CBAP Monitor: Rusko – květen 2016

Tlak mezi Ruskem a Tureckem se stupňuje: ruská hrozba směrem k NATO přesahuje východní Evropu • Putin bojuje za domácí frontu v Sýrii • Pokud se Černá Hora přidá k NATO – připravte se na ruskou odpověď, zaznívá z Moskvy

Tlak mezi Ruskem a Tureckem se stupňuje: ruská hrozba směrem k NATO přesahuje východní Evropu

Zdroj: Institute for the Study of War (Autor: Chris Kozak)

Rusko vede na několika frontách tažení proti Turecku s cílem oslabit pozici Severoatlantické aliance. Dne 13. května Kurdská strana pracujících (PKK) použila systém protivzdušné obrany MANPADs (man-portable air-defense system) proti tureckému vrtulníku v jihovýchodním Turecku. Daná událost by mohla znamenat, že Rusko poskytuje značnou vojenskou podporu povstalcům strany PKK. Za zmínku stojí, že Rusko vytvořilo stejný tlak již v listopadu 2015, když nad Tureckem prolétlo ruské bojové letadlo. Turecký prezident R. Erdogan na to reagoval povolením sestřelit tento stroj. Spojené státy tehdy jeho rozhodnutí nepodpořily, a to byl signál, že Erdogan nemá jednoznačnou podporu Severoatlantické aliance. Poskytování vojenské podpory straně PKK tak nabízí Rusku jedinečnou možnost eskalovat tlak proti Turecku bez vyprovokování reakce Spojených států nebo NATO. Důvodem je, že se americká strategie proti ISIS spoléhá na syrsko-kurdskou stranu YPG, která má silné spojení s PKK. Tak vyvstává nebezpečná možnost, že Rusko bude rozvíjet vztahy se Stranou kurdských pracujících způsoby, které mohou narušit vztahy mezi USA a Tureckem. V každém případě tento útok prokázal ruskou schopnost přesné, odstrašující akce založené na strategii dosáhnout plánovaných cílů, a to v celosvětovém měřítku. Poskytování MANPADs a jiných vojenských systémů povstalcům uvnitř Turecka by mělo být výstrahou pro Spojené státy a NATO. Selhání odpovědi na podobné provokace bude jen motivovat Rusko ve snaze přetvářet současný svět ve svůj prospěch. Tím, že USA a NATO v takových záležitostech nezasahují, riskují ztrátu autority směrem k Turecku. Je pravděpodobné, že jednostranná turecká odpověď na podobné útoky bude fragmentovat NATO a může poškodit americké strategické zájmy v dlouhodobém horizontu.

Putin bojuje za domácí frontu v Sýrii

Zdroj: Brookings (Autor: Fiona Hill)

Ruské vojenské tažení v Sýrii sebou přináší mnoho negativních aspektů pro vnitřní situaci ve federaci. Někteří analytici poukazují na nedostatky vojenské operace a vyslovují názor, zda se Sýrie nestane ruským Vietnamem. Stejně poukazují na ruské ekonomické problémy, které se výrazně zhoršily nízkými cenami ropy, a tak zpochybňují schopnost Ruska platit za toto vojenské tažení. Jeden z podceňovaných aspektů ruského zapojení do syrského konfliktu je větvení mezi muslimy směrem k ruské vládě, které by mohlo nastat po jejich příchodu z frontu zpět domů. Ruský prezident Vladimír Putin a další lídři vědomě odmítli vybrat si stranu při rozdělení muslimů na sunnity a šíity. Udělali tak zejména z důvodu, že by to pravděpodobně vyprovokovalo silný odpor mezi ruskými muslimy. Kreml si nemůže dovolit vzestup žádné skupiny, která spojuje náboženství a politiku a má tendenci posílit opozici mezi muslimy směrem k ruskému státu. Aktuálně v Sýrii bojuje tisíc zahraničních bojovníků, kteří jsou původem z Ruska, ze střední Asie nebo z jižního Kavkazu. Nedávná zpráva agentury Reuters ukazuje, jak Rusko povolilo, ba dokonce podpořilo radikály ze severního Kavkazu jít bojovat do Sýrie. Důvodem byla snaha Moskvy odvrátit potencionální teroristické útoky na domácí půdě, které by se mohly uskutečnit na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014. Kreml se nyní obává, že tito bojovníci, po svém návratu ze Sýrie, budou radikalizovat situaci na severním Kavkaze a jinde v Rusku. Putin se snaží o jejich eliminaci dříve, než budou mít možnost vrátit se domů. Nicméně boj s extremisty je jen jakýmsi pomyslným počátkem potíží pro Rusko a jeho zapojení v Sýrii. Teď, když Moskva výrazně posílila pozici prezidenta Bašára Asada a sekulární Alawite režim, představuje Sýrie určitou arénu pro vojenské interakce se Spojenými státy. Ve stejnou dobu je i kritickým elementem pro Putina ve snaze udržet kontrolu nad domácí frontou.

Pokud se Černá Hora přidá k NATO – připravte se na ruskou odpověď, zaznívá z Moskvy

Zdroj: Russia Direct (Autor: Matvey Lomonosov)

Ministři zahraničních věcí Severoatlantické aliance se 19. května setkali v Bruselu, aby podepsali dlouho očekávaný dokument o přistoupení Černé Hory k organizaci. Na první pohled tato událost může jen těžko přinést větší význam v historii rozšiřování NATO a podle některých se nemusí zdát, že by přispěla k změně bezpečnostního prostředí v Evropě. Nicméně, členství Černé Hory by mohlo být výrazným předělem v současné historii obou – Balkánu a také Severoatlantické aliance. Existují pro to dva důvody. Za prvé, její členství je nezvratným důkazem, že dlouhotrvající úsilí západních mocností v řešení konfliktů politické stabilizace a demokratické konsolidace na Balkáně se vyplácí. A za druhé, nové členství slouží jako modelový příklad demonstrující jednotu současných členů NATO a jejich odhodlání dodržet své sliby, zejména co se týče tzv. politiky otevřených dveří ve Východní Evropě, a to i navzdory ruské nespokojenosti a odporu. Avšak podle ruských medií rozšiřování Severoatlantické aliance o Černou Horu znamená počátek nové politiky (realpolitik) ve východní Evropě. Rusko tak varuje, že s odpovědí nebude čekat. A navrhuje pět možných scénářů, jak reagovat.

  • Ruská diplomacie může začít se zasahováním do vnitřních záležitostí Severoatlantické aliance, a to ovlivňováním nerozhodnutých členů, a tak se pokoušet oddálit ratifikaci dohody s Černou Horou.
  • Moskva pravděpodobně nabídne ještě více podpory pro proruské strany v Bosně, Srbsku a Černé Hoře a rovněž v jiných východoevropských zemích.
  • Prostřednictvím ekonomických sankcí proti Černé Hoře.
  • I když už je Černá hora oficiálně přijata do NATO, ruská vláda vyvine úsilí ovlivnit její pozici uvnitř organizace.
  • A nakonec, mírový proces na Ukrajině se může stát složitějším, protože vliv Ruska v Donbasu bude nyní sloužit už jako jediná záruka pro Ukrajinu nepřidat se k alianci.

Zpracovala: Gréta Krutá

658