terorismu a násilnému extremismu. Indie, v čele s novým premiérem, uznává projekt Evropské Unie, a proto změnila svůj dlouholetý postoj soustředění se na bilaterální vztahy s hlavními evropskými aktéry, jako je Velká Británie, Německo, či Francie. Indie si uvědomuje důležitost role EU jako jejího největšího obchodního partnera a zahraničního investora. Také vyzdvihuje významné postavení EU v oblasti vědy a technologií. Modi si přeje silnější Evropskou participaci u hlavních indických domácích iniciativ. (Projekty: Make in India, Smart Cities, Clean Indie a Digital Indie). Jeho top prioritou je obnovení zastavených jednání o dvoustranné dohodě o obchodu a investicích mezi EU a Indií, které začaly v roce 2007. Modi by dále rád zrušil současné evropské omezení pohybu, vztahující se na indické odborníky, a také kdyby dal Brusel indickému sektoru informačních technologií bezpečnostní statut, který je rozhodující pro rozšiřování takového sektoru v Evropě.

Brusel potřebuje indické odborníky pro nárůst ekonomické konkurenceschopnosti, lepší přístup na indické trhy a jejich produkty (zejména víno, či díly pro automobilový průmysl). Rozsáhlejší porozumění Modiho a jeho Evropských partnerů o vzájemných ústupcích by mohl signalizovat vznik nového politického závazku a hlubších obchodních vztahů mezi EU a Indií.

„Znárodnění“ evropské spolupráce v oblasti obrany

Carnegie Europe

Evropské země čelí v poslední době bezprecedentnímu soutoku bezpečnostních krizí. Patří sem zejména nepředvídatelné chování Ruska, jakož i přetrvávající konflikty napříč Blízkým východem. Vedlejšími faktory těchto problémů je řada vnitřních testů bezpečnosti – stále četnější teroristické útoky i stále proudící uprchlíci. Jediné možné řešení vzniklé situace představuje kooperace všech evropských zemí v oblasti obrany. V současnosti je již naplánován evropský summit, který se uskuteční v červnu 2016. Na tomto summitu bude vytyčena nová globální strategie, která vymezí nové priority zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie.

Dalším plánovaným summitem, který se bude zabývat současnou situací, je summit NATO, který se uskuteční první červencový víkend ve Varšavě. Hlavním tématem summitu bude role severoatlantické aliance ve vypořádávání se s ruskou agresí a přetrvávajícím zmatkům v oblasti Blízkého východu.

Tyto institucionální procesy jsou bezpochyby důležité. Evropská obranná spolupráce by měla být poháněna spíše sjednocením společných národních zájmů evropských členských států, než snahami EU a NATO. Evropská obranná spolupráce bude pokračovat, ale současné řízení a organizace shora dolů, prostřednictvím bruselských institucí, nahradí organizace směrem zdola nahoru, s klíčovou úlohou národních vlád. Znárodnění evropské obranné spolupráce může vést k posilnění jak evropské obrany, tak i obrany NATO a EU, a to v případě, že evropské vlády zužitkují své sbližování a podaří se jim sladit jejich nesourodé národní obranné politiky.

Turecký úpadek

Instute for Security & Development Policy

V důsledku vypuknutí Arabského Jara v roce 2011, tehdejší ministr zahraničních věcí a současný turecký premiér Ahmed Davutoglu, přislíbil, že Turecko bude zemí určující pravidla hry na Blízkém východě. Dnes však situace vypadá zcela jinak. Hlavním důvodem je provedení bombového útoku na vojenský konvoj v Ankaře ze dne 19. února. Turecká vláda z útoku viní Stranu Kurdských pracujících. Davutoglu dále prohlásil, že nedávné Kurdské územní zisky v Sýrii, nabyté na úkor Islámských rebelů, které Turecko považuje za „umírněné“ (např. Front Al Nusrat), představují obrovskou hrozbu pro zachování existence tureckého státu. Turecká armáda od minulého roku vtahuje do válečných zón kurdská města v jihovýchodním Turecku do válečných zón ve snaze vytlačit kurdské radikály, kteří se zabarikádovali v těchto oblastech. Nedávno Turecko dokonce spustilo palbu na kurdské jednotky v severní oblasti Sýrie.

Zmást, rozdělit a panovat: Jak Rusko žene Evropu k rozdělení

The Haague Centre for Strategic Studies

Na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci, ruský premiér Medveděv prohlásil, že Rusko a Západ sklouzly k nové „Studené válce“. Hlavním důvodem pro toto tvrzení je rozdílný pohled Evropské unie a Ruska na regionální integraci Euroázie. Zatímco Brusel považuje evropskou integraci za hlavní motor pozitivních změn, Rusko naopak prezentuje integraci jako škodlivou, opakovaně odmítá úsilí pro posílení partnerství s Ukrajinou, protože to vnímá jako hrozbu pro vlastní bezpečnost. Rusko nadále ignoruje pozice Ukrajiny jako suverénního státu, který má právo určovat si vlastní budoucnost. Klíčovým problémem ve vztahu Ruska a EU, jsou odlišné názory na jejich vzájemnou spolupráci a jednání.

a) Evropská komise – preferuje multilaterální dohody s Ruskem, jako jednotná 28členná Unie,
b) Rusko a nejvýznamnější státy EU – jsou pro vzájemné dialogy vedené na bilaterální úrovni.

Vedlejším efektem názorových rozdílů je fakt, že si Rusko osvojilo taktiku „rozděl a panuj“ s cílem oslabit centrum Evropské unie a dostat jednotlivé členské státy do vzájemných konfliktů a tím podkopat autoritu EU jako celku. Rusko proto všemožně podporuje širokou škálu aktérů, kteří jakýmkoliv způsobem oponují základním požadavkům EU. Mezi hlavní kroky Ruska, namířené proti EU patří:

a) Rusko se angažuje v šíření informací a dezinformací, které EU vykreslují jako závislou na ruském dovozu zemního plynu, čímž ohrožuje snahy EU pro vytvoření „energetické unie“ (Energetická Unie – projekt plánovaný EU, jehož cílem je vytvoření evropské energetické unie, nezávislé na dovozu ruského zemního plynu).

b) Rusko se opírá o „euroskeptické“ politické strany a akcionáře, čímž vznikají narativa, která Rusko posouvají blíže k dosažení jeho významného politického cíle – podkopat soudržnost EU.Evropa bude proto muset v roce 2016 učinit řadu politických rozhodnutí, která budou klíčová pro budoucí vývoj vztahu s Ruskem. Patří sem rozhodnutí, zda má nebo nemá přistoupit na politickou dohodu o vybudování severní trasy plynovodu (Nord Stream II: Rusko – Německo), rozhodnutí o nizozemském referendu o podpisu dohody o přidružení s Ukrajinou a o referendu o členství Velké Británie v EU. Dále musí EU respektovat výsledky ukrajinského referenda, které se uskuteční 6. dubna, tedy nemůže trestat představitely Euromajdanu za to, jak se rozhodnou bojovat za svou lepší budoucnost.

Zpracovala: Adriána Oboňová

1437