CBAP Monitor: EU říjen 2016

Úspěchy summitu EU-Kanada v Bruselu ● Stefan Meister: „Jde o zásadní ztrátu důvěry na obou stranách“ ● Budoucnost volného pohybu osob po britském referendu Brexit

eu

Úspěchy summitu EU-Kanada v Bruselu

The Polish Institute of International Affaires

Předposlední říjnový den se v Bruselu uskutečnil 16. summit EU-Kanada. Hlavním a nejdůležitějším výsledkem tohoto summitu se stalo podepsání Všeobecné hospodářské a obchodní dohody (CETA) mezi EU a Kanadou.

Jednání o hospodářské a obchodní dohodě mezi EU a Kanadou probíhaly od roku 2009 až 2014. V následujících dvou letech se připravovala právní analýza a překlad textů dohody do úředních jazyků EU. Důsledkem této dohody bude nejen 99% odstranění dovozních cel, ale také snížení netarifních překážek. Jestli bude nakonec dohoda podepsána, nebylo jasné ještě dva týdny před summitem, a to v důsledku rozhodnutí belgické autonomní oblasti – Valonska. Prezident autonomní oblasti Paul Manetti odmítl podpis této dohody. Hlavním důvodem byly námitky vůči řešení sporů. Tato část poskytuje zahraničním investorům možnost žalovat vlády zemí, ve kterých mají investice, pokud se domnívají, že nová pravidla diskriminují nebo nespravedlivě omezují jejich přístup na trh. Ministerský předseda Valonska se také obával zvýšení dovozu masových výrobků z Kanady.

Navzdory těmto problémům, byla CETA nakonec na summitu podepsána. Podpisu se zúčastnil předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropské komise Jean-Claud Juncker, slovenský premiér a zástupce rotujícího předsednictví Rady Robert Fico a kanadský premiér Justina Trudeau. Dohoda představuje nejprogresivnější dohodu mezi EU a Kanadou. V jejím důsledku se očekává nárůstu vzájemného obchodu až o 12 miliard ročně, a také vznik nových pracovních míst, jak v EU, tak v Kanadě.

Kromě dohody o volném obchodu byla na summitu podepsána i dohoda o strategickém partnerství, která prohlubuje vzájemnou spolupráci v oblasti krizového řízení, zahraniční politiky, energetiky a klimatu, bezpečnosti a obrany a také posílení mezilidských kontaktů a mobility. Důsledkem summitu je i zrušení vízové povinnosti pro všechny občany EU. V oblasti mezinárodní spolupráce se země společně zaměří zejména na spolupráci v otázkách Ukrajiny, Sýrie, migrační a uprchlické krize.

 

Stefan Meister: “Jde o zásadní ztrátu důvěry na obou stranách”.

German Council of Foreign Relations

Podle Stefana Meistera, experta na ruské záležitosti Německé Rady pro zahraniční vztahy, sídlící v Berlínském think-tanku, jsou vztahy mezi Ruskem a EU nejhorší od dob druhé světové války. Tvrdí, že jde o zásadní ztrátu vzájemné důvěry. Také si myslí, že Putin nemá zájem řešit krizi se Západem. Domnívá se, že Západ využívá jen na to, aby legitimizoval svou vládu. Britský ministr zahraničních věcí Boris Johnson v důsledku ruského bombardování civilních cílů v Sýrii, Rusko označil za “vyvrhele národů”.

V březnu minulého roku Brusel definovala vztahy s Moskvou v pěti oblastech, včetně “selektivního zapojení” v tématech, kde má EU zájem, a to zejména v oblasti Blízkého Východu, migrace a terorismu.
Ruský prezident Vladimir Putin se rozhodl zrušit návštěvu Paříže, která byla plánována na konec října. Odůvodnil to tak, že není nejvhodnější okamžik na setkání v důsledku nedostatku vzájemného porozumění. Dodal však, že Rusko je přesto vždy otevřené jakékoli konzultaci a jednání v této věci. K incidentu se vyjádřil analytik Evropské rady pro zahraniční věci v Paříži, Manuel L. Rapnouil, který prohlásil, že „selektivní zapojení“ je ve slepé uličce.

Evropští diplomaté po bombardování Aleppa, diskutují možnost uvalení nových sankcí na Moskvu. Na konec října bylo naplánováno setkání členů EU, s cílem zkoordinovat následující postupy vůči Rusku. Setkání však v důsledku fragmentace zájmů a preferencí evropských členů tuto otázku nevyřešilo.

Francouzský prezident Francois Hollande zhodnotil, že nálety na syrské civilní cíle představují hrubé válečné zločiny. V situaci, kdy se zdá, že neexistuje žádná naděje pro spolupráci s Ruskem v Sýrii ani jinde, přesto není možné, aby se Rusko a EU ignorovali. Ruské vyhlídky na navázání spolupráce s EU jsou stejně negativní. Natalia Evtikhevich, odbornice na rusko-evropské vztahy z Rady mezinárodních vztahů v Moskvě tvrdí, že je jen velmi malá šance na obnovení plnohodnotné pravidelné spolupráce.

Důležitým faktem je to, že EU je stále závislá na Rusku v oblasti obchodu, a to zejména na ruském zemním plynu. Evropští diplomaté rovněž uznávají, že ani krize na Ukrajině, ani válka v Sýrii nemůže být vyřešena bez spolupráce s Moskvou.

Budoucnost volného pohybu osob po britském referendu Brexit

The Polish Institute of International Affaires

Volný pohyb osob se stane klíčovým prvkem jednání o budoucích vztazích mezi Británii a EU. Dosažení kompromisu v této otázce může trvat i několik let. Jedním z důvodů je skutečnost, že britská strana nechce rychlejší spuštění článku 50. Existují tedy tři scénáře, jak by se budoucí vztah EU a Británie mohl vyvinout. Jedním je možnost, že Velká Británie zůstane součástí Evropského hospodářského prostoru (EEA). Dalším scénářem je udělení speciálního statusu v rámci EU. Třetí scénář představuje rekalibrace volného pohybu.

Nejpravděpodobnější scénáře toho, jak se situace vyřeší, představuje zaručení “zvláštního” postavení Británie ve vztahu s EU. Výsledkem by byl fakt, že občané EU by měli omezený přístup na britský trh práce. Za zvážení stojí však i zabránění budoucímu omezení práva na volný pohyb osob v rámci EU. Budoucnost volného pohybu po britském referendu zvýhodňuje EU. Na druhou stranu to nedovolí Britům znovu získat kontrolu nad migrací z členských států EU. Británie by mohla následovat příklad Lichtenštejnska, což není příliš pravděpodobné.
Některé členské státy EU s Německem na čele mají zájem o udržení úzkých ekonomických vazeb s Británií. Země se proto budou snažit přesvědčit i ostatní partnery, aby podpořili speciální řešení stavu. Hlavním cílem bude proto zajištění rovnováhy mezi omezením volného pohybu a jednotném přístupu na trh. Negativem je, že jednostranné ústupky ze strany EU mohou u ostatních členských států vzbudit dojem, že je výhodnější být mimo EU než uvnitř. To by mohlo mít za následek napodobení Brexitu i v ostatních zemích.

Komplexní reforma volného pohybu by byla nevýhodná pro občany střední a východní Evropy, kteří pracují v bohatších zemích EU.
Klíčovou zemí, která by mohla hrát důležitou úlohu při jednáních mezi EU a Británii představuje Polsko. Pro Polsko jsou úzké politické a hospodářské vazby s UK klíčové. Polská vláda se bude pravděpodobně snažit zajistit maximální ochranu práv polských občanů již pracujících ve Velké Británii. Dohoda však může být nevýhodné pro ty, kteří se do Polska teprve chystají. Politicky kontroverzní bude tak jistě i souhlas o omezení přístupu na trh práce ve Velké Británii.

Zpracovala Adriána Oboňová

744